Prosinec 2005

Zvrat nehrozí, možná

Marek Švehla

Eric S. Best (43) se narodil v Severní Karolíně v USA. Vystudoval mezinárodní vztahy a ruštinu. Začátkem roku 1991 přijel do Prahy, kde po dvou týdnech poznal svoji budoucí manželku. S její pomocí založil v roce 1992 informační bulletin The Fleet Sheet, který každý den přináší v angličtině výběr zpráv z České republiky a komentář k jedné události. Čas od času píše komentáře i do českých deníků. Eric Best bydlí v Praze, je ženatý, má čtyři děti.

Proč jste se jako rusista neusadil na začátku 90. let raději v Rusku než v České republice?

Pro ruštinu jsem se rozhodl v roce 1980, kdy jsme si museli na univerzitě vybrat nějaký cizí jazyk. Byla tehdy v čase studené války mezi Američany hodně žádaná. Stejně jako dnes čínština nebo arabština. Na začátku mého rozhodnutí stály politické důvody, pak se mi ale ruština strašně zalíbila. Je to bohatý jazyk, mají skvělou literaturu, hudbu. O stěhování do Ruska jsem ale neuvažoval. Bylo mi 28 let a na takové dobrodružství jsem se cítil starý. Československo jsem v té době už znal. Věděl jsem, že se mi tu bude líbit. Jazyk je podobný a mentalita jiná. Tady komunismus byl jenom 40 let, v Rusku 70. A to je velký rozdíl.

Jak to, že jste Československo znal?

Byl jsem tu v létě 1989 jako turista. Na konci roku 1990 jsem pak dostal nabídku od jedné nevládní organizace pracovat tady. Kvůli jazyku jsem neuvažoval o Maďarsku a ani k Polsku nemám nějaký zvláštní vztah. Ale Smetanu jsem miloval daleko dřív, než jsem věděl, kde leží Československo.

Proč v Americe neměl komunismus úspěch?

V určitých kruzích úspěch měl. Jinak ale jde o celou historii USA založenou na tom, kdo do Ameriky přijížděl. Často to byli lidé, kteří utíkali od autokratů a despotů, takže asi máme odpor k diktaturám v krvi.

Pokud jste tu byl už před pádem komunismu, vadili by vám dnes komunisti ve vládě?

Na jedné straně ano. Vyrůstal jsem v antikomunistické rodině a i já mám ke komunismu zažitý odpor, ale z druhé strany taky vím, že se situace nijak radikálně nezmění. Nevrátíme se zpět do 80. let. Tak to asi chápe i většina Čechů. Česko je součástí Evropské unie, to není jako být ve Varšavské smlouvě.

Jsou tedy akce typu S komunisty se nemluví nebo Zakažte komunisty přehnané?

Ti lidé přehánějí, aby si jich někdo všiml. To je v pořádku, zvrat do minulosti ale nehrozí. Byť je zřejmé, že země může pod vládou komunistů vypadat jinak. Kdyby sociální demokracie a komunisté měli většinu v parlamentu, tak se tady podstatně změní život. Odbory by měly větší vliv a někteří investoři by možná odešli.

Neměl byste jako novinář strach o svobodu slova?

Myslím, že Paroubek je dobrý příklad toho, co bychom mohli očekávat: aroganci, výhrůžky a snahu zavést zákon, který by vládě umožnil o něco větší pravomoc omezovat média. Na silné ovlivňování politiky je již ale pozdě. EU by to nedovolila. Paroubek sice na média útočí, tady ale není možný ruský scénář silné kontroly státu nad televizí.

O co tohle své přesvědčení opíráte?

Jsem přesvědčen, že to EU a sami Češi nedovolí. Možná se mýlím.

Co ale čekat od politické strany, která tak přesvědčivě chválí bývalý režim?

ČR není ostrůvek a ani komunisti nemohou zavést něco, co by pobouřilo zbytek světa. Daleko větší hrozba než politické omezování novinářů je dnes pro svobodu médií komerční tlak, který jsme viděli třeba teď při schvalování zákona o televizních poplatcích, při němž šli poslanci na ruku komerčním televizím.

Panují v českém tisku balkánské poměry, jak prohlásil premiér?

Nepochopil jsem, jak to myslel. Sám Paroubek si velice užívá svobodných médií, občas v nich publikuje i tři články denně. To nemá žádný premiér na světě.

Je na Západě normální, aby psali politici novinové články, v nichž propagují svůj program?

V Americe určitě ne. Článek politika v novinách je výjimečná věc. Pokud ale Bush něco prohlásí, vyrojí se smečka konzervativních politologů, kteří jeho slova vysvětlují a propagují před voliči. Tohle odborné zázemí čeští politici ještě nemají. Navíc pro noviny je otisknutí názorů premiéra i komerčně výhodné. Tedy pokud je lidi čtou.

Vidíte česká média stejně nezávislá jako ta americká, nebo je tu svoboda projevu více ohrožena?

Nezávislost médií je tady určitě menší. Ale znova říkám, je to z komerčních důvodů spíše než z politických. V USA můžeme polemizovat, jestli některé stanice jsou až moc liberální nebo moc konzervativní, ale jde o vyjádření názoru majitelů. Tady se média neřídí přesvědčením majitelů, ale komerčními zájmy.

Jaké komerční tlaky myslíte?

Prostě cítím, že někteří moderátoři a reportéři omezují dotazy kvůli tomu, aby nenarušovali určité komerční zájmy médií, která zastupují. V Americe by novinář pod takovým tlakem odmítl pracovat, tady podobná výchova novinářům chybí. Zdejší vývoj nesměřuje k větší nezávislosti, ale naopak: novináři se podvolují v zájmu toho, aby mohli jako novináři pracovat. Kvůli tomu klesá informovanost čtenářů. Je tu malá skupinka lidí, kteří jsou velice dobře informováni, ale široká veřejnost zůstává kvůli komerčním zájmům bez podstatných informací. Promiňte, ale nechci být konkrétní.

Jedním z příkladů může být to, jak šéfové Mladé fronty Dnes zakázali kvůli obchodním zájmům kritizovat karlovarský filmový festival. Jakou roli v podobném případu může hrát vydavatel novin?

Je opravdu otázka, do jaké míry jsou v tom majitelé namočeni. Občas majitel velice dobře ví, co se děje, občas nemá tušení a nechává vše na místních lidech. Já ale tenhle problém nevidím moc růžově. Nevidím šanci, že by se tahle praxe změnila. Obecně řečeno lidé mají menší zájem poslouchat, co se kolem nich děje, a to znamená, že je těžké o tom začít mluvit.

Jak západní média čelí komerčnímu tlaku?

Samozřejmě i tam vzniká spor mezi redakcí a obchodním oddělením. Čelí tomu ale tradicí, výchovou novinářů k nezávislé žurnalistice. Novinář má sloužit veřejnosti, ne komerčním anebo svým osobním zájmům.

Komerční tlak souvisí i s konkurencí internetu, televize, multimédií. Dokáží mu americké noviny odolávat?

Samozřejmě špatně. Novinám klesá prodej. Minulý týden dokonce Wall Street Journal, který má ze seriózních amerických novin nejvyšší náklad, ohlásil, že v rámci úspor zmenší stránky. Přitom internet klasické noviny nenahradí. Zprávu, kterou jste četli včera, dnes už ani nemůžete najít. Noviny jsou pevným společenským bodem, který hrál obrovskou roli. Vidíme, co je na první straně, a co je tedy důležité. Můžeme o tom debatovat. Tohle se na internetu zcela ztrácí.

Lidé dnes debatují o tom, co vysílala Nova. Může televize roli novin převzít?

Určitě. Televizí je ale málo, a tak roste možnost jejich vysílání komerčně a politicky ovlivňovat.

Po pádu sovětského impéria se USA staly zcela dominantní světovou mocností. Je to z vašeho pohledu dobře?

Jsem vůči Americe kritický. Nemyslím si, že je možné diktovat zahraniční politiku s cizími penězi. Máme sice nižší daně než Evropa, na druhé straně ale ohromné výdaje. A místo abychom si vzali od lidí, tak si půjčujeme. Amerických dolarů je v oběhu mimo USA víc než v USA a ten kus papíru, co máte v peněžence, to jsou dluhy americké vlády. USA používají vypůjčené peníze k vedení války v Iráku, k diktátu řady různých aktivit, například Kjótského protokolu. Jenže v tom se nedá ekonomicky a fyzicky pokračovat, protože přijde den, kdy věřitelé řeknou: už od nás nedostanete peníze, když nepřestanete dělat to, co děláte.

Setkal jste se u nás s korupcí?

Ne. Pouze s nabízením různých protislužeb.

Čím si vysvětlujete, že Česká republika pořád klesá na žebříčku Transparency International níž a níž? Proč si Češi myslí, že žijí ve stále zkorumpovanější zemi?

Jde o vnímání korupce, které může souviset i s tím, že jsme malá země, všichni se znají. V USA je federální vláda od většiny lidí daleko a my nevidíme, co se děje. Tady je všechno víc vidět.

Finů je o polovinu méně než Čechů a vůbec nemají pocit, že je kolem nich všechno zkorumpované.

Tam proti korupci existuje společenský tlak, který pochází z rodiny, je podporován ve škole, ve vládě. Tohle v Česku neexistuje. Všichni chtějí zbohatnout, méně pracovat, jsou ochotni riskovat, aby získali více peněz.

Atakuje vás nějak zdejší korupce?

Jsem smutný hlavně ze situace na silnicích a z toho, že s tím policie neumí nic udělat.

Dělá česká vláda proti korupci dost?

Ne. Lidi vidí, jaké věci se dějí nahoře a mají pocit: když mohou oni, tak my taky. Mě by nikdy nenapadlo v Americe uplatit dopravního policistu, to je naprosto vyloučeno. Tady ale žiji čtrnáct let a napadlo by mě to. Nebyl jsem ještě v takové situaci, ale vím, že by mi to na mysl asi přišlo.

Proč vás to v Americe ani nenapadne?

Byl jsem vychován tak, že se to nedělá. Že když člověk udělá chybu, tak ji má přiznat. Byť jsou samozřejmě různé důvody, proč se nepřiznat třeba před soudem. Také jistě vím, že by dopravní policista úplatek nepřijal. Na vyšších úrovních možná korupce existuje, někdo je třeba zatčen kvůli drogám, uplatí a dostane se na svobodu. Ale v každodenním životě se to neděje.

Proč je to v Čechách tak snadné?

Lidé mají pocit, že se uplácí nahoře, proč ne tedy dole. Částečně asi i proto, že policisté mají poměrně nízké platy, a ti nejdivočejší řidiči v největších autech mají peněz naopak hodně. Je tam veliký nepoměr.

Metody boje proti korupci na úrovni vlády jsou známé. Stačí se podívat do Ameriky, Finska, na Slovensko. Proč to podle vás politici neudělají?

Tlak médií a veřejnosti není dost silný. Ani EU se tím moc netrápí. Česko bylo přijato za člena, aniž Brusel lepší potírání korupce vyžadoval.

Je možné, že neschopná justice je záměr politiků. Přece jen silná policie by mohla ohrozit i je samotné.

Nemyslím, že je každý politik zkorumpován. V určitých situacích jsou ale možnosti výdělků tak obrovské, že i čestný člověk pokušení těžko odolává. Zvlášť když ví, že postih je tady minimální. Velký podíl na liknavosti politiků má ale zřejmě také to, že se kolem nás ještě chystají nějaké transakce, které jsou tak významné, že ten tlak politiků působí v opačném směru. A můžeme doufat, že až opravdu velké akce skončí, začne konečně i boj proti korupci.

Vadí vám, že premiér jezdí na plné silnici rychlostí 150? km za hodinu a riskuje životy lidí kolem?

Vzpomínám si na jeden výrok bývalého majitele Fortuny Michala Horáčka. Někdo se ho zeptal, co pro něho znamená, že má tolik peněz. On řekl: Znamená to, že musím být hodnější na lidi, protože mě teď všichni znají. Tohle Paroubek nechápe. Neví, že když ho teď všichni sledují, měl by mít velký pocit odpovědnosti. Jde o absolutně neakceptovatelné chování.

Co kdyby se to stalo v Americe?

Určitě se to stává, politici si tam ale svoji chybu rychle uvědomují. Síla veřejného mínění je velká. Média v Americe reagují velmi ostře, všichni jsou pohoršeni. Politici musí být opatrní.

Jak se vám líbila reakce české veřejnosti na Paroubkovo pirátství?

Prvotní reakce je velmi často přiměřená, rychle se na to ale zapomene. Paroubek je přitom takový typ politika, který může mít se svým chováním na veřejnosti velice závažné problémy. Není opatrný, nechápe, jakému riziku se vystavuje.

Proč ho poradci na tyhle chyby neupozorní? Proč nefunguje pud sebezáchovy v jeho politické straně?

V případě takto silné osobnosti mohou mít lidé kolem strach říkat mu něco nepříjemného do očí.

Češi často debatují o tom, zda jsou nebo nejsou standardní demokracií. Co si o tom myslíte?

Pokud jde o velké věci jako politický systém, politické poměry, tak nejsme daleko od Německa, Británie. Tyhle větší věci mě tolik netrápí. Problém je se zdánlivými maličkostmi jako řízení na silnici, přijetí odpovědnosti za to, co dělám. Tyhle věci jsou daleko od západního standardu, vadí mi, rozčilují mě, znepříjemňují mi život.

S chováním na silnicích se setkáváte denně, proto jste asi zklamaný. Pokud byste se třeba zapojil do obecní politiky, možná byste zažíval podobné pocity nad tím, jak se lidé neumějí brát za dění kolem nich.

Přál bych si, aby lidi trochu víc protestovali, aby si nenechali vše líbit. Já jako Američan s jinou výchovou se setkávám s problémem, že jsem moc razantní. Lidé by měli nejen říkat, co se jim nelíbí, ale měli by se naučit i protestovat.

Na začátku 90. let nadchl Američany Havel a možná i zdejší sametová revoluce. Je dnes Česko v nějakém směru inspirativní?

Nebude tady už další Havel. Inspirativní jsou města jako Praha, Český Krumlov, do jisté míry zdejší kultura, hudba. Amerika je velká země, a tak i kdyby mělo o Česko zájem jen půl procenta Američanů, bylo by to ohromné číslo. Mě vadí, jak málo bere Česká republika vážně turistiku. Není schopná vyřešit situaci s taxíky, kapsáři, letištní poplatky jsou vysoké a každý, kdo si koupí letenku, se nad nimi podivuje. Vůbec nechápu, proč musí být Václavské náměstí tak hnusné místo. Proč s tím nikdo nic nedělá. To jsou věci, které Čechy tolik netrápí, protože večer na Václavák nechodí, nepoužívají taxi. Ale každý cizinec si na tohle po návratu vzpomene.

Co svým kamarádům v Americe řeknete, když jim chcete vysvětlit, kde vlastně žijete?

Říkám, že to je uprostřed Evropy blízko Německa a Rakouska, slovanský národ, ale progresivní... To znamená, že i když Česká republika byla za železnou oponou, poměrně rychle se změnila, šla dopředu. Má to sice ještě nějaké mouchy, které potřebujeme vychytat, ale je to důstojná země - jestli je to správné slovo.

(kráceno)

(Respekt, www.respekt.cz)