Leden 2006

V českobudějovické radnici �bydlí� stovky lidí

Marek Kerles

V Česku se prosazuje finta, jak se s pomocí úřadů zbavit dluhů a nepříjemných věřitelů. Stačí se přihlásit k trvalému pobytu na radnici. Touto zdánlivě podivnou poučkou se v Česku začínají řídit tisíce lidí. Když někdo chce mít stálou adresu a přitom nebýt k zastižení žádným z úřadů, soudů ani exekutorů, má podle zákona možnost odhlásit se z místa trvalého pobytu a jako bezdomovec se hlásit na radnici. Na nové adrese je možné přijímat poštu. Nikdo ale nezjistí, kde adresát doopravdy bydlí.

A právě téhle výhody využívají vedle bezdomovců i nejrůznější podvodníci. �Podezření na spekulativní odhlášení z trvalého bydliště máme v desítkách případů. Málokdy se nám je ale podaří prokázat,� říká vedoucí evidence obyvatel českobudějovického magistrátu Marie Ivanová. Na jejím úřadě běží řízení o převodu trvalého bydliště do budovy radnice v takřka dvou tisících případech. Letos již kladně vyřídili 350 žádostí.

Stále častější jsou případy, kdy rodiče úřad žádají, aby dospělým dětem zrušil trvalý pobyt v jejich bytě a přihlásil je na radnici. �Mají strach, že se děti dostanou do dluhů a exekutor zabaví i věci, které patří rodičům,� tvrdí Ivanová. Úředníci žadatelům vyhoví jen v případě, že syn či dcera v bytě prokazatelně nebydlí a s odhlášením souhlasí jak on (ona), tak rodiče. Navíc si úředníci mohou vyžádat svědectví sousedů. �Jenže i to lze dnes obejít. Pokud se dnes chce někdo odstěhovat jen naoko, jen těžko mu to dokážete,� stěžuje si úřednice.

Jestliže se pak žadateli podaří opravdu zrušit svůj dosavadní trvalý pobyt a navíc tvrdí, že nemá možnost se přihlásit jinam, do evidence ho musí přijmout právě městský či obecní úřad. �Bezdomovec� získá úřední adresu přímo na radnici. Kde se ale opravdu zdržuje, už nikdo zjistit nedokáže. �Chodí nám pak pro tyto lidi stohy dopisů a oni si vyzvedávají jen ty, které chtějí,� říká tajemník českobudějovického magistrátu Zdeněk Řeřábek.

Velkým překvapením pro úředníky například podle něj bylo náhodné zjištění, že jeden z radničních �bezdomovců� úspěšně podniká v místní restauraci. �Obsílku jsme mu pak k jeho velkému údivu doručili přímo do restaurace,� tvrdí Řeřábek. Potvrzuje, že pro řadu lidí je jejich hrané �bezdomovectví� pouze k cestou k neviditelnosti a nedosažitelnosti. Stejné zkušenosti mají úředníci i na dalších jihočeských radnicích. �Někdy mi rodiče dokonce vyhrožují televizí, jestliže k nám nepřihlásím jejich zadluženého syna. Tvrdí, že už ho roky neviděli a přitom u nich bydlí,� říká jedna z úřednic matriky v Písku.

Stěžuje si policie i exekutoři

Takzvaní obyvatelé radnic ale přidělávají starosti především nejrůznějším úřadům, soudům, policii i exekutorům. Jsou to totiž lidé, kteří splnili svou zákonnou povinnost mít úřední adresu a jsou �legálně nezvěstní�. Někteří exekutoři i policisté proto volají po změně zákona. �Určitě by pomohl podobný systém jako v Německu, kde lidé musejí oznámit svůj pobyt pokaždé, když někde bydlí déle než tři dny,� řekla LN jedna ze zaměstnankyň českobudějovického exekutorského úřadu. Nezáleží pak na tom, zda se jedná o trvalý či přechodný pobyt. Potíže se sháněním �nájemníků� radnic potvrzuje i táborská exekutorka Věra Štěrbová. �Nejhorší je to v Praze. Sehnat tam dlužníka, to je opravdu někdy nekonečná práce,� říká Štěrbová. Zdaleka ne všichni lidé, přihlášení k trvalému pobytu na radnici, však patří mezi podvodníky či dlužníky. Řada z nich skutečně přišla o domov, případně je do radniční evidence dostala těžká životní situace. I s takovými lidmi však mají úředníci občas problémy. �Někteří bezdomovci si teď zvykli chodit na radnici na záchod a občas si tam přinesou i ranní kávu. Tvrdí přitom, že v domě oficiálně bydlí a tak je nikdo nemůže vyhnat,� říká budějovický tajemník Řeřábek.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)