Prosinec 2005

Dozrál čas pro Kosovo

Radek Palata

Marti Ahtisaari řeší z pověření OSN zdánlivě neřešitelnou věc: jak zajistit nedělitelnost Srbska a suverenitu kosovských Albánců.

Před týdnem tomu dala Rada bezpečnosti OSN zelenou: vznikne mezinárodní tým a zahájí vyjednávání mezi Bělehradem a Prištinou. Světové společenství tak po šesti letech přikročilo k řešení kvadratury kruhu – budoucího postavení Kosova. Ještě v roce 1999, kdy se po náletech NATO podařilo zastavit pokus o genocidu tamních Albánců, bylo řečeno, že Kosovo zůstává součástí Srbska, ale v praxi se tato otázka ocitla ve vakuu. Jenže věci se mění a podle mezinárodních správců Kosova už nelze řešení odkládat. O naléhavosti problému je přesvědčily především násilnosti z loňského března, kdy zahynuly dvě desítky kosovských Albánců i Srbů a byla zničena řada srbských svatyní a domů. Zpráva, kterou poté sestavil pro OSN norský velvyslanec při NATO Kai Eide, uvádí řadu dalších pádných argumentů, proč je třeba dát Kosovu řešením jeho postavení novou perspektivu.

Napětí neklesá, ale roste

V Kosovu roste napětí především kvůli nevyjasněné budoucnosti. Nedaří se tak návrat dvou set tisíc srbských uprchlíků, kteří odešli se srbskými jednotkami, a i těch pár, co se vrátilo, je mnohdy připraveno sbalit svých pět švestek, pokud nad Kosovem zavlaje prapor Albánců. Na vině je nedostatečná integrace té hrstky Srbů, která v zemi po válce zůstala. Hovoří se o nutnosti větší autonomie srbských oblastí, decentralizaci, jež ale nemá znamenat dezintegraci Kosova. Bělehrad by měl také kosovské Srby inspirovat k větší účasti na politickém životě Kosova. Jejich bojkot loňských říjnových voleb k řešení problémů nijak nepřispěl.

Mezi Albánci (90 % dvoumilionové populace Kosova) narůstá extremismus. U politické reprezentace se to projevuje především vyhraněností požadavků. O ničem jiném než o úplné nezávislosti na Srbsku a Černé Hoře prý nehodlají jednat. Mezi veřejností se prosazuje i názor, že nejdříve by měla být Kosovu zaručena suverenita a teprve poté by se mělo zasednout za stůl se Srbskem a jednat jako rovný s rovným.

Všichni v Kosovu doplácejí na pomalou hospodářskou obnovu, kterou brzdí právě nejistota kolem statusu. Ta znemožňuje těsnější spolupráci s mezinárodními finančními institucemi a odrazuje investory. Problémem jsou i nevyjasněné majetkové poměry, hlavně proto, že Bělehrad příslušné záznamy a dokumenty z Prištiny v roce 1999 vyvezl. Cestu vpřed představuje Evropská unie. Ta by zde měla vyvíjet mnohem větší aktivitu, neboť bez Kosova se Balkánu dveře do Evropy zcela neotevřou. I proto dozrál čas k hledání odpovědi na otázku statusu Kosova.

Od provincie ke státu

Diplomaté očekávají, že vyjednávání potrvá 6 až 12 měsíců. Na jeho konci lze prý předpokládat takový stupeň samostatnosti Kosova na Bělehradu, který by mu umožnil chovat se na mezinárodní scéně jako suverénní stát. Srbskému politickému vedení se však zdá tato idea neuskutečnitelná a přímo nepřátelská. Z absolutního odmítání ale srbský premiér Vojislav Koštunica, jenž minulý týden v projevu před hlasováním v Radě bezpečnosti označil možné udělení nezávislosti Kosovu proti vůli Srbska za nepředstavitelné porušení mezinárodního práva a nebezpečný precedens, přece jen slevil: přislíbil maximální možnou autonomii pro Kosovo, i když z požadavku formální svrchovanosti nad kosovským územím Bělehrad jen těžko sleví.

Sblížit protichůdná stanoviska Bělehradu a Prištiny bude úkolem kyvadlové diplomacie mezinárodního týmu, v jehož čele má stát zkušený vyjednávač, bývalý finský prezident Marti Ahtisaari (letos například dosáhl vyřešení vleklého konfliktu v indonéském Acehu), a zástupce mu mají dělat Evropan, Američan a Rus. Jeho mandát by měl být dostatečně silný. Pro hovoří skutečnost, že problematikou Kosova se na vrcholné úrovni nyní zabývají reprezentanti úzce spolupracujících skandinávských zemí. Jaká taktika se při vyjednávání uplatní, však zatím není zcela zřejmé. Dánský diplomat Sören Jessen-Petersen, zkušený v řešení balkánských konfliktů a od června 2004 správce Kosova, zatím nastínil jen hlavní principy, na jejichž základě budou rozhovory vedeny: žádné dělení Kosova; situace se nevrátí ke stavu před březnem 1999; žádná unie Kosova se sousedními státy; ochrana menšin a kulturně důležitých míst (srbské ortodoxní církve).

(Respekt. www.respekt.cz)