Leden 2006

Komíny a výfuky: škodí víc než dřív

Eva Bobůrková

Návrat k topení uhlím a houstnoucí doprava znamenají nárůst neplodnosti, srdečních chorob a rakoviny. Kominíci jsou letos na roztrhání, lidé se po zdražení plynu zhusta vracejí k topení uhlím. Výstavba obchvatu Prahy, který by ulevil přecpaným komunikacím, opět naráží na odpor. Společný jmenovatel obou zpráv? Více zplodin ve vzduchu, větší riziko srdečních onemocnění, neplodnosti, potratů, rakoviny.

Čím více se lidé pohybují v ulicích, tím více se vystavují možnému riziku onemocnění rakovinou. V minulých letech dýchali nejšpinavější vzduch lidé v severních Čechách, nyní je nejhorší ovzduší, zejména kvůli husté automobilové dopravě, v Praze. Ale i v obcích, kde budou lidé masově topit uhlím, se může zhoršit jejich zdraví.

Analýzy genetického poškození obyvatel Prahy, Teplic a kontrolní skupiny z Prachatic ukazují, že lidé, kteří se dlouhodobě pohybují ve znečištěném prostředí, mají více poškozených chromozomů a až o 15 procent menší schopnost obnovovat poškozenou DNA. Čeští vědci sledovali městské policisty, kteří se pohybují v terénu, tedy i v rušných ulicích s hustým automobilovým provozem. DNA strážníků vykazovala zvýšený počet poruch oproti DNA kontrolní skupiny lidí, kteří pobývali v uzavřených místnostech. To může znamenat větší riziko nádorového bujení a podle nových vědeckých poznatků i větší náchylnost k srdečně cévním chorobám a celkově vyšší nemocnost.

Tyto důsledky se mohou projevit až za desítky let, ale nejnovější výzkumy vědců upozorňují i na okamžitá poškození zdraví ve znečištěném ovzduší: muži, kterým chybí jeden specifický gen (a těch je asi polovina), mohou mít přechodně v zimních měsících během topné sezony sníženou plodnost. Poškozené spermie v případě oplodnění přenesou genetickou vadu na embryo a mohou způsobit zánik těhotenství. Škodliviny ve vzduchu pronikají přes placentu a způsobují růstovou retardaci plodu. Děti matek, které se zejména v prvním trimestru pohybují v prostředí s vyšší koncentrací škodlivin, se rodí s nižší porodní hmotností. Bývají pak častěji nemocné a v dospělosti jsou náchylnější k hypertenzi, dýchacím a srdečně cévním nemocem.

Znečištěný vzduch má na svědomí podle nejnovějších výzkumů i nárůst dýchacích onemocnění, zejména bronchitid u dětí. A lidem ve středním věku? Kromě zvýšeného rizika rakoviny mohou škodliviny přispívat k ateroskleróze, k anatomickým změnám na cévách, které nahrávají srdečně cévním chorobám a předčasné smrti.

Největší riziko přitom, jak vědci opakovaně potvrdili, představují nepatrné částice prachu menší než 2,5 mikrometru a karcinogenní polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), které se na tato prachová zrníčka vážou. Nechvalně proslulý oxid siřičitý (SO2) považují vědci pouze za indikátor znečištění, zatímco právě prachové částice, které vdechujeme hluboko do plic, jsou přímou příčinou úmrtnosti.

Zdroji těchto škodlivin jsou výfuky aut a spalování uhlí a dalšího nekvalitního paliva a také domácího odpadu. (V roce 2004 bylo za prokázaný lidský karcinogen uznáno i pasivní kouření.)

„V letech 1994 až 1999 jsme s potěšením zaznamenávali pokles znečištění ovzduší, zlepšovala se výživa populace,“ vzpomíná MUDr. Radim Šrám z Laboratoře genetické ekotoxikologie, společného pracoviště Zdravotního ústavu Středočeského kraje a Ústavu experimentální medicíny AV ČR. „V roce 2000 se příznivý vývoj patrně zvrátil, zastavilo se prodlužování průměrné délky života - a jedním z důvodů může být i zhoršování ovzduší.“

Příběh první: Dublin

V osmdesátých letech 20. století se v irském hlavním městě prudce zhoršil zdravotní stav obyvatelstva a dramaticky přibylo úmrtí, která souvisela s dýchacími nemocemi. A to nápadně zrovna v topné sezoně, kdy se Dublin nořil do smogové deky. V podezření se ocitla místní elektrárna, ale pak se ukázalo, že za špinavý vzduch jsou z 60 procent odpovědná lokální topení v domácnostech a z 15 procent spalování domácího odpadu, na elektrárnu připadal jen zbytek. Vláda sebrala odvahu a zakázala v Dublinu prodej uhlí. Zároveň investovala do plynofikace. Koncentrace škodlivin v ovzduší záhy klesla o 70 procent - a ihned poklesla i úmrtnost na respirační nemoci (o 15,5 %), kardiovaskulární nemoci (o 10,3 %) a celková úmrtnost klesla o 5,7 %.

„Tyto výsledky jsou v souladu s našimi zjištěními v severozápadních Čechách,“ konstatují Jiří Skorkovský a František Kotěšovec z teplického pracoviště Zdravotního ústavu v Ústí nad Labem ve své zprávě Porovnání úmrtnosti v průmyslové oblasti severozápadních Čech v období vysokého a nízkého znečištění ovzduší (Ochrana ovzduší 5/2005).

Příběh druhý: Prachatice

Prachatice v podhůří Šumavy slouží vědcům z Ústavu experimentální medicíny od osmdesátých let jako kontrolní město s relativně čistým prostředím. V roce 1996 však zamotaly vědcům hlavu. Měření náhle ukazovala mimořádně vysoké koncentrace karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU). „Podezřívali jsme místní výrobnu nábytku, že spaluje dřevotřísky. Nebylo tomu tak. Nakonec jsme zdroj znečištění našli - byl to 40 let starý kotel na uhlí, který produkoval šestkrát více karcinogenů než tepelná elektrárna,“ vzpomíná doktor Radim Šrám. Finančně pomohlo ministerstvo životního prostředí, vyměnil se kotel a hodnoty zase poklesly.

Podobný příběh se odehrává i v Podkrkonoší: Státní zdravotní ústav porovnával před časem ovzduší ve třech obcích: Havlovicích nad Úpou, Habarticích u Klatov a Třešti. Černého Petra nese podkrkonošská ves - hodnoty jednoho ze sledovaných karcinogenů se podobaly hodnotám průmyslové Ostravy. Důvod je prostý: v obci se totiž topí převážně hnědým uhlím a v kotlích místních obyvatel často končí i odpadky. zatímco v Habarticích převládá topení dřevem a v Třešti plynem.

Příběh třetí: Praha

Nikdo neví, kolik jedovatých zplodin mají na svědomí auta a kolik spalování uhlí. V Praze však jednoznačně dominují osobní a nákladní auta. Značný podíl mají vozy staré, špatně seřízené. Aut přitom neustále přibývá, zhusta ojetých. Odklon dopravy z přetížených komunikací se nekoná. Situace je rok od roku horší.

Kvalitu ovzduší vědci sledují v Praze od roku 2000. Na dvou odběrových místech - u ústí Strahovského tunelu na Smíchově a pro srovnání v Českém hydrometeorologickém ústavu v „čisté“ Libuši. Hladiny oxidu siřičitého, dusnatého a dusičného na Smíchově jsou vyšší než v Prachaticích, než v Libuši i než v Teplicích (kde se situace výrazně zlepšila po odsíření elektráren). Ale hodnoty karcinogenních látek? „Samotné nás to překvapilo, okrajová Libuš je na tom úplně stejně jako Smíchov. „Jsme v tom všichni, u magistrály i v rezidenčních čtvrtích,“ konstatuje Radim Šrám. „Obchvaty města se zkrátka týkají všech.“

Vesnice a města se v těchto dnech opět začínají halit do smogu. Poklička houstne i nad Prahou... V místech s vysokými koncentracemi PAU žije téměř 40 procent obyvatel republiky. A za této situace obce vracejí dotace na plynofikaci, neboť lidé se nechtějí po zdražení připojit. A obyvatelé dál protestují proti obchvatu Prahy... Co může pomoci?

„Obchvaty by pomohly všem Pražanům,“ připomíná Šrám, „stejně tak jako přísnější technické kontroly. Návrat k uhlí a nekvalitnímu otopu naopak škodí všem. Nezní v této situaci jako provokace rada: jezte ovoce, zeleninu, vitamin C může snížit škodlivé účinky znečištění? „Nic není zbytečné,“ říká Šrám.

(MFDNES)