Prosinec 2005

QUO VADIS EURABIA?

Karel A. Pokorný

Všechno začalo nenápadně. V úterý 1. 11. bylo v Londýně slavnostní shromáždění na paměť 57 obětem islamistických teroristických atentátů v Londýně. Přítomna byla i anglická královna. Ve středu 2. 11. se sešli v Amsterodamu Holanďané, aby uctili památku, před rokem islámským fanatikem zavražděného režiséra Theo van Gogha. Snad to jsou jenom náhodné shody se symbolickou silou, neboť „generace džihádu“, začíná být aktivní v Evropě, jak příznačně nazval americký magazín TIME.

Ve čtvrtek 3. 11. se v Paříži tři výrostci, kteří neměli u sebe doklady a chtěli se vyhnout policejní kontrole, schovali v transformátorové budce, dva byli elektrickým proudem usmrceni, třetí byl těžce zraněn. Nic nepomohlo, že na dveřích byla ohromná cedule, upozorňující na nebezpečí života (kterou již před delší dobou nechal starosta Dilain zhotovit), a aby zapadala do prostředí, zároveň pro ty kteří umějí jen málo číst, byla vyvedena na způsob comics. Patnáctiletý Banou pocházel z Mali a jeho, o dva roky starší přítel Ziad z Tunisu.

Jak už to u některých národností bývá, rozšířila se zpráva, že je policie vehnala úmyslně do této situace. Potomci přistěhovalců z Maroka a Afriky vtrhli do ulic a demolovali obchody, zapalovali auta a házeli na policii molotovovy koktejly. Další dny se vandalismus a touha ničit vše, přeneslo i do jiných velkých měst. Jenom první den bylo zapáleno 230 aut, další dny jejich počet stoupal. O tom jak barbarsky se chovají tito výrostci svědčí i skutečnost, že zapalovali dětské školky, školy a seniorské domovy, dokonce se pokoušeli zapálit nemocnici.

Slepá zuřivost a nenávist ke všemu evropskému má obvykle kořeny v pocitu méněcennosti. Je to generace 14 - 18letých dětí přistěhovalců. Jejich oblečení, svetry či bundy s kapucí, pytlovité kalhoty s rozkrokem u kolen, vlněné pletené čepice na hlavách, nadměrně velké značkové tenisky s rozvázanými tkaničkami, je vlastně uniformou těchto nedobrovolných “povalečů“ v sídlištích. Skoro každá čtvrť i ulice má svůj vlastní dialekt. Shromažďují se v bandách, které mají své zákony, ale také svůj omezený slovník. Rapper Medze tvrdí, že někteří mladiství vystačí se slovní zásobou 400 slov. Již delší dobu bylo možno slyšet ve čtvrtích, osídlených imigranty rappové zpěváky, kteří ve svých skladbách nabádají k boji proti evropskému způsobu života a společnosti a vyzývají k likvidaci ministerstev a státních institucí. Skupina Sniper je obžalována z výzvy k vraždění policistů a zástupců státu. Ani v tomto případě jim nepomůže odvolávání se na svobodu uměleckého projevu.

V tomto světě vyvržených je islám pro mnoho mladistvých jediná záchrana a proto také mnoho rapperů vzývá Alláha. Je to vlastně zoufalý pokus se s něčím identifikovat, někam patřit. Nepomáhá snaha umírněných muftí vše zmírnit vyhlášením fatvy, náboženského zákona, který má zakázat veškeré násilí.

Francie možná doplácí na poměrně laxní politiku integrace, kdy se spoléhalo na samozřejmé přizpůsobení se stávajícímu stylu spolužití. Je zajímavé, že starší generace neměla tak velké problémy s integrací jako nynější, která se ve Francii většinou narodila. Nezájem a nedostatek trpělivosti se učit, způsobuje nedokončenou školní docházku a tím pádem také možnost určitých jistot. V německé televizi mluvil alžírský taxikář Karim také o nynější situaci a odsuzoval násilnosti, ale zároveň zdůvodňoval :“Když někdo třicet let bez problémů prodával drogy (byl drogovým dealerem), nebo se živil krádežemi a nepracoval a pobíral podporu, tak je pro něj nemožné vrátit se do „normálního“ života a živit se špatně placenou prací, protože nemá dokončené školní vzdělání, žádnou kvalifikaci, a hlavně nemá trpělivost, potřebnou k pravidelnému životu“.

Uznávaný islámský filozof (Švýcar) Tarif Ramadan v rozhovoru se zástupci německého časopisu Spiegel na otázku, proč mají přistěhovalci z arabských a afrických zemí takové potíže s integrací oproti přistěhovalcům z Polska, Itálie, Španělska či Portugalska, má pohotovou odpověď: „pro muslimy je náboženství nerozlučně spjato s původem a identitou. Mají pocit, že nebudou dobrými muslimy, když se z Marokánců či Alžířanů promění ve Francouze. To ztěžuje jejich integraci, neboť pak stojí před dvěma alternativami: sebeobětovat se, nebo se izolovat.“

Nepomohlo, že se v Clichy-sous-Bois mezi policejní kordon a kameny házející výrostky postavili „velcí bratři“v džalábijích (dlouhých bílých oblečeních, podobných nočním košilím) a snažili se eskalaci násilí zabránit. Nepokoje pokračovaly dále.

Proto jmenují někteří američtí novináři novou Evropu Eurabia, neboť doposud křesťanstvím utvářená Evropa je stále více kulturně a politicky ovlivňována islámem. Dokonce i v Disneylandu u Paříže jsou modlitební islámské prostory.

Často neschází mnoho k tomu, aby explodovalo násilí. Kupříkladu v Lozells, chudé čtvrti v Birminghamu vypukly před několika týdny nepokoje,které si vyžádaly 2 mrtvé a 20 zraněných, vypálené obchody a zapálená auta. Mladí Asiaté a potomci přistěhovalců z Karibiku svedli několikadenní bitvy jenom proto, že někdo nařkl Asiaty ze znásilnění jedné černošské dívky, což se později ukázalo jako výmysl.

Také Nizozemí stojí nad troskami integrační politiky, která byla dlouho považována za vzorovou. 60% z milionu nizozemských muslimů se považuje za Marokánce nebo Turky a jejich děti, již třetí generace mluví o „Holanďanech“, v jejichž zemi se narodily a žijí, jako o nepřátelích. Stále více je vidět na ulicích zahalené ženy a zarostlé muže, kteří, dříve tak idylický ráz ulic, mění k nepoznání. Zvyšuje se počet škol vyučujících korán a v obchodech i na ulici se rozšiřuje neurvalé chování. Politici všech možných stran, novináři a advokáti dostávají výhružné dopisy. Amsterodamský starosta Job Cohen, který byl za svoje smířlivé vystupování po zavraždění pravnuka malíře van Gogha jmenován magazínem TIME evropským hrdinou se může objevit na veřejnosti jenom v doprovodu tělesných strážců.

Zástupce rotterdamského starosty, který se v jednom rozhovoru s novináři vyjádřil v tom smyslu, že fanatičtí teroristé se odvolávají na islám jako omluvu pro své teroristické činy, musel na naléhání levicových stran odstoupit.

Že je veřejnost přecitlivělá na podezřelé chování mohamedánů, svědčí událost, která se udála před několika týdny v Intercity-vlaku z Kolína nad Rýnem do Amsterodamu. Dva bíle oblečení (v džalábijích) Marokánci s batohy na zádech procházeli celým vlakem, až nakonec zmizeli v jednom WC, kde pobývali delší dobu. Znepokojení cestující upozornili na jejich chování železniční policii, která oba muže zadržela a odvedla k výslechu. Než se vše vyšetřilo, byla zastavena veškerá doprava, škoda přesáhla milion euro. Veškeré spojení mezi Amsterodamem a jinými městy bylo přerušeno, musela být mobilizována náhradní doprava. Nakonec se vysvětlilo podezřelé chování oněch dvou. Hledali ve vlaku místo, kde by se mohli rituálně umýt a další místo, kde by se mohli nerušeně modlit. Nyní žádají na nizozemském státu peněžní náhradu za utrpěnou újmu.

Vše nasvědčuje tomu, že život v Evropě bude dramaticky určován vykořeněnými islámskými přistěhovalci. Máme se na co těšit.