Leden 2006

Německé tělovýchovné hnutí založil potomek Českých bratří, české dva Němci

Petr Anderle

„Znovu a znovu si připomínám myšlenky, které před lety přednesl ve svém projevu v Karolinu profesor Kurt Biedenkopf. Jeho východiskem bylo popperovské, že není jedna pravda v dějinách. Těch je víc a mezi nimi jsou, jak Biedenkopf řekl, též pravdy národní, vyplývající z rozdílných historických zkušeností. Tyto pravdy ovšem nejsou vždy slučitelné a usilovat o jedinou není reálné a v názorové pluralitě ani žádoucí. Jen by se tyto pravdy neměly formulovat konfrontačně a v případě nesouhlasu měli bychom se snažit toho druhého pochopit“ (z rozhovoru s prof. PhDr. Janem Křenem).

Uvedený citát by nám všem měl být nápomocen při orientaci v problematice česko–německé. Měli bychom umět hledat vše, co nás spojuje, co je rozhodující a důležité pro naši společnou existenci evropskou. Dějiny střední Evropy patří současně do dějin národa českého, polského, maďarského, rakouského, slovenského a německého. Mnohá fakta nemůžeme vytrhávat z kontextu, nebo si je nemůžeme přizpůsobovat našim propagandistickým a politickým potřebám.

Jinak bychom ani nepochopili naše národní dějiny. Jejich zkreslený a účelový výklad vykresluje český národ jako čestný a spravedlivý, zatím co TAMTI na nás vždycky útočili a snažili se nám ubližovat. Skutečná pravda o naší minulosti nemůže přeci způsobit nedostatek národní hrdosti, neboť v životě většiny národů je převaha momentů a událostí kladných nad negativními. Navíc život přináší i poněkud kuriózní situace, což dokumentuje i titulek tohoto článku.

Po roce 1620 emigrovala z českých zemí nejedna česká rodina. Bylo to především z náboženských důvodů, kdy se například členové Jednoty českobratrské chtěli vyhnout pronásledování. Z Hořic tehdy odešla rodina, jejíž přímý potomek Jahn Friedrich Ludwig (1778 – 1852) je přezdíván Turnvater, tedy otec turnéřstva. Jahn se věnoval studiu teologie, německého jazyka a stal se učitelem. Seznámil se s vychovatelskými pedagogickými zásadami Pestalozziho, v jejichž duchu byl řízen i Plamannův ústav v Berlíně, kde Jahn získal učitelské místo. Tam se začal zajímat o tělovýchovu mládeže a začal do ní vnášet i branný prvek. Zároveň byl velkým zastáncem myšlenky sjednocení Německa a zvýšení národního uvědomění mládeže. V roce 1816 vypracoval studii Die deutsche Turnkunst, která se stala základem moderního tělocviku. S myšlenkou národní se pak turnerské hnutí šířilo v celém Německu a později nebylo města či obce, kde by nebyl turnerský, tedy tělocvičný spolek. Tak vlastně potomek českých pobělohorských emigrantů značně posílil německé národní sebevědomí.

Český sportovní spolek – Sokol vzniká o něco později a není sporu o tom, že inspirací mu byly německé sportovní spolky. Předtím byl učiněn pokus založit v Praze tělocvičný spolek česko-německý, leč k dohodě nedošlo. Přitom všichni – Češi i Němci chodili společně cvičit do soukromých tělocvičen J. Malypetra a F. Schmidta Ale ráz vzniklého SOKOLA byl od počátku národní, obrozenecký a ryze český. 16. února 1862 se konala první valná hromada nového tělocvičného spolku SOKOL. Iniciátorem tohoto dění byl doktor filozofie Miroslav Tyrš (1832 – 1884) a prvním starostou Sokola byl zvolen Jindřich Fügner (1822 – 1865).

Tito dva muži se poprvé potkali v době, kdy Tyrš ještě před ukončením studií přijal místo vychovatele v rodině továrníka Bartelmusa v Novém Jáchymově u Berouna a Fügner dlel nedaleko na letním bytě v Králi u Svaté. To bylo v roce 1859. Miroslav Tyrš se narodil v Děčíně, kde byl jeho otec lékařem. Tyrš se původně jmenoval Friedrich Emmanuel Tirsch, ale dlužno přiznat , že od mládí uměl výborně česky a dokonce jako student staroměstského gymnázia v Praze požádal, aby mohl maturitní zkoušku vykonat v českém jazyce. V roce 1860 byl promován doktorem filozofie na Univerzitě Karlově a již v té době měl hodně přátel mezi pražskými vlastenci. Docházel mimo jiné i do tehdejšího Schmidtova tělocvičného ústavu v Praze, když v roce 1862 pojal úmysl vytvořit po příkladu německého spolku i český spolek tělocvičný. Za podpory zejména bratří Grégrů se tak stalo a na základě Tyršova doporučení se prvním náčelníkem (starostou) stal Jindřich Fügner.

Jindřich Fügner se na rozdíl od Tyrše narodil v Praze ve významné obchodnické rodině. Po soukromých studiích zcestoval za obchodem celou Evropu a v obchodní činnosti využil své jazykové nadání i výrazných podnikatelských schopností. Byl mimo jiné i členem pražské obchodní komory, ředitelem české průmyslové tržnice a později i ředitelem pražské Hypotéční banky, kterou sám založil. Rok po založení českého tělocvičného spolku Sokol postavil a dal k dispozici spolkovým účelům budovu pražského Sokola, kterou dodnes Sokol užívá.

Pravdou je ovšem to, že když se v roce 1862 ujal starostenské funkce uměl velice chabě česky. Oba , Tyrš i Fügner byli vlastně čeští Němci. Což jim ovšem nebylo překážkou k tomu, aby Sokol byl výrazně českým národním spolkem. Byl to koneckonců Fügner, který zavedl v sokolských řadách oslovování bratře a sestro a prosadil, že si členové spolku automaticky tykali. Jahn vycházel při tvorbě svého systému tělocvičného z tradic středověkých rytířských turnajů (Turnier), kdežto Tyršovi byla vzorem antika. Horoval pro antické zápolení a napsal dokonce drobnou studii o řeckých olympijských hrách (Hod olympický). Tyrš vytvořil české názvosloví tělocvičné, později napsal významnou práci o českých metodách tělocvičných pod názvem Základové tělocviku. Otiskl ji v Kronice práce, vydávané v letech 1868 – 1872.

V roce 1882 se konal sjezd všech spolků sokolských, svolaný Tyršem do Prahy a nazvaný „Všesokolský slet“. V roce 1889 povolila rakouská vláda existenci ústředního spolku sokolských žup, o což Tyrš za svého života marně usiloval. Před první světovou válkou měl Sokol 1 300 jednot se 130 000 členy. V roce 1923 měl český Sokol 350 000 dospělých členů a 252 244 mladých Sokolů. V roce 1905 se Sokolové stali členy Evropské tělocvičné federace a byli uznáni jako rovnoprávní se svazy ostatních národních států, ačkoli stát český ještě neexistoval. Tak silná a působivá byla myšlenka sokolská.

Tyrš se mimo jiné věnoval i filozofii a výtvarnému umění: Napsal dějiny filozofie (nikdy nevydané) , byl jedním z autorů Riegrova slovníku, vydával časopis Sokol a zastával poslanecké funkce v Českém sněmu i v Říšské radě. Byl vlastencem a bojovníkem za národní uvědomění české. Totéž Fügner. Málo se o něm ví, že se zasloužil o český těsnopis. Již v roce 1859 založil v Praze první těsnopisný spolek, který finančně vydatně podporoval (byl i jeho předsedou) a zorganizoval odluku českého a německého těsnopisu. Mají tedy oba zakladatelé Sokola výrazný podíl na rozvoji českých národních snah. Ač původně Němci. Jako Jahn, který napomohl sjednocení Německa, když jeho prapředkové byli Češi. Co s tím budeme dělat?