Leden 2006

Sluneční paprsky jako stroj na peníze

Jana Erbáková

Nechal si patentovat vlastní vynález. Jeho „otáčedlo“ pohybuje solárními moduly směrem ke slunci. Pro fyzika Vladislava Poulka přestala být výroba elektřiny ze slunečních paprsků jen nákladným koníčkem. Jeho firma chystá výstavbu továrny v Číně.

Není trochu donkichotské začít v Česku podnikat se slunečními elektrárnami?

Když jsme si se společníky před osmi lety řekli, že budeme vyrábět panely, které se otáčejí za sluncem, byl to dost zběsilý nápad. V polovině devadesátých let jsem vypadl z Akademie věd a nějak jsem si neuvědomil, že začít produkci na zelené louce a ještě k tomu bez silného finančního zázemí je dost velký nesmysl.

Takže to bylo zpočátku prodělečné podnikání?

Jednoznačně. Po dvou letech se zdálo, že se konečně naskytl nadějný projekt. Společnost BP nám v rámci zakázky financované z evropských peněz chtěla zadat dodávku zařízení do velké sluneční elektrárny ve španělském Baskicku. Nakonec to tamní vláda přiklepla nějaké lokální firmičce, napůl ze známosti. Zahučela nám v tom spousta peněz, které jsme rok a půl vynakládali na patentovou ochranu a další přípravu. Mohl z toho být kšeft za milion dolarů.

Co jste si vlastně nechal patentovat?

V USA, Evropě, České republice a Austrálii mám přihlášený patent na „otáčedlo“. Pohání ho elektromotor na sluneční pohon, žádný zvláštní zdroj energie nepotřebuje. Je to rám, do něhož se zasadí solární modul vyrábějící elektřinu. Přístroj natáčí panel vždy za sluncem, čímž se zvyšuje výkonnost panelu o třicet procent. Celé je to opatřeno převodem, který chrání zařízení před silným náporem větru. Zbylé součástky jsem si patentovat nenechal, je to moc drahé. Jeden patent nás stál milion korun.

Z čeho jste čerpali peníze na rozjezd firmy?

Jsme celkem čtyři společníci, tři Češi a jeden Němec, kteří finance poskládali ze svého. Já například prodal jednu nemovitost a stavební parcelu. Banky nám peníze nechtěly půjčit, takže cizí finanční zdroje téměř nemáme. Řadu let se naše společnost jen tak potácela a dodnes nám „sežrala“ zhruba osm milionů korun. Až loni se ukázalo, že tento byznys se může uživit, protože ho utáhne štědrá dotační politika. Ta nastartovala poptávku po solárních modulech i našich otočných zařízeních.

Samotné solární panely nevyrábíte?

Kdepak, to by nemělo smysl. Byla by to velmi náročná investice. Dovážíme je především z Číny, ale také třeba z Ruska, a pak je montujeme dohromady a prodáváme zákazníkům.

Číňané vyrábějí už i solární moduly?

Kvanta. Jde z toho strach. Vím minimálně o deseti čínských firmách velkých jako ČKD, které vznikly během pár let. Zanedlouho svými výrobky zaplaví svět.

Je dnes vaše firma zisková?

Investice se začala vracet až letos, kdy budeme poprvé v zisku. V poslední době nám velmi slušně vynášejí zakázky ze Španělska a Itálie. Španělům dodáváme moduly včetně našich otočných stojanů. Zemědělci používají sluneční pohon nejčastěji na čerpání vody z artéských studní. Největší obrat ale máme z toho že v Šanghaji pouze objednáme kontejner se slunečními moduly a zákazníci si je v Hamburku vyzvednou. Transakci pomáhá zprostředkovat Deutsche Bank (Global Trade Finance). Banky v Česku se na nás zatím dívají dost opovržlivě a na podnikání nám nepůjčí ani halíř.

Kde svá zařízení vlastně vyrábíte?

Na přímou objednávku nám je vyrábí partnerská společnost ETL-Ekotherm v Brně.

Kolik činí vaše roční tržby?

Pokud to letos dobře dopadne, tak asi sto milionů korun. Ještě tento rok plánujeme přesunout část výroby do Číny, protože je to levnější. V Brně budeme vyrábět pouze řídící jednotky. S jednou čínskou firmou jsme se dohodli, že založíme společný podnik v okolí Šanghaje. Zatím je celý obchod jen na papíře. Naše strana dodá technologii, čínský investor postaví továrnu, odhadem asi za tři sta tisíc dolarů.

Kupují si solární moduly také Češi?

U nás to bohužel není moc zažité. Nemáme tolik slunečných dní a přímého záření jako třeba Španělé nebo Italové. Ale s moduly opatřenými „otáčedly“ a zrcadly, které záření koncentrují, by se dalo dosáhnout i v Česku velmi efektivní výroby elektřiny.

Proč tedy u nás nejsou střechy obsypány modrými solárními panely jako v Rakousku nebo Německu?

V Německu má panely na střeše každý druhý sedlák, dává si je klidně i na kravíny. Hlavní rozdíl oproti nám je v tom, že Němci snadno získají na takovou investici úvěr. U nich přijde vidlák s hnojem na holínkách do banky a řekne: „Guten Tag, chci si dát na střechu sto kilowattů. Půjčte mi půl milionu eur.“ Úřednice Gertruda sáhne do šuplíku, podá mu příslušný formulář - a je to. Banky vědí, že se jim to do pěti let vrátí. Sluncem vyráběnou elektřinu ale lidi nepoužívají pro sebe, nadále berou tu od velkých elektráren. Proud ze solárních panelů vykupují od domácností distributoři za státem pevně stanovené, zvýhodněné ceny. A peníze lidem na kontě za to pěkně naskakují. Viděl jsem dokonce banku s elektroměrem ve výloze, který rovnou převáděl kilowatthodiny na eura. Všem už došlo, že je to dobrý stroj na peníze.

Obliba slunečních panelů vlastně nezávisí na vůli bank, nýbrž na výkupních cenách a dotační politice každého státu...

Samozřejmě, tam to začíná. Dotace vlastně ženou celý byznys kupředu. V Německu mají kromě výhodných výkupních cen ještě několik dalších dotací. Domácnostem se investice vrátí za pět či šest let. Úžasný byznys. Solární panely tam jsou vyprodané, dodací lhůty se pohybují kolem čtyřiceti týdnů. Proto má i naše firma šanci se na německém trhu trochu „přiživit“. Ale ani v Německu by si to skoro nikdo nekoupil, nebýt těch dotací. Neměl bych to říkat, ale nebýt státních peněz, neštěkne po solárních panelech ani pes.

Češi by si kupovali fotovoltaické panely, kdyby jim stát dal více peněz?

Určitě. Nejprve je třeba zprůhlednit českou dotační politiku. Zatím u nás není na subvence právní nárok. Přeloženo do češtiny: nárok na dotaci má ten, kdo podplatí příslušného ministra. Státní fond pro životní prostředí nyní navíc vyplácení dotací úplně zastavil, protože na ně nemá peníze. Slabiny českého systému jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. Naše nabídka v rámci projektu Slunce do škol leží úředníkům na stole už rok a půl a nic se nepohnulo kupředu. Byla by to pro nás zakázka za osmnáct milionů korun, kdybychom namontovali na střechy pražské zemědělské univerzity otáčivé moduly s výkonem čtyřiceti kilowattů.

Nový český zákon o obnovitelných zdrojích zdvojnásobil výkupní ceny z alternativních zdrojů. Situaci to přece musí alespoň trochu vylepšit.

Zákon garantuje dotovaný výkup elektřiny ze slunce jen na patnáct let dopředu. To je na hranici rentability, protože investice se bez dalších státních dotací vrátí domácnostem zhruba za třináct let.

Je dnes v Česku vůbec smysluplné kupovat si solární panel pro vlastní potřebu?

Pokud máte chatu bez přípojky na elektřinu, která by vás stála statisíce korun, pak ano. Zaplatíte třicet tisíc a koupíte si modul, na který vám poběží lednice, světlo, rádio a televize.

Kolik by stálo vybavit dům slunečními panely, které by obstaraly kompletní ohřev vody a výrobu elektřiny?

Milion a půl. Pokud stavíte nový dům, který vás vyjde na čtyři miliony korun, tak se taková investice navíc určitě vyplatí.

Jakou životnost má solární zařízení?

Dlouhou, protože se vyrábí z bronzu, hliníku a nerezu. Reklamace jsme měli v počátcích, protože mechanismus zprvu podléhal větru. Nabízíme záruku na pět let, ale samotný modul by měl vydržet třicet let.

Vyrábíte i moduly pro lodě. V čem jsou jiné než ty suchozemské?

Pořizují si je hlavně jachtaři. Ale jde spíš jen o hračky, které pohánějí rádio, svítilnu nebo nouzovou vysílačku.

Není slunce vhodnější spíše jen pro ohřev vody než pro výrobu elektřiny?

Ne. Trh s kolektory na ohřev vody dnes už například v Německu stagnuje, zatímco výroba elektřiny ze slunce letí ročně nahoru i o třicet procent.

Potýkáte se na českém trhu s konkurencí?

Z českých firem vyrábíme otáčivé moduly pouze my. Kromě nás působí v Česku ještě jeden německý dodavatel.

Vladislav Poulek (48), šéf a spolumajitel společnosti Poulek Solar, jež zasazuje solární panely (modré křemíkové desky vyrábějící elektřinu ze slunečního záření) do rámů, které sledují pohyb slunce. Absolvent elektrotechniky na ČVUT působil nejprve ve Fyzikálním ústavu AV ČR, poté rok studoval na Limburgs University Centre v Belgii. Zkoumal fyziku plazmatu a vakuové technologie. V roce 1994 založil s dalšími třemi společníky firmu na výrobu a instalaci solárních fotovoltaických systémů, kterou dodnes řídí. Je svobodný a bezdětný. Vůz nevlastní.

(Týden)