Prosinec 2005

Vzhůru na stromy!

Petr Zavoral

Opakuje se nám ten pohlavek s neúprosnou pravidelností: stejně jako vloni, předloni a ještě dřív, i letos nás mezinárodní organizace Transparency International kárá kvůli ostudné míře zkorumpovanosti ve všech oblastech českého nepořádku. Od data našeho přijetí do Evropské unie jsou ty políčky ještě o stupínek ostudnější, neb čím dál méně funguje výmluva na nedosti uspořádané divokovýchodní poměry. Navíc je o poznání zřetelnější, co jsme zač, postkomunismus nepostkomunismus. Z přistoupivších nováčků jsou na tom v civilizačním prostoru evropského Západu hůř jenom Poláci, Lotyši a Slováci, zatímco ostatním bruselským přišelcům se díváme na záda z uctivé vzdálenosti. Přitom se zdá být jen otázkou času, kdy se staneme spolehlivě nejzkorumpovanější zemí elitní evropské pětadvacítky.

Pohled do tabulky 159 hodnocených států světa vhání slzu do oka již dnes. Však je také proč. Ono svádět boj o udržení na 47. až 50. místě s Řeckem nebo Namibií a »těšit se« na propad do rozvojového klubu takových »demokracií«, jakými jsou například Rumunskou, Ukrajina nebo Bangladéš, to je vizitka, jejíž nositel by mohl právem uvažovat o vystěhování alespoň do Maďarska, aby to nebylo daleko a nemusely být vyslovovány tradiční neskromné úvahy o emigraci do Skandinávie nebo osvědčené Ameriky.

Nejhorší na ostudné české pozici je, že neexistuje ani náznak jejího zlepšení, protože zdejší politická reprezentace je stejně zkažená jako prostý úplatkářský lid, ne-li ještě víc.

Zvlášť čerstvé aféry sociálnědemokratické honorace, konkrétně nedávná nabídka blízkého premiérova spolupracovníka pěti českých na vrchnostenském stole za švindl při privatizaci Unipetrolu, školí zdejší podhradí v bezbřehé zaprodanosti, z hanebnosti činí nezbytnost, je-li ve hře čestně nedosažitelná hodnota. K tomu je nutno dodat, že české poddané není třeba k úplatkářství dvakrát vybízet, neřku-li speciálně instruovat.

Podřipský prostý lid ještě nezapomněl, jak to chodilo za bolševika. kdy se bez tajemné obálky neobešlo naprosto nic, získáním lepší flákoty počínaje a pořízením umělého chrupu nebo luxusního funusu konče. Kdejaké pitominy bylo potřebnému třeba, vždycky u toho asistovala přinejmenším putovní flaška, kterýžto nešvar byl doveden k naprosté dokonalosti povýšením na nepsaný zákon. Truchlivo dodat, že na zákon dodnes platný, který beze zbytku převzali z prostého lidu vzešlí posametoví političtí korupčníci, zaměnivši jen putovní chlast a stovky v obálkách za miliony a miliardy z kapes daňových poplatníků.

Ani kdyby se nemilovaná Transparency International postavila na hlavu, jako že si může trhnout nohou, nedočká se země česká lepší pověsti, dokud jí bude vládnout zkorumpovaná havěť, třebaže vzešlá z půlstoleté národní tradice totalitního kuplířství. To se spíš dočkáme výmluvy, že i v banánových rájích je něco za něco, a přece se v Bangladéši či Čadu dá žít, zvlášť když mnozí z tamních šťastných přírodních lidí ještě nikdy neviděli peněženku.

(Annonce)