Leden 2006

Jak Rosťa Hedvíček nechtěl žít jako domácí králíček

Honza Hájek

(Ke knize Rosse Hedvíčka Jak Paroubek kradl salámy aneb Hedvíčkova politická břitva.)

Kniha mívá obvykle jen jeden název, i když některé špičkové knihy mají dva. Například Hra skleněných perel, za kterou dostal Hermann Hesse Nobelovu cenu, existuje v angličtině se dvěma naprosto různými názvy: The Glass Bead Game, a Magister Ludi = Pán hry. I Hedvíčkova báječná kniha si zaslouží dva názvy, jak si bystrý čtenář či čtenářka již jistě všimli. Ten první název je jasný, k němu netřeba nic dodávat. Podnázev si však zaslouží zvláštní pozornosti laskavého čtenáře či čtenářky.

Hedvíčkova politická břitva je báječná knížka s názvem, který plně vystihuje její a jeho charakter. Jako dlouholetý pravidelný čtenář a snad znalec Hedvíčkových literárních výplodů jsem byl příjemné překvapen, když jsem se dozvěděl, že část díla „Mistra Rosse“ vyjde na papíře. Ale teprve, když jsem uviděl ten výstižný název vytvořený schopným vydavatelem, napadla mne příhodná charakteristika autorova stylu: Hedvíček je Mistr Occam české politicko-literární scény. Proč? Protože Hedvíčkův břitký styl je přesně v duchu proslavené Occamovy břitvy.

Můj nejoblíbenější myslitel je bývalý profesor pařížské university Angličan William of Ockham, latinsky Occam (1280 - 1349), který tedy žil v době vlády Jana Lucemburského (1296 - 1346, českým králem 1310 - 1346), k čemuž se ještě vrátíme. Mistr Occam byl brilantní logik, který roku 1324 zformuloval důležitá a pro programátory vrcholně praktická pravidla dnes zvané De Morganovými zákony, které byly znovuobjeveny až roku 1847. S logikou vás ale nebudu unavovat.

Dr. Occam vstoupil do dějin svým výrokem: Ponenda non sunt multiplicanda sine necessitate, což znamená: Úvahy či výroky se nemají bezdůvodně komplikovat. V „moderní“ češtině by se řeklo Kiss!, což doslova znamená Polib!, ale také Keep it simple, stupids!, neboli Nekomplikujte to, pitomci!. Převedeno do praxe to znamená, že máme-li pro něco více možných teorii, výkladů nebo řešení, pak dáváme přednost tomu jednoduššímu. Řešení dilemat pomocí Occamova pravidla se shrnují do poučky: V případě pochyb dejte přednost jednoduššímu, se říká Occamova břitva. Používá ji věda a píše tak i Rosťa Hedvíček, český literárně politický occamista.

Jeho umění spočívá ve schopnosti se vyjadřovat jasně a jednoduše, aniž zjednodušuje více, než je nezbytně potřeba, aby jeho vhled do komplexní problematiky české psycho-socio-politické scény sdělil něco nejen k českým intelektuálům, nýbrž i čtenářům z „lidu“.

Současná česká vědecko-literární scéna má jen jednoho occamistu, MUDr. Františka Koukolíka, primáře neuropatologie v Praže. Nyní se k němu přiřazuje další český occamista, tentokrát politicko-literární a tudíž přístupný každému.

Abych uspokojil i ty nejnáročnější intelektuální typy, dodávám, že jak k americké ústavě patří první dodatek o svobodě projevu, tak i k Occamově břitvě patří dodatkové pravidlo „ceteris paribus“, to jest „za stejných ostatních podmínek“, v jejichž téměř stejnosti je vždy háček. Ovšem život bez „háčků“ neexistuje nikde, ani v srdéčku Evropy ne.

Někdo by snad mohl namítnout že třeba i Velký transformátor Václav byl a je occamista, když vsadil všechno na jednu jednoduchoučkou kartu, na "neviditelnou ruku trhu" zformulovanou Adamem Smithem L. P. 1776 a historicky tehdy zřejmě nevyhnutelnou pro anglicky raný kapitalismus osmnáctého století. Pak ovšem musím namítnout, že V. t. V. čtoucí si v Adamu Smithovi v pracovní době na vykázaném pracovišti v „prognosťáku“ jaksi zapomněl na ceteris paribus všeobecně a na morálku a z ní se odvozující spravedlnost zvláště (peníze černé, rudé nebo bílé, vsjó ravnó). V. t. V. naivně věřil že jednoduchoučké zaklínadlo "neviditelná ruka trhu" jakoby kouzelným proutkem povede když ne k "bohatství národů" (The Wealth of Nations, anglický název Smithovy knihy), tak alespoň k bohatství národa českého, včetně moravského, ale zřejmě už ne slovenského.

Na rozdíl od V. t. V. Hedvíček tak naivní není, přestože žije v údajně „jámě lvové“, v USA. Hedvíček ví a zdůrazňuje, že bez spravedlnosti není ani svobody ani blahobytu. Alespoň ten blahobyt přece chtějí i Češi, Moravané a Slováci, či snad ne? Blahobyt nelze jen tak vyrobit či zarobit. Blahobyt se musí vydobýt. Vydobít (ano s měkkým í – licentia poetica) na politicích a šéfech, kteří, když se dobře vede nebo i když jen se něco povede, hned povykují "To máte díky nám". A honem si zvyšují platy. Když se nevede, tak hned svádějí vinu na jiné, třeba na „komplexní situaci“ a snižují vám platy nebo hrozí propouštěním. Až se zase politikové či šéfové budou sebechválit, vzpomeňte si, co by jim řekl Hedvíček: "Spíše je tomu naopak, úspěchy se dostavily navzdory tomu, že rozhodujete, vládnete či šéfujete".

Hedvíček si nemyslí, že „V. t. V. je náš vzor", u Hedvíčka má morální myšlení a jednání absolutní lidskou a společenskou prioritu. Na něho si nepřijdete s babsko-slovanskou výmluvou "No, víte, my jsme jaksi tak nějak zapomněli". Na to vám břitce odpoví: "Asi jste chtěli zapomenout, co?", což je varianta odpovědi "Oder haben Sie es nicht wissen wollen?" na výmluvy sympatizantů s nacisty, kteří říkali "Wir haben es nicht gewusßt", t. j. „Nevěděli jsme to", když se jich někdo ptal, zda věděli o koncentrácích.

Hedvíčkovi jde především o zločiny spáchané na obětích hrůzovlád nejen nacistů, ale hlavně úmyslně zapomínaných exkomunistů a jejich spolupracovníků, to jest kolaborantů, kteří dodnes ovládají klíčové pozice od Aše na západě Čech až po Jasinu na kdysi československé Podkarpatské Rusi, vlastně přes bývalou sovětskou Asii a Čínu až po Severní Koreu.

Jako synkovi 'kulaka' to jest ne-malorolníka mimo JZD, nebylo Rosťovi v Československu dopřáno studovat vysokou školu. Jeho otec byl povolán do PTP, t. j. do komunistického Arbeitskommanda. Rosta však nechtěl umřít jako blbec. A tím nemyslel jen svá studia, tím myslel i nevyrůstat v kleci jako domácí králíček vděčný pokaždé, když mu dají nažrat. Také nestál, o to již od požehnaného věku 35 let, myslet čím dál více v duchu „No, já už to nějak doklepu“, to jest těšit se na důchod slíbený tatíčkem státem a zaručeně zaručený Státní bankou československou, dnes již neexistující. Jen si zavzpomínejte na ty neochvějně věrohodné záruky natištěné na bývalých československých bankovkách, na které Hedvíček nenaletěl.

A tak se nás Rosťa sám propracoval z Hané na kdysi Velké Moravě přes Rakousy a Kanadu až na Floridu. I jeho protivníci musejí uznat, že sice "ztratil vlast, ale získal svět". Ano, a získal novou perspektivu pohledu z více úhlů na svět všeobecně a na Čechy, Moravu a Slovensko zvláště. A v této knížce své pohledy, náhledy, nadhledy a vhledy sdílí se čtenáři, kteří si neodvážili nebo třeba že zdravotních důvodů si nemohli dovolit prodělat to, k čemu se on pracně propracoval: k mimokotlinovému životu bez lži, bez misky pro králíčka.

Ne-králíček Hedvíček dal přednost tvořivé nejistotě před ubíjejícími jistotami. I o tom je tato knížka: o životě v údajné džungli plně květů a aligátorů (lidově gators) místo živoření v králíkárně.

William of Ockham měl přezdívku Dr. Invincibilis, t. j. doktor Neporazitelný, neporazitelný v debatě. Takovým je i Hedvíček, což jistě potvrdí drtivá většina těch, kteří s ním diskutovali na internetu. I ti, kteří s Hedvíčkem nesouhlasí, by museli uznat že Rosťa a Jan Lucemburský mají jednu společnou charakterovou vlastnost: z boje neutíkají. Jean de Luxembourg padl léta Páně 1346 ve Francii u Crecy-en-Ponthieu na straně Francouzů v boji proti zlým Angličanům. Jan byl tehdy již slepý i nechal koně svého přivázati mezi koně rytířů dvou a táhl do boje, v němž padl bez bázně a hany. Tak bojuje i Rosťa Hedvíček, i když na virtuálním bojišti verbálně-politickém.

Jsem přesvědčen, že jednou padne (všichni jednou padneme) s prstem na spoušti svého PC, z něhož kvantitativně nezanedbatelným a kvalitativně nenapodobitelným způsobem kriticky a proto pozitivně ovlivňuje české politicko společenské myšlení.

Jedním z Occamovych studentů byl Jean Buridan, který jako pozdější rektor pařížské univerzity vstoupil do dějin myšlení a výuky pojmem "pons asinorum" nebo též "pons asini", to jest "most oslů". Není nadsázkou, když řeknu, že Hedvíčkova literární i internetová osvětová činnost je stavba "mostu oslům" pro přechod z reálné nefungujícího, i když dlouho existujícího socialismu bez lidské tváře, do reálné fungujícího, i když v Česku dosud neexistujícího kapitalismu s lidskou tváří.

Jak jsem již úvodem řekl, vydavatel této knížky vymyslel dokonalý název, který mne osvítil k formulaci Hedvíčkova occamismu. To, že vydavatel vložil Hedvíčkovo jméno do názvu knížky je rovněž brilantní tah, který si možná ani neuvědomil. Unikátní jméno autora v názvu totiž vytváří podmínku nutnou, i když ne postačující, pro „branding“, to jest pro vytvoření obchodní značky. Již se těším na další "Hedvíčkovy břitvičky, žiletky nebo párátka, ostřejší než jiná“.

Shrnuji: Hedvíček je černý kůň na šachovnici českého internetu, lépe řečeno: Hedvíček je bílý rytíř na černém koni. Bílý, protože je morálně angažovaný, na černém koni, protože dokáže překvapit často i nepříjemnou pravdou, ale vždy jen pravdou. Ne tou úřední či reklamní, která "vždy vítězí". Hedvíček je vždy křišťálově jasný v definici zla a dobra.

Mějte hezké poctění :-)

Honza Hájek, Evropa,

jako jediný Neameričan přímo přispěl k vývoji Internetu L. P. 1977 a rád poskytuje Hedvíčkovi technologickou, znalostní a morální podporu v jeho zlu odporu.

Hedvíček, Ross: Jak Paroubek kradl salámy aneb Hedvíčkova politická břitva

ISBN: 80-86851-23-0

Eur 10,- Sk 249,- Kč 199,-

bližší informace: http://www.betaknihy.cz/detail.php?k=2