Leden 2006

V českobudějovické radnici „bydlí“ stovky lidí

Marek Kerles

V Česku se prosazuje finta, jak se s pomocí úřadů zbavit dluhů a nepříjemných věřitelů. Stačí se přihlásit k trvalému pobytu na radnici. Touto zdánlivě podivnou poučkou se v Česku začínají řídit tisíce lidí. Když někdo chce mít stálou adresu a přitom nebýt k zastižení žádným z úřadů, soudů ani exekutorů, má podle zákona možnost odhlásit se z místa trvalého pobytu a jako bezdomovec se hlásit na radnici. Na nové adrese je možné přijímat poštu. Nikdo ale nezjistí, kde adresát doopravdy bydlí.

A právě téhle výhody využívají vedle bezdomovců i nejrůznější podvodníci. „Podezření na spekulativní odhlášení z trvalého bydliště máme v desítkách případů. Málokdy se nám je ale podaří prokázat,“ říká vedoucí evidence obyvatel českobudějovického magistrátu Marie Ivanová. Na jejím úřadě běží řízení o převodu trvalého bydliště do budovy radnice v takřka dvou tisících případech. Letos již kladně vyřídili 350 žádostí.

Stále častější jsou případy, kdy rodiče úřad žádají, aby dospělým dětem zrušil trvalý pobyt v jejich bytě a přihlásil je na radnici. „Mají strach, že se děti dostanou do dluhů a exekutor zabaví i věci, které patří rodičům,“ tvrdí Ivanová. Úředníci žadatelům vyhoví jen v případě, že syn či dcera v bytě prokazatelně nebydlí a s odhlášením souhlasí jak on (ona), tak rodiče. Navíc si úředníci mohou vyžádat svědectví sousedů. „Jenže i to lze dnes obejít. Pokud se dnes chce někdo odstěhovat jen naoko, jen těžko mu to dokážete,“ stěžuje si úřednice.

Jestliže se pak žadateli podaří opravdu zrušit svůj dosavadní trvalý pobyt a navíc tvrdí, že nemá možnost se přihlásit jinam, do evidence ho musí přijmout právě městský či obecní úřad. „Bezdomovec“ získá úřední adresu přímo na radnici. Kde se ale opravdu zdržuje, už nikdo zjistit nedokáže. „Chodí nám pak pro tyto lidi stohy dopisů a oni si vyzvedávají jen ty, které chtějí,“ říká tajemník českobudějovického magistrátu Zdeněk Řeřábek.

Velkým překvapením pro úředníky například podle něj bylo náhodné zjištění, že jeden z radničních „bezdomovců“ úspěšně podniká v místní restauraci. „Obsílku jsme mu pak k jeho velkému údivu doručili přímo do restaurace,“ tvrdí Řeřábek. Potvrzuje, že pro řadu lidí je jejich hrané „bezdomovectví“ pouze k cestou k neviditelnosti a nedosažitelnosti. Stejné zkušenosti mají úředníci i na dalších jihočeských radnicích. „Někdy mi rodiče dokonce vyhrožují televizí, jestliže k nám nepřihlásím jejich zadluženého syna. Tvrdí, že už ho roky neviděli a přitom u nich bydlí,“ říká jedna z úřednic matriky v Písku.

Stěžuje si policie i exekutoři

Takzvaní obyvatelé radnic ale přidělávají starosti především nejrůznějším úřadům, soudům, policii i exekutorům. Jsou to totiž lidé, kteří splnili svou zákonnou povinnost mít úřední adresu a jsou „legálně nezvěstní“. Někteří exekutoři i policisté proto volají po změně zákona. „Určitě by pomohl podobný systém jako v Německu, kde lidé musejí oznámit svůj pobyt pokaždé, když někde bydlí déle než tři dny,“ řekla LN jedna ze zaměstnankyň českobudějovického exekutorského úřadu. Nezáleží pak na tom, zda se jedná o trvalý či přechodný pobyt. Potíže se sháněním „nájemníků“ radnic potvrzuje i táborská exekutorka Věra Štěrbová. „Nejhorší je to v Praze. Sehnat tam dlužníka, to je opravdu někdy nekonečná práce,“ říká Štěrbová. Zdaleka ne všichni lidé, přihlášení k trvalému pobytu na radnici, však patří mezi podvodníky či dlužníky. Řada z nich skutečně přišla o domov, případně je do radniční evidence dostala těžká životní situace. I s takovými lidmi však mají úředníci občas problémy. „Někteří bezdomovci si teď zvykli chodit na radnici na záchod a občas si tam přinesou i ranní kávu. Tvrdí přitom, že v domě oficiálně bydlí a tak je nikdo nemůže vyhnat,“ říká budějovický tajemník Řeřábek.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)