Leden 2006

Samičky ovlivňují svoje oplodnění

Eva Hauserová

Nevěrné samice mají často kvalitnější potomky, uvádí britská autorka Catherine Blackledgeová ve své nové knize Vagina. Samičky většiny živočichů rozhodují o otcích svého potomstva v daleko větší míře, než se dosud myslelo. Při výběru partnera jsou samičky spíše pasivní, tvrdili ještě nedávno evoluční biologové. Samička buď jen přihlíží, který sameček porazí své soky, anebo si vybírá největšího, nejkrásnějšího či nejlépe vybaveného samce. Tohoto "vyvoleného" se pak už drží, neboli je mu věrná, neboť je to v jejím nejlepším evolučním zájmu. Samice se tedy považovaly většinou za monogamní.

Ovšem objevy posledních dvaceti let odhalily, že nejméně u 93 procent živočišných druhů praktikují samičky polygamii a že je to pro ně evolučně výhodné. Znamená to konec mýtu o "věrných" samicích. A nejen to, samičky si z několika potenciálních otců svého potomstva vybírají teprve uvnitř svého těla, tedy ve svých genitáliích.

Toto chování samic je univerzální: dokonce i tam, kde si samci vytvářejí "harémy", využívají samice každou příležitost, aby si po straně opatřily "tajné milence", třebaže nejsou tak skvěle vyvinutí jako vládce harému. Mají však odlišné genetické vybavení, a to rozhoduje, uvádí ve knize Vagina britská publicistka Catherine Blackledgeová. Knihu nyní vydává nakladatelství Triton.

Samice šimpanze se snaží spářit během období říje s co nejvíce samci. Šimpanzice hledají partnery nejen uvnitř své tlupy, ale podnikají výpravy za samci k sousedním tlupám, třebaže riskují, že je cizí samice napadnou a poraní. Proč to dělají? Samice se snaží "nasbírat" co nejvíce vzorků spermatu od různých samců a její genitálie pak zřejmě nějakým způsobem rozpoznají, které sperma je po imunologické a genetické stránce nejodlišnější od jejích vajíček: toto sperma pak bude přednostně použito k oplození.

Musíme ovšem poznamenat, že u některých primátů (včetně šimpanzů) hraje roli také to, že se vůdcové tlupy někdy mění. Potom mají snahu zabít nejmladší mláďata, která samice ještě kojí, aby tak uspíšili novou říji matek a mohli s nimi zplodit vlastní potomky. Pokud ovšem s příslušnou samicí už v minulosti měli sexuální styky, nechají její mládě na pokoji (jako by si pomysleli, že je možná jejich). Pro samici je tedy evolučně výhodné si všechny samce v okolí - po lidsku řečeno - předcházet sexuálními službami.

Uskladnění a třídění spermatu

Samice živočichů mají často spermatéky, tedy různé váčky a kanálky sloužící k dlouhodobému uchování spermatu. Nejvýrazněji jsou tyto orgány vyvinuty u hmyzu, ptáků a plazů. Dřív se soudilo, že jde o "sklad" spermatu na horší časy, ale dnes se ví, že smysl spermaték je také v selekci spermatu. Kanálky, kterými se musí spermie dostat do spermatéky, často představují velmi rafinované "překážkové dráhy": bývají točité, dlouhé, úzké. Evidentně slouží k "probírce" spermií. Skutečně jimi obvykle pronikne jen několik procent těch nejlepších.

Hlavní smysl spermaték je v tom, že umožňují samici vyčkat a "rozmyslet se", zda nepotká ještě vhodnějšího otce pro své potomky. Krůta uchovává sperma obvykle kolem 45 dní, ale její rekord je 117 dní. Někteří plazi a hmyz dokáží uchovat sperma i několik let.

Z některých pokusů vyplývá, že spermatéky dokážou rozpoznat genetické a imunologické vlastnosti spermií. Například octomilka Drosophila melanogaster má celkem tři spermatéky a ukládá do nich sperma selektivně, podle míry "vhodnosti". Ukázalo se, že tento hmyz si dokáže "zapamatovat", které sperma už jednou odmítl, a podruhé ho odmítne znovu a rychleji.

Americká ještěrka Uta stansburiana se spáří během jednoho reprodukčního cyklu s pěti až šesti samečky a dokáže sperma roztřídit tak, že s většími samečky zplodí syny a s menšími dcery. Její genitálie tedy ještě navíc nějak rozpoznají "holčičí" a "klučičí" spermie.

U samiček savců, které žádné spermatéky nemají, přebírá úlohu účinné probírky spermií samo pohlavní ústrojí. U člověka překoná kyselé prostředí vaginy, úzký průchod děložního čípku a další strastiplnou pouť vzhůru vejcovody jen malá část spermií. Podle všeho jsou přitom selektovány "inteligentně", na základě určitých genetických vlastností, které nesou.

Nevěra se samičkám vyplatí

Reprodukční úspěch polygamních samiček je názorně vidět z pokusu se zmijemi žijícími v jižním Švédsku. Samičky, které měly víc sexuálních partnerů, produkovaly méně mrtvě narozených nebo fyzicky deformovaných potomků než samičky, které měly pouze jednoho partnera. Totéž platí u bezocasých štírků - samičky, které měly dva partnery, zplodily o třetinu víc potomků než samičky, které směly v pokuse mít jen jednoho partnera. Zbytek byl potracen, protože šlo o vadná embrya.

Závěr je jednoznačný - polyandrie silně redukuje čas a energii, které samička investuje do neživotaschopných embryí - je to ta nejlepší sexuální a reprodukční strategie.

U hmyzu příbuzného vážkám, Paraphlebia quinta, samičky vypuzují během kopulace sperma předchozího samečka - to, zda se samička zbaví spermatu určitého samečka, závisí na vybroušenosti jeho sexuálního výkonu. Sperma samečků s průsvitnými křídly je vnímáno jako "lepší" než samečků s tmavými křídly, protože "světlí" samečci kopulují v průměru dvakrát déle (41 minut). Osud spermatu tedy závisí na kvalitě sexuálního výkonu.

Kdo je aktivnější?

Zastaralý konvenční pohled na reprodukční děje vypadá tak, že "samec rozsévač" se snaží oplodnit co nejvíc samic a jeho rychlé, aktivní spermie už se postarají o zdárný výsledek. Pravda je ale jiná: osud křehkých, droboučkých spermií v těle samice je krajně nejistý a k vajíčku se dostanou jen tehdy, když je organismus samičky "prověří" a aktivně jim k vajíčku zjedná přístup. Jinak se jich nemilosrdně zbaví.

Pro samečky to znamená, že získat pouhý přístup k samičce, rychle ji oplodnit a běžet dál nestačí. Sameček se musí snažit přesvědčit samičku, aby si právě jeho sperma vybrala. Dělá to pomocí dlouhých a detailně propracovaných namlouvacích rituálů i sexuálních praktik. Pokud se samičce znelíbí, má smůlu.

Dokonce i samečci ptáků, třeba jednoho druhu stromové vlaštovky, kteří se vzorně "manželsky" starají o svoji družku a krmí ji na hnízdě, nemají vyhráno, protože ve snůšce bývá potomstvo několika samců. Záletná samička totiž plodí potomky s náhodnými milenci a dokonce s nimi "otěhotní" s daleko větší pravděpodobností než se svým "manželem". Přesto tito "starostliví otcové" svým chováním zvyšují pravděpodobnost, že po sobě zanechají alespoň nějaké potomky. Ještě v něčem se samičky projevují daleko aktivněji, než se dříve myslelo: oproti konvenčním domněnkám mají samice mnoha živočichů orgasmus. Nejde ovšem o nějakou slastnou extázi, spíše o silné stahy samičích genitálií, které pomáhají dopravit sperma dál do reprodukčního traktu a někdy jsou nutné pro získání spermatu, protože - jako u domácího psa - penis doslova "podojí".

Také ovulace je propojená se sexuálním životem víc, než se myslelo. V zásadě může být u živočichů buď spontánní (jako u člověka), nebo vyvolaná sexuálním stykem (jako u domácí kočky). Ani u člověka ale není spontánní úplně. Nová výzkumy ukazují, že ženy, které žijí osaměle bez muže, zřejmě ovulují jen asi v 50 procentech cyklů.

Navíc je možné ovulaci vyvolat pohlavním stykem. Tak se často přihodí, že žena má pohlavní styk v druhé polovině menstruačního cyklu, kdy má tzv. neplodné dny. Přesto otěhotní - ovulace totiž nastala teprve v důsledku sexu.

Právě selekcí spermatu uvnitř těla ženy lze vysvětlit, proč určitá žena nemůže se svým partnerem otěhotnět, nebo s ním má sérii spontánních potratů, ačkoli jsou oba zdraví. Zato s druhým partnerem otěhotní okamžitě a všechno je v pořádku.

U americké konzervativní komunity hutteritů, kteří žijí velmi tradičně a odmítají rozvody, antikoncepci i interrupce, odborníci zjistili, že dvojice geneticky blízké mají méně dětí a více spontánních potratů.

Zajímavé je, že ženy dokáží podvědomě čichem rozpoznat geneticky vhodného partnera, kterého pak vnímají jako přitažlivého. Pokud ale užívají hormonální antikoncepci, tato schopnost se ztrácí.

Nová odhalení nečekaných schopností ženských a samičích genitálií mohou tedy mít dalekosáhlé důsledky i v praktickém životě.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)