Prosinec 2005

Byrokracie pomáhá teroristům

Jaroslav Spurný, Robert Keil

Boj proti terorismu v Česku překvapivě nemaří atentátníci či extremisté, nýbrž neschopnost úředníků a zákonodárců.

Vlastně by to mělo být velmi jednoduché. Země EU chtějí mít v rámci boje proti terorismu přehled o tom, kdo, kdy, komu a jak dlouho telefonoval. Zároveň požadují, aby tajné služby či policie měly možnost ve zvláštních případech možného ohrožení atentátem nasadit odposlech okamžitě, bez svolení soudu. Aby zároveň vyhověly oprávněným obavám o porušování lidských práv, navrhují zvýšenou kontrolu práce bezpečnostních složek parlamentními orgány. Ale v Česku to nějak nevychází.

Od 1. května 2005 platí nový zákon o elektronické komunikaci. Kromě jiného měl vyřešit vztahy mezi bezpečnostními složkami a soukromými firmami, které odposlechy umožňují (Telecom, Eurotel, T-Mobile a Oskar). Podařilo se jen částečně. Sněmovna i Senát totiž schválily normu, která povolovala používat odposlechy pouze policii, a na čtyři české tajné služby se zapomnělo – respektive, původně v zákonu nebyly, pak se tam při jednání ve sněmovně dostaly a pak zase vypadly. Služby zůstaly bez jakékoli možnosti odposlouchávat hovory, a zároveň tedy bez účinné možnosti spolupracovat se zahraničními službami v boji proti zločinu i terorismu. „Prostě nám to uniklo, je to naše chyba,“ přiznává šéf poslanecké komise pro kontrolu BIS Jan Klas.

Údiv poslance Klase

Po deseti týdnech zákonodárci chybu napravili. Do jiného zákona (o sloučení vojenských tajných služeb) zapracovali větu, že odposlouchávat v Česku mohou i tajné služby. „Byla to fatální chyba a nezbývá než věřit, že nám během té doby neuniklo nic důležitého,“ říkají zástupci zpravodajských služeb. Tím to ale neskončilo. V zákonu o elektronické komunikaci se zapomnělo i na dohody EU o uchovávání dat o telefonických hovorech a možnosti nasadit odposlech ve výjimečných případech bez svolení soudu (ten by dal souhlas dodatečně, nebo by konstatoval, že odposlech nebyl nutný a služba porušila zákon). Takže začalo nové kolo jednání, a poslanci se rozhodli novelizovat zákon. Ale ten minulou středu (02. 11. 2005 – pozn. red CS-magazínu) neprošel. „Je to velmi jednoduché,“ vysvětluje za odpůrce Jan Klas. „Šéf BIS Jiří Lang se rozhodl zahrát si na zákonodárce. Prostě se domluvil se zpravodajem zákonu poslancem Antonínem Seďou a své požadavky vpašoval do jeho pozměňovacích zákonů.“ Zjednodušeně řečeno, Langovy požadavky neprošly klasickým kolečkem přes sněmovní výbory a komise, které problematice rozumí, a poslanci je dostali naservírovány přímo v plénu. Klasovi vadí, že mimo diskusi se tak vlastně dostal třeba požadavek BIS, aby v případě nebezpečí možného odpálení nálože pomocí mobilního telefonu mohla tajná služba vypnout na neurčitou dobu telefonní sítě. „To přece nejde, aby v nejasném pozměňovacím návrhu, kterému většina poslanců nemůže porozumět, bylo schváleno tak zásadní rozhodnutí,“ dodává Klas. Jenže Lang se jen pokusil napravit chybu vlády a zákonodárců, kteří na jeho úřad zapomněli. „Pan ředitel Lang si uvědomuje, že to nebylo standardní řešení. Ale šlo o rychlost, náš požadavek je důležitý a v tom smyslu informoval dopisem poslance,“ vysvětluje mluvčí BIS Jan Šubert. Ale o přitvrzení zákonů v boji proti terorismu se mluví už čtyři roky. Proč to Lang neprosazoval dřív? „Zákon o elektronické komunikaci se dělal mimo nás, neměli jsme žádnou možnost se k němu vyjádřit,“ říká Šubert. Jak je to možné? „Dělali to experti z ministerstva informatiky a ti se radili jen s policií,“ vysvětluje Seďa (ČSSD). Podle většiny poslanců je ale chyba na ministerstvu vnitra, které není schopno vypracovat zákon o kvalitnější kontrole zvýšených pravomocí policie a tajných služeb.

Jak platit odposlechy

Česko je v používání odposlechů na špičce EU. Používáme odposlechy šestkrát častěji než v Německu, devětkrát víc než v Rakousku a dvakrát víc než v Holandsku. I proto chtějí zákonodárci větší kontrolu. A navíc – v Česku platí odposlechy přímo daňoví poplatníci, v zemích Unie jdou platby za odposlechy z rozpočtových peněz policie a tajných služeb. Jaký je v tom rozdíl? Česká policie nedokáže obhájit vysoký počet odposlechů. Pokud by je sama platila, zatraceně by si rozmyslela, kdy je odposlech skutečně nutný a kdy zbytečně zkrátí jiné výdaje na boj proti zločinu. Nový zákon o elektronické komunikaci říká, že policie musí od prvního května letošního roku odposlechy platit, a ministerstvo vyčlenilo na platby na příští rok 300 milionů korun. Jenže policie zatím nezaplatila ani korunu. Telekomunikační úřad totiž dodnes nevypracoval vyhlášku, která by určila ceny za odposlechy.

(Respekt, www.respekt.cz)