Prosinec 2005

Shakespeare byl jen nastrčený panák“

Skutečným „Shakespearem“, tvůrcem desítek světově proslulých her, nebyl William Shakespeare, nýbrž potomek králů, dvořan a diplomat John Neville. Tvrdí to dva britští vědci v nové knize The TruthWill Out.

„Nashromáždili jsme takové množství nových důkazů, že tvrzení, podle nějž je Neville skutečným tvůrcem Shakespearových her, vypadá mimořádně silně,“ tvrdí profesor William Rubinstein, jeden z autorů knihy.

K argumentům, které použili, patří i útržek papíru nalezený už v roce 1867. Na něm se Neville sedmnáctkrát pokusil napodobit Shakespearův podpis. Významnější je však shoda mezi dějišti jednotlivých her a místy, které tento šlechtic navštívil.

Odborníky vždy udivovalo, jak mohl málo vzdělaný a necestující Shakespeare psát hluboké hry, jejichž děj se odehrává nejen v Anglii, ale v nejrůznějších částech Evropy -od Dánska přes Rakousko až po Itálii. John Neville byl v Itálii i ve Vídni, kde při sporu s kalvínským pastorem řešil podobné problémy, jaké se řeší ve hře Půjčka za oplátku, která se odehrává ve městě na Dunaji. Není jisté, zda pobýval v Dánsku, podle Brendy Jamesové, spoluautorky nové knihy, však mohl získat informace o této zemi při cestě do Polska.

Neville jako šlechtic a vyslanec ve Francii samozřejmě ovládal francouzštinu, a tak by pro něj nebylo nic těžkého napsat francouzské pasáže ve hře Jindřich V. Zato skutečný Shakespeare s tím musel mít velké potíže.

Jamesová a Rubinstein našli i detailní poznámky, které byly použity při tvorbě hry Jindřich VIII. Zjistili, že pocházejí od Nevilla. Pro něj byl Jindřich VIII. osudovou postavou: nechal popravit Nevillova děda a prastrýce. Jindřich pocházel z tudorovské dynastie, zatímco Nevillovi předkové patřili ke starší a konkurenční dynastii Plantagenetů.

Psát pod svým jménem hry, z nichž politický náboj často přímo čišel, mohlo být pro Nevilla nebezpečné - zejména po roce 1601, kdy byl uvržen do vězení za účast na spiknutí proti královně Alžbětě. Shakespeare jako nastrčený autor byl pro něj více než užitečnou ochranou.

Vzdor všem zajímavým důkazům a argumentům je však kniha obou Britů jen součástí staleté diskuse o autorovi tragického Hamleta a jímavé Julie - diskuse, jež hned tak neskončí.

(mcm)

(MFDNES)