Prosinec 2005

Informace za šest set tisíc

Marek Pokorný

Na první potrestaný insider obchod v Česku si ještě počkáme. Vypadá to jako ukázkový příklad obchodování na základě zneužitých informací, který volá po exemplárním trestu: jeden z šéfů ČEZ, obchodní ředitel a místopředseda představenstva Alan Svoboda den před zveřejněním rekordních hospodářských výsledků své firmy na přelomu dubna a května nakoupil za tři miliony korun její akcie, aby je o necelé dva měsíce prodal se ziskem šest set tisíc korun.

Snídaně na FNM

Insider trading – tedy obchod na základě neveřejných informací – je jeden z nejtěžších zločinů na kapitálovém trhu a zákon na něj pamatuje tvrdými tresty: tuzemská Komise pro cenné papíry může udělit až dvacetimilionovou pokutu a soud dokonce dvanáct let vězení. Zatím však žádný trest nepadl, přestože podle některých studií se na tuzemském kapitálovém trhu využívají neveřejné informace až při každém třetím obchodu.

Nejblíže byla udělení trestu Komise před šesti lety: první říjnový čtvrtek v roce 1999 začali někteří obchodníci bez zjevného důvodu nakupovat akcie České spořitelny. O den později si bylo možno důvod přečíst v novinách: tehdejší šéf Fondu národního majetku Jan Stiess totiž na čtvrteční snídani s třemi vybranými novináři oznámil, že stát největší banku v zemi oddluží převzetím dvaceti miliard dluhů (po oficiálním zveřejnění akcie spořitelny poskočily o 8 procent).

Bylo zjevné, že někteří obchodníci tuto informaci znali dřív, než vyšla v novinách, a včasným nákupem vydělali nemalé peníze. Komise pro cenné papíry zahájila vyšetřování a brzy narazila na uvedenou snídani a novináře, od nichž se to dozvěděli někteří obchodníci. „Ptal jsem se jich na to, co takové informaci říkají,“ vysvětluje jeden z účastníků tehdejší schůzky redaktor MF Dnes Jiří Nádoba (shodou okolností on sám jako první zveřejnil podrobnosti i o Svobodově obchodu).

Komise po několikaměsíčním šetření sdělila verdikt: za vynesení informace a její zneužití může Stiess, a dala mu padesátitisícovou pokutu. Prvním úspěšným zásahem v boji s insider tradingem se ale nechlubí: Stiess se totiž odvolal a případ šel do ztracena, protože Komise nestačila vydat pravomocné rozhodnutí v tehdy platné roční lhůtě.

Podobně do ztracena skončila i další vážná podezření z insider tradingu: například když makléřská firma CAIB spustila výprodej akcií Unipetrolu těsně před oficiálním zveřejněním informace, že vláda rozhodla o prodeji firmy Babišovu Agrofertu, či když kdosi prodával velký balík akcií Adamovských strojíren těsně před vyhlášením konkursu.

Velká nula

Nulový počet usvědčených a minimální počet šetřených případů (ze 117 správních řízení komise se loni insider tradingu netýkalo ani jediné) vysvětluje mluvčí komise Ivana Sedláčková nízkými pravomocemi a velkou obtížností. I bývalý komisař Tomáš Ježek komisi brání: „Je to i věc personálního obsazení komise. Špatně platí, a tak se jí nepodařilo nalákat kvalitní odborníky. A pokud si je vychová, tak odejdou za násobek platu do soukromého sektoru.“ Komise si větší efektivitu (a také mzdy) slibuje od připravovaného spojení s centrální bankou a od vyšších kompetencí – například toho, že podle sněmovnou právě projednávaného zákona má mít v budoucnu možnost získávat i výpisy telefonních hovorů, e-mailovou korespondenci atd. Právník Václav Sládek však soudí, že to není jen věc pravomocí. „Pokud má nějaké podezření, může podat trestní oznámení – a policie tyto údaje získá,“ říká. „Obchodníci s cennými papíry musí navíc veškerou komunikaci povinně zaznamenávat,“ dodává analytik Cyrrusu Jan Procházka.

Jako ukázková země v potírání insider tradingu jsou brány Spojené státy. Její komise má pravomoci jako policie a speciální počítačový monitorovací systém. Ročně vynese zhruba tři desítky tvrdých trestů. Kromě známé milionářky a televizní hvězdy Marthy Stewartové, která díky tipu od rodinného známého včasným prodejem akcií krachující firmy ušetřila necelých 50 tisíc dolarů a dostala za to pokutu ve stejné výši a 5 měsíců vězení, to byl třeba případ investora, který použil informaci náhodně zaslechnutou na večírku, či psychoanalytika, jemuž se svěřil klient s údaji o plánované fúzi firmy. Při přepočtu na absolutní čísla to ovšem není žádná sláva: obrat americké burzy je zhruba 250krát větší než české – a na stejnou úspěšnost by stačilo české komisi mít jeden potrestaný případ za zhruba deset let (komise zatím funguje sedm let).

Analytici doporučují

Ale zpět ke Svobodovi a ČEZ. Na jeho nákup se nepřišlo „detektivní“ prací komise, jak to bývá ve Spojených státech, ale tím, že Svoboda sám obchod podle zákona nahlásil. Zřejmě si vůbec neuvědomil, že kupovat akcie den před tím, než jsou zveřejněny výsledky, je hloupost.

Na nákup akcií přitom nebylo třeba znát žádné důvěrné informace: akcie ČEZ posledních 30 měsíců neustále rostly a analytici tvrdili, že porostou i nadále. Na druhou stranu pokud Svoboda znal hospodářské výsledky (jeho obhajobu, že je jako obchodní ředitel neznal, nelze brát vážně), hrál nikoli s odhadem analytiků, nýbrž na jistotu.

Komise má případ na stole už půl roku. Na čem to vázne? „Musíme například zjistit, kdo má ve firmě jaký přístup k informacím,“ říká obecně šéf právního oddělení komise Aleš Smutný a upozorňuje, že komise teprve rozhodne, zda zahájí správní řízení pro podezření z porušení zákona. ČEZ zatím udělal jednu věc: jeho ředitel Martin Roman oznámil, že firma přijala pravidla, podle nichž dvacet dní před oznámením výsledků a dva dny po něm nesmějí manažeři obchodovat s akciemi podniku.

(Respekt, www.respekt.cz)