Prosinec 2005

Konec hrdinů

Jaroslav Spurný, Kateřina Mahdalová

Generál Rudolf Pernický, jeden z hrdinů druhé světové války, dostane podle médií nejvyšší tuzemské vyznamenání. Hrad sice zatím tuto informaci oficiálně nezveřejnil, ale generál se ji dověděl minulý týden, krátce poté, co mu lékaři amputovali nohu nad kolenem. „Je to pro mne velká pocta,“ komentuje vyznamenání lakonickou větou v telefonickém rozhovoru.

Bohužel je to pro něj jediná dobrá zpráva v trapnostech, které ve vztahu k výsadkáři a dlouholetému vězni komunistických žalářů projevuje ministerstvo obrany. Instituce, od které očekává generál na sklonku života vyjádření určité úcty a pomoci ve stáří. Zjednodušeně řečeno, generál je prakticky bez domova, ten mu dnes představuje nemocniční pokoj na kardiologii v Ústřední vojenské nemocnici a spojení se světem mu zajišťuje ošetřující lékař Jiří Pudil.

Ještě před třemi lety byl generál optimistou. Doufal, že se přestěhoval do svého posledního bydliště – nově otevřeného Domova pro válečné veterány. Dostal pokoj, mezi dvacítkou veteránů si našel pár přátel – hlavně dalšího výsadkáře Jana Babince. Jenže letos na jaře se pro oba muže začal zase měnit život. Ministerstvo obrany rozhodlo, že v domově nemohou bydlet veteráni, kteří se o sebe neumějí postarat. Což je u lidí starších osmdesáti let absurdní.

Rudolf Pernický i Jan Babinec nakonec přijali nabídku ministerstva obrany a přestěhovali se do pražského Hospice Štrasburk. Zdravotní stav obou mužů se po přestěhování prudce zhoršil. „No jo, ministerstvo nám pokrývá část nákladů pobytu, ale tím jejich zájem končí. Ani nás nepřišli navštívit, pozdravit, to je přece nedůstojné,“ komentoval před měsícem situaci Pernický. Generál Babinec nemohl komentovat nic, jeho zdravotní stav se zhoršil natolik, že prakticky nekomunikuje s okolím. „Nelíbí se mi tu, cítím se tu sám,“ přiznal generál Pernický.

Před čtrnácti dny se stěhoval znovu. Následek omrzlin nohy po výsadku a dlouhém pochodu sněhem v roce 1944 se projevil, prudká sepse přinutila lékaře nohu amputovat. „Do hospice se už nechci vrátit, není to důstojné místo, nevím, co se mnou bude,“ říká svým přátelům. Podle manželky Jana Babince, jedné z mála osob, které se s Pernickým stýkají, je zatím jediným horizontem jeho budoucnosti 28. říjen, kdy má převzít vyznamenání.

Co na to ministerstvo obrany? Veterány má na starosti odbor vedený generálem Josefem Prokešem. „Pan generál má jednání, ale stejně by se s vámi nebavil, protože se mu nelíbilo, co Respekt minule napsal,“ říká sekretářka. Jisté rehabilitace by se ministerstvo dočkalo, kdyby bylo institucí, která generála Pernického navrhla na vyznamenání. Představitelé resortu se ale k návrhu nehlásí a mluvčí Hradu Petr Hájek odmítá sdělit o vyznamenání Pernického jakoukoli informaci.

(Respekt, www.respekt.cz)