Prosinec 2005

Utajený skvost

Jana Šilhavá

„Všechny cesty vedou do Gabriela,“ prohlašuje paní Monica Šebová, předsedkyně Společnosti přátel beuronského umění. S Beuronskou uměleckou školou se potkala před patnácti lety, dnes je skutečnou odbornicí. Její koníček, o kterém mi s velkým zaujetím vyprávěla, jí přináší spoustu radosti. Položila jsem jí několik otázek.

Jaká byla vaše cesta do Gabriela?

Začala vlastně „sametovou revolucí“ a mým setkáním s P. Václavem Malým. Jako kněz působil necelé dva roky právě u sv. Gabriela na Smíchově a přitáhl nás. Když byl přeložený ke sv. Antonínovi, požádal nás, abychom zůstali kostelu věrní. Poslechla jsem ho. Dokonce jsem po něm převzala výuku dětí náboženství. Bylo to něco, co bych si sama nevybrala, ale nakonec jsem za to zvládla, dělala jsem to léta a ráda.

Co vás vedlo k založení společnosti?

Společnost přátel beuronského umění vznikla s cílem nabídnout toto umění veřejnosti a starat se o kostel sv. Gabriela, aby se uchoval jako celek. Emauzský klášter, kam přišli mniši z Beuronu v roce 1880, byl za druhé světové války zničený. A tak je kostel sv. Gabriela po kapli svatého Maura u kláštera v Beuronu druhou nejucelenější památkou beuronského umění na světě. Nejen malby, ale i sochy, vitráže, mřížky, dveře, menzy, lavice a dokonce i zpovědnice a celé uspořádání kostela je jednolitou kompletní památkou.

Komu tato unikátní národní památka patří?

Vzhledem k protikatolické atmosféře a nacionalistickému hnutí po vzniku Československa v roce 1918 prodaly původní majitelky - benediktinky svůj majetek a odešly na Bertholdstein v Rakousku. Majitelem kláštera se stalo tehdejší ministerstvo pošt a telegrafů s podmínkou, že kostel bude navždy užíván k bohoslužebným účelům. Klášter byl upravený na kancelářský provoz a téměř všechny malby v klášteře byly zabíleny. Všechny vchody z kláštera do kostela byly zazděny, místo mříže, kde býval chór jeptišek, je dnes nová zeď. V roce 1992 chtěla Česká pošta věcné od arcibiskupství břemeno odkoupit, jedna z variant, jak chtěli naložit s kostelem, bylo instalovat v něm muzeum poštovní známky. To by znamenalo např. odstranění lavic, na jejichž řezbě je patrna zručnost řemeslníků Beuronské umělecké školy. Zatím se tomu podařilo zabránit.

Kdo může být členem společnosti?

Členem se může stát zájemce o beuronské umění starší osmnácti let, stačí vyplnit přihlášku. V současnosti je nás kolem padesáti. Naši členové jsou i z Rakouska, Holandska, Německa, Slovinska, Anglie, Ameriky a dokonce i z Austrálie. Beuronská umělecká škola je totiž dochována v mnoha zemích Evropy, dokonce se dostala i do Izraele, do Číny a do Ameriky. Členem naší společnosti je také prof. Hubert Krins, který obhospodařuje archiv v Beuronu, napsal a vydal o beuronském umění knihu, sepsal i katalog k výstavě, která právě v Beuronu probíhá a podporuje mezinárodní spolupráci. Snažíme se, aby společnost byla pestrá, abychom mohli toto umění zmapovat všude, kde se vyskytuje.

Co je pro Beuronskou uměleckou školu charakteristické?

Zakladatele Beuronské umělecké školy P. Desideria Lenze přivedlo ke studiu proporcí lidského těla egyptské umění, které znalo kánon, vycházející z výroku zaznamenaného v knize Moudrosti: „Bůh stvořil všechno podle míry, čísel a váhy“ (Mdr 11,20). Lenz tento kánon - Bohem ustanovený systém poměrů proporcí ideální lidské postavy pomocí kruhů, trojúhelníků a čtyřúhelníků, oprášil. Ve studiu kánonu „geometrické teologie“, jak zákon nazýval, pokračoval po celý svůj život. Jeho následovníci tento kánon dodržovali. Mezi nimi zvlášť vynikli nizozemský malíř Jan Verkade a Carl Gresnigt, kteří mu například pomáhali s výzdobou sv. Gabriela.

Jaká byla cesta benediktinek ke sv. Gabrielovi?

Dvakrát přišly do Čech benediktinky cizí národnosti. Poprvé je přivedla v 10. století dcera knížete Boleslava Mlada z Říma ke sv. Jiří na Pražský hrad. Jejich řád zrušil Josef II. Roku 1891 opět přišly benediktinky-cizinky z kláštera Nonnbergu v Salcburku. Pro ně byl postaven klášter na Smíchově s finančním přispěním hraběnky Gabriely Sweerts-Sporckové. Na její počest byl klášter pojmenován podle jejího křestního patrona – archanděla Gabriela. V roce 1918 musely benediktinky opět odejít a klášter prodaly.

Takže benediktinky u nás dnes už nejsou?

Nejsou, ale snad se opět obnoví. Tentokrát to nejsou cizinky, máme čtyři české sestry, které ale nemají klášter – tři jsou v benediktinském klášteře Venio v Mnichově a jedna v polském klášteře ve městě Přemyšlu, jehož název pochází od našich Přemyslovců. Připravují se na příchod do Čech, zatím pro ně břevnovští benediktini vybrali Bílou horu. Když jsem je vezla do Rakouska, aby se představily abatyši nynějšího opatství sv. Gabriela, netušila jsem, že zpátky povezu i část lustru, který kdysi visel v presbytáři kostela, i se všemi původními skleněnými stínidly. Když se benediktinky v roce 1918 stěhovaly, odvezly si ho spolu s dalším majetkem. Na zpáteční cestě jsme měly obavy, ke všemu měly sestry v pasech ještě civilní fotografie. Celníky nejprve udivily hábity, pak objevili v kufru auta metrové kovové monstrum. Podle pravdy jsem jim řekla, že je to lustr, který jsme našli v klášteře na půdě. Raději mávli rukou a pustili nás. Nově zrestaurovaný lustr byl instalován v roce 2002, na jeho obnovu nám přispěla Praha 5. V kostele sv. Gabriela je teď mnohem lepší osvětlení. A lustr nepatří České poště, dnešnímu majiteli kostela, ale naší společnosti.

Kostelu se lidově říká sv. Gabriel, komu je zasvěcen?

Smíchovský klášterní kostel benediktinek v Holečkově ulici č. 10 byl zasvěcený Zvěstování Panně Marii. Vzhledem k tomu, že právě archanděl Gabriel zvěstoval Panně Marii její početí a narození Krista, označení „kostel sv. Gabriela“ přenesené z názvu celého opatství příliš nemění záměr zakladatelů kostela. Bohoslužby jsou v něm každou neděli v 11.15.

Můžete se pochlubit nějakými úspěchy?

Moje první „miminko“ byla poštovní známka-aršík, která vyšla v roce 1999. Za vydatné podpory a neocenitelných rad ředitele Poštovního muzea dr. Pavla Čtvrtníka se podařilo vydat aršík se dvěma známkami a malbou Piety, skvělou grafickou práci odvedl dr. Zdeněk Ziegler, jistou dobu rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Zároveň se rodilo i druhé „miminko“: Za přispění Česko-německého fondu budoucnosti a opět „rad nad zlato“ dr. Miroslava Kunštáta dostala studie dr. Heleny Čižinské o osudu benediktinského opatství sv. Gabriela knižní podobu, byla jsem editorem a vůbec takovým hnacím motorem, aby tato dvojjazyčná česko-německá kniha „Beuronská umělecká škola v opatství sv. Gabriela v Praze“ vznikla a vyšla, bohužel se při přepisování z jednoho počítače do jiných rozmohly chyby v tak neomluvitelném množství, že jsem si musela přiznat, že se narodil mrzáček, a bylo pak zase na mně, abych knihu při příležitosti Prvního dne Beuronské umělecké školy uvedla na trh. Poštovní aršík šel na odbyt skvěle, naše známky získaly za ten rok všech vyšlých 49 známek 2. a 3. místo, ale co se týče knihy, musela jsem si vyslechnout hodně narážek a kritik. V roce 2002 u příležitosti Druhého dne Beuronské umělecké školy vydala naše Společnost další dvě publikace: „Kánon a beuronští umělci“ a „Schéma nástěnných maleb a nápisů v kostele sv. Gabriela“. Naše pozvání k benefičnímu koncertu přijala paní Veronica Lenz–Kuhn, praneteř zakladatele beuronského umění P. Desideria Lenze, malířka a pěvkyně z Mnichova.

Co chystáte v nejbližší době?

Jako každoročně připravujeme Adventní soboty. Kostel sv. Gabriela a kostel Sacre Coeur budou otevřeny od 14.00 do 17.00 hodin. Pokaždé začne prohlídka s výkladem v kostele sv. Gabriela ve 14.00, v kostele Sacre Coeur v 15.30 hodin. 26. listopadu v 16.00 se bude ve sv. Gabrielu promítat němý film z roku 1924 o zakladateli beuronského umění s komentářem. 3. a 10. prosince budeme promítat tamtéž záznam z výstavy z Beuronu, bude to tedy jakási retrospektiva výstavy z roku 1905 a poslední adventní sobotu tedy 17. prosince bude od 16.00 v Sacre Coeur výstava dek a předmětů „patchwork“. Tím bychom chtěli veřejnost připravit na aukci těchto z kousků látek ušitých dek. Aukci bychom chtěli pořádat na jaře příštího roku, aby se do té doby stihly ušít deky s beuronskou tématikou, jehož jsme zadavatelem.

Máte nějaký sen, plán do budoucna?

Přála bych si uspořádat v Praze výstavu beuronského umění. Výstava, kterou chceme pomocí fotografií ukazovat 3. a 10. prosince, probíhá v klášteře v Beuronu od září do listopadu t. r. Je uspořádána ke stému výročí té, kdy spolek Vídeňská secese v roce 1905 ve Vídni vystavoval díla beuronských umělců a k účasti je musel přemlouvat! Hlavní vchod, tedy jakousi Zeď křtu, navrhl tehdy Josef Plečnik a jeden z šesti obrazů na ni maloval Jan Verkade. Namaloval velice zvláštní pojetí, které jsem nikdy předtím neviděla: Před Pannou Marií klečí v pokoře a uznání svého hříchu Eva, a že každému pokání musí předcházet odsouzení sebe sama, a nikdo nás pak neodsoudí, má Eva svatozář. Beuronské nakladatelství k této výstavě vydalo katalog, který sestavil a napsal dr. prof. Hubert Krins. Vyslechla jsem tam úžasné přednášky, například od prof. Haralda Siebenmorgena, který potvrdil, že beuronské umění ovlivnilo secesi, kupříkladu Gustava Klimta, který býval členem Vídeňské secese.

Beuronský umělecký směr je syntézou staroegyptského, řeckého, římského a raně křesťanského umění. Jeho zakladatelem byl P. Desiderius Lenz OSB (1832 – 1928) v 70. letech 19. století v benediktinském opatství sv. Martina v Beuronu v Německu. Škola působila v mnoha evropských zemích, jednotliví žáci školy tvořili také v zámoří. Poslední díla vznikala ve 30. letech 20. století. V Praze jsou beuronské interiéry například v kostele v Řepích nebo sv. Anny na Žižkově, v České republice např. v Teplicích, v Hradci Králové, v Českých Budějovicích, v Opavě. Lenzův osobitý styl tvorby ovlivnil mnoho vynikajících umělců, architekty Ottu Wagnera, Jana Kotěru, Josipa Plečnika, malíře Alfonse Muchu, Gustava Klimta, Paula Sérusiera, Viktora Foerstera a další.