Prosinec 2005

Molotovův koktejl

Zbyněk Petráček

Zbraň, která nestárne. To si teď můžeme pomyslet při pohledu na televizní záběry z Francie. Symbol revolty, na který Evropa víceméně pozapomněla po roce 1968, oživila generace narozená v době pádu berlínské zdi, tedy v čase, kdy molotovy házeli tehdy stejně staří Palestinci v rámci první intifády. Dnešní vrhači mají jiné starosti než pařížští studenti z května 1968, jen cíl je v principu stejný. Tehdy po roce odstoupil prezident De Gaulle, i dnes by vrhači považovali za satisfakci, kdyby se změnil establishment nebo alespoň změnil svůj vztah k nim.

V obou případech tedy létaly molotovy coby politická zbraň – ale nikoli neškodná: v Paříži nyní vážně zranily hasiče v obličeji a popálily handicapovanou důchodkyni v autobuse. Kde se vůbec vzala?

Snadněji vystopujeme její název než původ. Obyčejná láhev naplněná zčásti benzinem a do zbytku motorovým olejem, dehtem či roztaveným voskem. To vše pečlivě utěsněno a opatřeno zápalným knotem, třeba hadrem. Při nárazu na cíl se láhev roztříští, vazká složka se uchytí na jakémkoli povrchu a s ní spjatý benzin zapálí vše zápalné – ať už v parkujícím autě nebo v tanku. Tolik elementární návod. (Pro pokročilé: ještě účinnější je hodit pár lahví nehořících a teprve takto vzniklý rybníček zapálit lahví „ostrou“.) Není divu, že na takto jednoduchou technologii jen těžko někdo může vznášet autorské nároky.

Z nejnovější historie je doloženo používání zápalných lahví proti sovětským tankům T-26 za španělské občanské války (1936 – 39), kdy takto získávali úspěchy falangisté. Sám název je jen o fous mladší. Když v roce 1939 SSSR napadl Finsko, tehdejší ministr zahraničí Vjačeslav Molotov, elegán západního střihu, tvrdil do rozhlasu, že Sověti finská města nejenom nebombardují, nýbrž že na dobytém území vyživují hladovějící finské obyvatelstvo. Bránící se Finové pak pojmenovali zápalné lahve používané proti sovětským tankům Molotovovými koktejly (podle módy koktejlů před večeří z 30. let). V ještě zoufalejším postavení, ale rovněž účinně, používali tuto zbraň bojovníci ve varšavském ghettu za povstání proti nacistům na jaře 1943.

Z historie je známo, že právě nejjednodušší zbraně bývají často nejúčinnější. Představa sofistikovaného tanku za x milionů dolarů zničeného zápalnou lahví za cenu jednoho lahvového piva je inspirující. Inspirovala i pařížské studenty, severoirské republikány, palestinskou mládež, militantní antiglobalisty, dnes ve Francii frustrovanou přistěhovaleckou omladinu a v budoucnu bude zcela jistě inspirovat jejich následníky. Nemá velký smysl nad nimi paušálně lámat hůl, vždyť při špatném postupu může být i hůře, když třeba mladí Palestinci vyměnili molotovy za pásy s výbušninami kolem vlastních těl. Snad je jen škoda, že tato zbraň rebelů se jmenuje po člověku, který inicioval bolševickou agresi.

(Respekt, www.respekt.cz)