Prosinec 2005

Sušené brambory sloužily Indiánům jako platidlo

Zatímco společnost a ekonomika se globalizují až nyní, užitkové rostliny prošly díky člověku globalizací už v dávné minulosti. Naše "velké šíré, rodné lány..." jsou dokonale obsazeny cizinci, přestože je považujeme za našince.

Začněme u základních obilnin: pšenici začali lidé pěstovat kdesi v Mezopotámii, první ječmeny snad pocházejí z Etiopie a pak se složitou cestou dostaly údajně přes Čínu do Evropy (ty současné dvouřadé dokonce až v 16. století), oves přinesli s sebou Skythové odkudsi ze Střední Asie, ale znali jej už germánské i keltské kmeny. Jen o žitu se asi přesně neví, zda je "pragermánské", nebo zda si jej sebou nepřinesly z ruských stepí Slované.

Nebýt Kolumbovy cesty, nemohla by manželka Nikity Sergejeviče Chruščova prosazovat za socialismu heslo "Všude slyšet správný hlas, i u nás kukuřici na siláž". První zrnka kukuřice přivezl Kolumbus už ze své první cesty.

Záhy se vydala na cestu po Evropě, ale k nám se dostala nezvyklou cestou. Z oblasti Turecka a Rumunska ji na jižní Slovensko a na jižní Moravu přinesli kočující Romové, a tak není divu, že už v 16. století dostala název "turecká pšenice" nebo "turecké žito". Tak ji uvádějí i překladatelé Mattioliho herbáře ze 16. století a dokonce uvádějí: "Tato pšenice anebo žito, kteréž turecký nazýwáme, slušně slouti má indyánské. Nebo w Západní Indii a ne v turecké zemi roste..."

Kvůli bramborům přestali indiáni kočovat

Bylo by nošením dříví do lesa připomínat původ brambor. Připomeneme tedy jen, že na lilkovité rostliny s jedlými hlízami narazily postupně k jihu americkým kontinentem pronikající mongoloidní kmeny (cestu začaly někdy před 15 až 17 tisíci lety). Objev brambor pro ně znamenal zásadní sociologický obrat: z kočovníků se stali usedlíci, bramborová políčka nebylo možné přenášet ani převážet.

Naučili se brambory upravovat a konzervovat sušením hlíz. Sušené brambory se svého času dokonce staly jakýmsi platidlem, směnným zbožím za jiné potřebné věci.

Evropané brambory objevili až po tisíciletích, někdy mezi lety 1535 a 1537, kdy je popsal jistý Julián de Castelianos. V Evropě se první hlízy objevily mezi lety 1565 a 1570. A představte si dnes český venkov, zvláště Vysočinu, bez brambor!

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)