Leden 2006

Český dialog vychází právě 15 let

Martina Fialková

Časopis Český dialog je jediným nezávislým periodikem, které vychází v České republice a je zaměřeno na kontakty se zahraničními Čechy, tedy s krajany. Zakladatelkou časopisu, po celých 15 let i šéfredaktorkou a zároveň i jednatelkou Mezinárodního českého klubu, který časopis vydává, je Eva Střížovská, nezávislá publicistka.

Časopis má odběratele snad kromě Antarktidy na všech kontinentech, samozřejmě převažují čtenáři z USA, Kanady, Austrálie, západní Evropy. Vzhledem k velmi častým osobním kontaktům šéfredaktorky s krajany, její účasti na mnoha krajanských akcích, pobytech na pozvání krajanských spolků či domácích i zahraničních konferencích věnovaných krajanské problematice je obsah časopisu velmi pestrý a titul se u svých čtenářů těší velké oblibě.

V poslední době mu přibývá stále více čtenářů i doma v České republice, což je potěšující právě vzhledem k naplňování motta časopisu - dialog mezi Čechy doma a Čechy ve světě.

Český dialog se zaměřuje na jedné straně na domácí kulturu i politiku, na straně druhé přináší informace o událostech v krajanských organizacích, o životě českých menšin v nejrůznějších zemích světa. Mnoho prostoru dává pohledu na českou kulturu a historii v kontextu s historií světovou a na portréty osobností českého původu, které se uplatnily či uplatňují v minulosti či v současnosti ve světové vědě, kultuře či politice. Častým tématem jsou ale i příběhy méně slavných, ale často velmi zajímavých krajanů. Kritický je i k současnému politickému dění v ČR, které šéfredaktorka glosuje ve svých pověstných úvodnících.

Mezinárodní český klub, jak již bylo řečeno, je vydavatelem časopisu, ale zároveň i institucí, která skutečně dle svého názvu sdružuje zájemce o kontakty s Čechy ze světa. Pro ty krajany, kteří přijíždějí ze zahraničí do Prahy či zde část roku žijí, a pro všechny další domácí zájemce organizuje řadu akcí. Pravidelně to jsou již čtvrtým rokem besedy v Městské knihovně s názvem Hovory bez hranic. Příležitostně klub organizuje výlety na historicky zajímavá místa po ČR, tematické víkendy (v Lipnici n. S. s tématem Jaroslav Hašek a také identita emigrantských dětí) nebo pořádá koncerty a pod.

K patnáctým narozeninám Českého dialogu připravil společně s knihovnou samizdatové literatury Libri prohibiti, slavící letos stejné výročí, výstavu v pražské Jindřišské věži. Časopis a klub spolupracují i s dalšími institucemi, jako např.: Česká filharmonie, Literární akademie J. Škvoreckého, Muzeum T. G. M. Lány, Palackého Univerzita Olomouc, SVU Praha a další. Mezi stálé přispěvatele časopisu patří mj. Ota Ulč, Bořivoj Čelovský, spolupracuje s mnoha dalšími osobnostmi (Jaroslava Moserová, Alexandr Tomský.)

Doufáme, že i v dalších letech bude moci Český dialog přispívat na svých stránkách k lepšímu porozumění mezi námi doma a Čechy ve světě.

Blahopřání od Oty Ulče

Pospíchám s gratulací k dosažení patnáctých narozenin ČESKÉHO DIALOGU – v dnešních mediálních podmínkách dosažený věk to je věru úctyhodný, až požehnaný. Smekám a salutuji primární tvůrkyni Evě Střížovské za její výdrž, kterou aby mnozí outsideři pokládali za vyloženě pošetilé počínání. Tak už to však v životě chodí a opakovaně jsem si ověřoval zejména v zahraničním prostředí mezi našinci, že k užitečné práci, k viditelnému výkonu, se víc než provolání, rezoluce, petice či vytváření organizačních výborů potřebuje jedinec, s vervou a energií nenechat se otrávit nevyhnutelnými překážkami v cestě. Jak třeba potvrzuje výkon exilových nakladatelství, pár takových vytrvalých a případně i zarputilých nadšenců dovedlo popřít pravdivost varování, že stokrát nic umořilo osla. A nutno mít i štěstí, jak údajně Napoleon nabádal své generály, a mít pak po ruce správné spolupracovníky, v tomto našem případě spíš spolupracovnice kalibru Martiny Fialkové.

Z jejich časopisu se dozvídám o existenci Edity Baťové de Oliveira a o rodinném příbuzenství přítelkyně Jany Outratové s Karolínou Světlou. Mezinárodní český klub umožňuje všemožná obohacení nás roztroušených po světě. Jak se to dá pak všechno stihnout, s rozpočtem na cezené nudli, s pobíháním Evy Střížovské po všemožných kontinentech? Nedávno jsem ji zastihl dvakrát – jednak v žírné Iowě, na konferenci v městě Cedar Rapids, jednak ve stanu na Floridě při další našinecké události. Příště ji třeba potkám v Tramtárii mezi Papuánci.