Prosinec 2005

Neuvěřitelný příběh podnikatele Krejčíře

Jaroslav Spurný

Píši knihu a bude to Watergate po česku, vzkázal ze Seychel Radovan Krejčíř a na stránkách MF Dnes v rozhovoru naznačil, čeho se bude týkat. Jde o temnou, neuvěřitelnou zvěst, která ale zároveň přináší naději.

V říši politických thrillerů

Od podnikatele jsme se dozvěděli informace, které normálně patří do říše filmových politických thrillerů. Miliony předávané vládní straně přes jejího místopředsedu Stanislava Grosse, slova o tom, jak gauneři investují do politiků, aby jim přihráli privatizovaný podnik, o záhadném zmizení zprostředkovatele údajné půjčky. Povídání o tom, jak státní zástupce pověřený vyšetřováním těch nejzávažnějších ekonomických případů nechá Krejčíře volně odejít během domovní prohlídky jeho vily a zajímá jej jedině, kde jsou směnky o šedesátimilionové půjčce sociální demokracii. Celý tento thriller má jednu pointu. Je uvěřitelnější než obraz, který o Krejčířovi nabízejí ochránci spravedlnosti a práva.

Údajný miliardář Radovan Krejčíř nikdy nepatřil mezi hvězdy tuzemských tunelářů. Znali ho vlastně jen zasvěcení. Policie jej už deset let stíhá za desítku různých podvodů, nějakou dobu strávil dokonce ve vazbě. Zatím ale nebyl za nic odsouzen, i při posledním soudu za údajný podvod byl osvobozen a většinu jeho případů policie nakonec odložila. Slavným se stal až po svém útěku, spíše odchodu ze své vily. Jak známo, aféra stála křeslo policejního prezidenta. A pro policii se stal poté zločincem číslo jedna.

Je to skvělé, můžeme si říci, policie po své trapné chybě v sobě našla pud po spravedlnosti a konečně se Krejčířem začala zabývat vážně a prověřuje jeho život skrz naskrz. Najednou z úst policejních šéfů slyšíme, že Krejčíř je gangster, který plánoval vraždu, padělal peníze, řídil svůj gang pevnou rukou. Obraz, hodný italského mafiána. Jenže tento protřelý obchodník plánoval podle policejního popisu vraždu takovým trapným způsobem, který by nenapadl ani legendárního „zabijáka“ Citróna, najatého Srbou na zlikvidování nepohodlné novinářky.

Policie navíc ani nemá jméno uvažované podnikatelovy oběti, celníka, který měl u Krejčíře provést fingovanou domovní prohlídku a při ní zabavit pět miliard korun. Ve skutečnosti šlo o padělky, celník měl být prý zavražděn, peníze by zmizely a Krejčíř, který se soudí se státem o daňové nedoplatky ve výši skoro tří miliard korun, by po státu požadoval dvě miliardy z pěti zabavených nazpět. Měl by na to nárok, protože v době, kdy zmizely, by byly pod ochranou celníka, reprezentujícího stát. Policie viní Krejčíře a jeho společníky z padělání peněz – bankovek, které by ani dítě nepovažovalo za pravé, hlavně proto, že na každé nekvalitně vytvořené bankovce byl natištěný kosočtverec.

Duch opoziční smlouvy

Policie ale tvrdě pracuje dál. Jindy tak skoupá na informace o vyšetřování zatýká Krejčířovy společníky skoro v přímém přenosu, televize vysílá obrázky policejních zakuklenců, kteří míří samopaly na člověka v trenýrkách, pořádá tiskovky a mluví o Krejčířovi jako o hlavě zločinného spiknutí.

Jeho útěk-odchod měl před čtyřmi měsíci jeden pozitivní dopad. Rezignaci policejního prezidenta, který reprezentoval zkorumpovaný sbor, žijící v jakési symbióze s politiky, a který jako by zapomněl, že má chránit občany a právo a ne sloužit moci. Ministr vnitra František Bublan i opozice mluvili o příchodu nové krve, nezatížených čtyřicátníků, kteří konečně se zločinem zametou. Byla to naděje, že skončí definitivně grossovská éra, kdy policisté jezdili umravňovat občany stojící v cestě vládním záměrům a odkládali jedno závažné podezření na korupci politiků za druhým. Jenže způsob, jakým policie manipuluje s Krejčířovým obrazem, ze kterého dělá před veřejností gangstera, svědčí o tom, že se nic nezměnilo. Nový policejní prezident Vladimír Husák si žádné mladé ranaře s chutí pracovat nepřivedl a ve sboru zůstává vše při starém. Mlčí i opozice, která by měla ve hře zvané politika kontrolovat exekutivní moc v zájmu občanů. Ale i ODS rezignovaně přijala jmenování Husáka a ke stavu policejního sboru mlčí. Jako by ještě nebyl mrtvý duch opoziční smlouvy, kdy největší strany žily v dohodě, že na sebe nebudou útočit. Stínový ministr Ivan Langer, který ještě před třemi měsíci volal po obměně vedení sboru, zmlknul a dnes je spokojen s policejním prezidentem bez zjevné vize.

Politici to museli vědět

Policie nám tedy předestírá obraz Krejčíře jako padoucha plánujícího vraždu a padělatele. Nikdo netvrdí, že těšínský podnikatel je bez viny. Pravděpodobně jel v třímiliardovém daňovém podvodu na Čepru, státem řízeném podniku. Asi stojí za tunely kolem ústecké Setuzy a zmizelými miliardami korun. Jenže o vyšetření těchto podezření neslyšíme od policie ani slovo. Přitom je zřejmé, že třeba Čepro by nemohl Krejčíř či jeho společníci obrat bez vědomí šéfů společnosti a potažmo státu. Stejně tak nemohly kšefty kolem Setuzy uniknout Konsolidační agentuře a politikům, kteří sedí v její dozorčí radě. Proč už roky nejsou policisté a vyšetřující státní zástupci (hlavně Jaroslav Dolejší, který byl oním mužem, který prý nechal Krejčíře při domovní prohlídce odejít a jenž má prověřování závažných hospodářských zločinů na starosti) schopni případy Čepro a Setuza vyšetřit? Může za to symbióza politiků a policistů, jejich spolupráce a možné vzájemné krytí? Stejně jako na Čepro se policie vykašlala na spoustu jiných „politických“ případů – od podezřelého nákupu gripenů přes prodej ruského dluhu, majetek přítelkyně rodiny Grossových Libuše Barkové až po podezření na úplatek pro bývalého ministra zemědělství Jaroslava Palase. Nemluvě o liknavém přístupu vyšetřování korupce při privatizaci Unipetrolu.

Je to tak trochu tragikomický příběh. Radovan Krejčíř svým útěkem už jednou vzbudil naději v obnovu policie, hlavně špičkových útvarů, které řeší nejzávažnější zločiny. Tato naděje se zatím nenaplnila, ale Krejčíř přináší novou. Policie slíbila, že jeho obvinění z půjčky Grossovi důkladně prověří. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká se sice Dolejšího zastala, ale považuje Krejčířovo obvinění, že ho nechal Dolejší uprchnout, za natolik závažné, že jej nechá taky prověřit. Přes všechny pochybnosti o Krejčířově Watergate by se mohlo před volbami do sněmovny něco pohnout. A do čela policie by se mohl dostat člověk, který nebude poslouchat politiky, ale naopak jim navzdory hájit právo a pořádek.

(Respekt, www.respekt.cz)