Prosinec 2005

Genetika kreslí mapy naší pouti z Afriky

Jan Rybář

Z genů dokážou vědci přečíst fascinující příběhy o tom, kudy naši předci putovali po desítky tisíc let.

Předpokládal jsem, že z dávné minulosti jsem příbuzný Usámy bin Ládina, George Bushe či třeba Marilyn Monroe. Netušil jsem však, že moji „nepříliš vzdálení“ příbuzní jsou Něnci, „ruští indiáni“ dodnes kočující Sibiří se stády sobů. Marilyn či Bushe mi závidět nemusíte - i vy je máte v přízni, neboť podle vědců měli všichni lidé, kteří dnes žijí na Zemi, jednoho společného mužského předka, „genetického Adama“, který se narodil v Africe někdy před 60 000 lety. No a místo sibiřských kočovníků můžete mít v rodokmenu zase třeba evropské lovce mamutů.

Jak to vše vím? V rámci rozsáhlého projektu časopisu National Geographic jsem si nechal udělat genetický test, z nějž jsou vědci schopni přečíst neuvěřitelné příběhy o tom, kudy moji předci po desítky tisíc let putovali po světě.

Genetika je zkrátka fascinující. V pražském odpoledni se může například odehrát tento rozhovor: „Tak Tomáši, co jsi zač? Já jsem v podstatě sibiřský kočovník, dlouho jsem se poflakoval někde kolem Uralu a před pár tisíci lety jsem přinesl do Evropy ugrofinské jazyky,“ říkám Tomáši Turečkovi, šéfredaktorovi české mutace časopisu National Geographic.

„Hm, tak to jsi tu dost krátce. Já jsem vlastně Kromaňonec, lovec mamutů, a jsem tu asi tak třicet tisíc let. No ale předtím jsme se museli potkat někde ve Střední Asii,“ říká Tomáš, který též za přibližně 3 500 korun podstoupil test DNA.

Tento rozhovor se opravdu odehrál a může ilustrovat, jak napínavé (a mírně bizarní) záležitosti dokáže genetika ukázat.

Otázka o původu člověka patří k fascinujícím záhadám, které se vědci snaží rozlousknout odpradávna. V uplynulých letech jim na pomoc přišla genetika. S její pomocí získali experti nebývale napínavý pohled na minulost našeho druhu Homo sapiens. A kdokoliv, kdo tento jednoduchý test podstoupí, se dozví neuvěřitelné kapitoly ze života lidí v těch přibližně 2 000 generacích jeho mužských předků od chvíle, kdy opustili Afriku a dobyli svět.

Moji i vaši patrně vyrazili z Afriky někdy před 45 000 lety a v několika vlnách dobyli svět. „Stěhování národů“ to ovšem nebylo, vědci předpokládají, že všichni dnešní lidé vzešli možná z jedné malé skupiny lovců a sběračů. A že všichni nejspíš mohou vystopovat svůj původ k jednomu jedinému člověku, „Adamovi“. Všichni jsme tedy asi příbuzní. Nebyl to samozřejmě jediný člověk, který v té době žil. Ale jen jeho linie se zachovala do dnešní doby.

Adam v obleku

A jak takový Adam mohl vypadat? „Lidé před 60 000 lety byli pravděpodobně přibližně stejně vysocí jako my. Zde je pravděpodobný popis našeho předka: osoba s tmavou pokožkou (ačkoliv možná ne tak tmavou, jakou mají někteří dnešní Afričané), poměrně vysoká a štíhlá,“ píše ve své knize Adam a jeho rod Spencer Wells. „Někdo takový by mohl dnes klidně sedět oblečený v obleku ve vlaku naproti vám.“ Wells je americký vědec, který letos ve spolupráci s časopisem National Geographic zahájil unikátní projekt, v rámci nějž chce otestovat na 100 000 lidí a získat mnohem hlubší pohled na dějiny lidského druhu. I já jsem seškrábal z patra vzorek tkáně, poslal do USA a za pár týdnů se dozvěděl, kudy moji předci šli. A výsledky mě překvapily, neboť moje migrační skupina je ve střední Evropě poměrně vzácná.

Tedy: moji předci nejprve putovali přes Arabský poloostrov, pak se vydali do dnešní Střední Asie, kde žili donedávna - před pár tisíci lety dorazili přes severní Sibiř a sever dnešního evropského Ruska do Skandinávie. To s nimi nejspíš přišly ugrofinské jazyky, tedy nám nepochopitelná finština či maďarština.

Jak to celé funguje? Vědci zkoumají náhodné změny na chromozomu Y, který je předáván z otce na syna. Budeme-li stopovat tyto změny zpět, dojdeme až k jednomu konkrétnímu člověku, u něhož se tato mutace chromozomu poprvé náhodně objevila - všichni, kdo ji v sobě mají, jsou tedy jeho potomci v mužské linii.

Minulost z chromozomu Y

V mém případě to bylo asi takto: někde kolem jižního Uralu se před přibližně 10 000 lety narodil muž, od něhož je odvozena „moje skupina“. Jeho potomci se poté vydali na cestu a zanechali po sobě genetickou stopu. A největší koncentrace „mých příbuzných“ je mezi kočovníky a pastevci sobů sibiřských Něnců. A mezi nimi je drtivá většina lidí - tak jako já - potomky právě toho jednoho jediného konkrétního člověka někde od Uralu.

Samozřejmě, to, co „máme v genech“, dědíme i od všech ostatních předků a dialog „já jsem sibiřský kočovník a ty jsi lovec mamutů“ je v zásadě nesmyslný. Ale nic to nemění na tom, že pokud bych sledoval otcovskou linii, našel bych i toho jednoho konkrétního chlapíka, který mě spojuje s pastevci na Sibiři či Eskymáky na Aljašce.

Právě proto genetika ve službách genealogů zažívá po celém světě obrovský rozmach. Lidé rádi luští záhady. (Ráno například dostanete z genetické databáze vzkaz „našel se další člověk podobného profilu“ a večer dostanete mail od Newyorčana jménem Keith McArthur, který píše: „Drahý příbuzný, před pár staletími jsme měli společného praděda.“ Pravda, také to mohlo být před třemi tisíci lety, ale to je vlastně docela nedávno.) Naše geny tedy mohou skrývat mnoho překvapení. Například: černý Američan může zjistit, že ač je nepochybně potomek Afričanů, pátrání po přímé otcovské linii ho zařadí mezi evropské lovce mamutů. Co to znamená? Že kdysi v minulosti byl jeho prapradědem Evropan a že, možná, jeho praprababičku znásilnil lovec otroků, třeba odněkud z Anglie.

I proto testování naráží na neochotu mnohých malých národů, například některých indiánů či původních obyvatel Austrálie. Genetika jim může „převrátit“ jejich legendy, podle nichž jejich předci žijí na „jejich půdě“ odjakživa.

Na druhou stranu, zdůrazňují vědci, není lepšího argumentu proti rasistickým teoriím. Je jasné, že všichni jsme přišli z Afriky. A že jsme všichni příbuzní.

(MFDNES)