Prosinec 2005

Krystlík versus ostatní

Petr Anderle

Před šestnácti lety jsme opotřebovali nutně navázat na minulost, za kterou bychom se nemuseli zcela stydět. Tou nesporně první republika byla (nikoli již druhá) a nebylo by bývalo vhodné vytýkat před závorku slabiny, o nichž se všeobecně vědělo. Tehdy.

Jestliže se dnes Tomáš Krystlík obouvá do událostí této doby, nečiní tak zřejmě jenom proto, že uplynula pomalu dvě desetiletí. Nekritická reflexe minulosti se nám totiž opět nevyplatila. Zaneřádili jsme si ji v době zcela nedávné kauzou Lex Beneš.

Když se v roce 1919 ujímal francouzský generál Pelé funkce náčelníka generálního štábu nově budované Československé armády, nechal si přinést mapu nového státu. Chvíli dumal a posléze pravil – tato země nepotřebuje armádu. Tato země potřebuje dobrého ministra zahraničí. A tato země udělala přesný opak. Budovala armádu a měla Beneše. A hrozba komunistického převratu? Stačil na ní Zákon na ochranu republiky z roku 1923, který bychom v modifikované formě potřebovali i dnes a – Švehla.

Pokud jde o selhání učiněná v letech 1917 – 1919 v našich mezinárodních aktivitách, mající za následek pozdější špatnou vnitřní politiku (Slováci, sudetští Němci), není třeba peskovat Krystlíka, za to že je vytahuje na světlo boží. V roce 1986 o tom vyšla velice podrobná kniha v New Yorku. Teprve o 12 let později, v roce 1998 vyšla v Praze. Napsal ji Josef Kalvoda a má název Genese Československa. Na jejích téměř pěti stech stránkách je popsáno mnohé, dávno před Krystlíkem. Ten zřejmě „ opisuje“ nejen od Klimka, ale i od Kalvody, Jaksche, Pichlíka, Podivena, Tesaře a dokonce bych do seznamu přidal některé obzvlášť vydařené pasáže z rannějších děl Benešových. Krystlíkova zarputilost nás může rozčilovat, ale není příčina v tom, že jde o různý výklad tolik zprofanovaného termínu „ národní zájmy“? I o Palackém přece víme, že se některým dějinným událostem vyhnul v rámci tehdejších „ zájmů národa“.

Krystlík provokuje, budiž. Ale v kontextu s obsahem současných učebnic dějepisu by měl být ještě provokativnější.

Pozn. red. – článek, o kterém se Petr Anderle zmiňuje, První republika nebyla žádný med je v tomto čísle CS-magazínu.