Leden 2006

Neslyšíte ten křik?

Jana Beňová, Bratislava

Před dvěma týdny napadli skinheadi na Tyršově nábřeží v Bratislavě skupinu mladých lidí. Nic zcela mimořádného. Nicméně tentokrát jednoho z nich, jedenadvacetiletého studenta Daniela Tupého, ubodali k smrti. Po vraždě protestovali mnozí na Hodžově náměstí proti násilí a extremistickým skupinám. Přišli většinou mladí, někteří z nich se pro jistotu maskovali pomocí šátků na tvářích. Báli se, že shromáždění se účastní i neonacisté, kteří si na ně potom počíhají.

Skinheady protesty zahalených mladých lidí na Hodžově náměstí nezastrašily. Ani vyjádření politiků a celebrit, jak je to hrozné a jak za podobné zločiny můžeme i my sami – obyvatelé města a naše lhostejnost k násilí.

Vždyť nás se to netýká

„Nemůžeme stát pod každým mostem,“ vzkázal Bratislavanům první policejní viceprezident Jaroslav Spišiak. Přitom v Bratislavě je mostů přes Dunaj dohromady jen pět.

Na posledním zasedání zastupitelstva bratislavského samosprávného kraje před regionálními volbami poslanci minutou ticha uctili Danielovu památku. Přijali usnesení, v němž žádají státní orgány, aby zasáhly nejenom proti konkrétním vrahům, ale i proti členům takovýchto extremistických skupin a těm, kteří je finančně podporují. To je nadějný postoj. Tím více šokoval svými výroky, které zpochybnily oběť Daniela Tupého, Ľubomír Roman, župan Bratislavského kraje. „Problémy na tomto nábřeží trvají čtyři roky. Prodávají se tu drogy a všichni o tom víme. Problém vznikl právě v bufetu, kde se prodávají,“ prohlásil Roman.

Nábřeží zná. Vlastní tu hospodu Leberfinger, jeho syn je zase spoluvlastníkem Au Café. Jenže tady šlo o něco zcela jiného, jak mu také oponovala jedna z poslankyň: „Nejde o drogy. Jde o boj mezi skinheady a nevinnou skupinou mladých lidí.“ Roman však odvětil, že „to vidí trochu jinak a že i ta druhá skupina má něco za sebou“. Tímto způsobem posunul problém do roviny feťáci versus skinheadi. A to je právě jedna z rovin, kterou veřejnosti často podsouvají média: že se vzájemně napadají jakési rizikové skupiny a vyřizují si mezi sebou účty. Čtenáři si potom oddechnou, přesvědčení o tom, že slušných lidí se tyto problémy netýkají.

Sraz starých kamarádů

Sedmnáctý listopad je i na Slovensku státním svátkem. Šla jsem právě směrem k opeře, když k romskému prodavači časopisu Nota bene přistoupil na korzu chlapec a začal mu nadávat. Po chvíli na něho řval na celou ulici: „Vadíš mi, cikáne. Máš filcky. Strašně mi vadíš!“ Lidé procházeli kolem, někteří zakroutili nesouhlasně hlavou, ale prodavače se nikdo z nich nezastal. Za rohem stál hlouček pěti policistů. „Neslyšíte ten křik?“ zeptala jsem se. „Kde jsou ti vyjebaní městští policajti!“ reagoval na mé upozornění jeden ze „státních“.

Neonacisty vražda Daniela Tupého posílila. Přijali ji jako svou ikonu. Jako skalp, který jen zvyšuje jejich moc a přispívá ke strachu z toho, co udělají příště. Jeden ze svědků jejich dalšího útoku tvrdí, že slyšel jednoho z nich, jak se do mobilního telefonu ozval: „Haló. Tady Daniel Tupý.“

Na Slovensku byly po Tupého vraždě zaznamenány další dva incidenty. Jeden z nich se odehrál ve vlaku z Žiliny do Bratislavy. Neonacisté se pokoušeli napadnout gymnazisty. Ti se zamkli v kupé. Když požádali o pomoc průvodčího, tak utekl. Když pak ve vlaku konečně zasáhla policie a agresory vyvedla, nechala skinheady, aby ještě z nástupiště na gymnazisty vykřikovali: „Zabijeme vás.“ Jeden z gymnazistů pak řekl, že střetnutí policie se skinheady vypadalo jako „sraz starých kamarádů“.

Můj asi padesátiletý soused, jenž nosí dlouhé vlasy, tvrdí, že problém spočívá v účesu. „Jak mohou dovolit policistům, aby chodili po skinheadsku vyholení? Ať mi netvrdí, že je to jen účes, že do práce si jen oblečou uniformu,“ řekl soused a zavzpomínal na normalizaci, kdy byl každý dlouhovlasý a fousatý muž podezřelý.

Ráno po protestním shromáždění, na kterém si Bratislavané připomněli vraždu Daniela Tupého, už v médiích rezonovala zpráva, že exministr hospodářství a předseda strany ANO Pavol Rusko se postřelil do lýtka loveckou puškou. Tak jako kdysi slovenský buditel Ľudovít Štúr. Ten však následkům zranění podlehl.

Pospolitě na stráž!

Poslední dobou se objevují zprávy o Slovenské pospolitosti – Národní straně. Na české mediální scéně je přinesl měsíčník Roš chodeš. Tato strana byla zaregistrována slovenským ministerstvem vnitra v roce 2003. Od té doby se její členové nerušeně prezentují v uniformách připomínajících stejnokroje Hlinkovy gardy a zdraví se neblahým oslovením „Na stráž“. Velebí Jozefa Tisa a naopak hanobí Židy, Maďary, Romy, Asiaty a jiné cizince. V čele seskupení stojí středoškolský učitel informatiky z Banské Bystrice Marián Kotleta (27), veřejně oslovovaný „vůdce“.

Letos, právě v předvečer 61. výročí povstání, uspořádalo na hlavních náměstích Banské Bystrice a Zvolena řádně ohlášený pochodňový průvod svých uniformovaných členů. Proti těmto excesům protestuje především Demokratická strana. Naproti tomu ministerstvo vnitra nevidí v těchto akcích podporu fašismu. Odborníci vnitra, kteří zkoumali dotyčné stejnokroje, dospěli k názoru, že se sice podobají stejnokrojům Hlinkových gard, ale nejsou s nimi totožné, tudíž je nelze zakázat coby podporu fašismu.

(Respekt, www.respekt.cz)