Leden 2006

Zahradník na telefonu

Miroslav Korecký

S politikou skončil před čtyřmi lety, dnes ho s ní pojí už jen role externího poradce prezidenta Klause. Miroslav Macek z pozice řadového člena varuje předsedu ODS, aby připravil stranu na možnou volební prohru. A obává se, že ani pravice nenajde odvahu prosadit nepopulární reformy.

Kdo si dnes chce s nadhledem popovídat o ČSSD, jede do Nového Veselí za Zemanem. Kdo chce mluvit o ODS, jede do Zábřehu za Mackem. Nevzniká tady instituce politický penzista na Moravě?

To je dobrý nápad, zavést penzistu povinně ve všech stranách. Ale já o ODS nemluvím tak často jako Zeman o ČSSD, nejsem ani tázán. A zatímco Zeman se usilovně snaží dění v sociální demokracii dál ovlivňovat, já si do ODS jako řadový člen místní zábřežské organizace jen tu a tam rýpnu.

Oba však vypadáte stejně spokojeně. Zeman s kolem a tlačenkou, vy s jaguarem a humrem. Dělá vám radost provokovat okázalým snobstvím spoustu lidí, kteří vás nesnášejí?

Není pochyb, že tím vzbuzuji třídní nenávist, ale já to dělám cíleně! Odmítám se některých věcí vzdávat. Když jsem přišel do prodejny Jaguaru koupit auto, ptali se mě, jestli mám opravdu odvahu pořídit si právě tuhle značku. Dost lidí si totiž jaguara může dovolit a moc rádi by ho měli, ale nakonec zvolí třeba i dražšího bavoráka, jen aby nebyli tak nápadní. Když přistoupíme na takové uvažování, socialismus v našich hlavách přetrvá věčně.

Co teď vlastně děláte?

Přes léto jsem hlavně zahradník. Jinak dělám pořád to, co už asi jedenáct let: poradenské služby. Mám své klienty, většinou zahraniční firmy. Vezmu je za ruku a provádím je mnohdy velmi složitou českou krajinou. Hodně firem u nás investuje veliké peníze, ale s nulovým výsledkem; používají nástroje, které zde nevedou k úspěchu. Je to tedy obecnější ekonomické poradenství plus lobbing, otevírání dveří, navázání na důležité lidi...

...a koho jak podmazat?

To jim neradím, protože si nemyslím, že je tu třeba uplácet víc než jinde. My si jen sypeme popel na hlavu, jak jsme na tom s korupcí špatně ve srovnání s dokonalým Západem. Navíc od nástupu ČSSD do vlády není v Česku sledovanější podnikatel než já. Proto se striktně držím toho, co si mohu dovolit.

Jak se vám líbí současný trend, snaha stále více hlídat u politiků střet zájmů a nakukovat jim do peněženek?

Je to móda, která sem přišla zvenčí, hlavně z USA, žije svým životem a je ve stadiu vzrůstu. Část lidí od angažmá v politice určitě odradí. Už to není stará dobrá politika Rakousko-Uherska, kde měli v říšské radě své poslance statkáři, průmyslníci či odbory. A kdy nevadilo, že úspěšným zábřežským starostou byl největší fabrikant ve městě. Dnes by tam nevydržel ani deset minut. A upřímně řečeno, všechny pokusy o přiznávání majetku jsou bezzubé, protože vám z fleku vypočítám spoustu cest, jak peníze, které oficiálně nemám, bezpečně uložit. Aby se mi nestalo to co Grossovi.

Vás si lidé možná nejvíce spojují s tím, jak jste privatizoval Knižní velkoobchod a pak za deset milionů korun pomáhal prodat Českou spořitelnu. Ani dnes byste nic neudělal jinak?

Myslím, že ne. Byl jsem průkopník, který to odskákal nejvíc. Knižní velkoobchod jsem začal privatizovat jako řadový poslanec. Zákon mi to dovoloval jako komukoli jinému. I když o tom policie sepsala dva a půl metru dokumentů, nikdy se nenašlo ani zbla, co by mohlo být považováno za trestné. Totéž, když jsem radil s prodejem spořitelny. Neměl jsem žádnou veřejnou funkci, byl jsem jen místopředsedou ODS a nikdo mi nemohl zakazovat, abych pro kohokoli pracoval. To je ale houby platné, dostal jsem nálepku a tím to skončilo.

Ani Stanislavu Grossovi nikdo neprokázal nic protizákonného. Nesoucítil jste s ním dokonce v jeho bytové kauze?

Ne, tam důvod k rezignaci byl. Podle toho, jak postupně původ peněz na byt zamlžoval, musel každý soudný člověk pochopit, že si od začátku vymýšlí. A když politik nedovede vysvětlit, jak přišel k penězům, zákonitě ho to smete.

Co váš kolega z ODS Vlastimil Tlustý? Ten sice nemlžil, ale věřitele, který mu půjčil na vilu, rovnou odmítl odhalit. Měl by to udělat?

Teď už je to skoro jedno. I kdyby nyní jméno zveřejnil, každý si stejně řekne, že mezitím vše nějak zafixloval. Z toho se už nedostane žádným způsobem. Vůbec netuším, proč jméno neřekl hned. Každý se přece zákonitě zeptá, pročpak si ten člověk asi nepřeje být zveřejněn, jsou-li ty peníze legální.

Máte odvahu tipnout si už dnes výsledek voleb?

Stále si troufám tvrdit, že vyhraje ODS. Druhá bude asi sociální demokracie, tedy pokud Paroubek neudělá nějakou dramatickou chybu nebo se na něho nevyhrabe něco z minula. A pak už bude jen důležité, kolik dá ČSSD dohromady hlasů s komunisty a kolik ODS s lidovci, případně jestli se dostane do parlamentu pátá strana. Čekám ale, že konečný poměr sil bude velmi těsný, což je vždy špatné, protože ať bude vládnout ten či onen, bude polovina lidí nespokojena.

Co byste radil ODS při takové plichtě? Jste autorem opoziční smlouvy, což ji zopakovat? Nebo velkou koalici s ČSSD?

Opoziční smlouva se opakovat nedá a pravděpodobnost velké koalice vidím skoro nulovou. Když dá sociální demokracie s komunisty dohromady víc než polovinu poslanců, můžete stoprocentně čekat, že udělá menšinovou vládu s podporou KSČM. A když budou mít méně, bude mít nad sto poslanců zase ODS s lidovci, a tím pádem budou vládnout oni.

Když před sedmi lety vyhrál Zeman volby, glosoval jste to slovy, že ČSSD má šanci se znemožnit. Pak vyhrála další volby a teď hrozí, že to dokáže potřetí. Kde je chyba?

Zemanovi nejvíc vyčítám, že si začal lidi kupovat. Z obrovské části společnosti udělal narkomany, kteří se už nemohou zbavit drogy dostávat veřejné peníze. A ČSSD to nesmírně prospívá, že dál a dál přibývá lidí, kteří jsou napojeni na veřejné finance, nejen úředníků, ale i soukromých firem, závislých na veřejných zakázkách. Těm Paroubek vyhovuje stokrát lépe než někdo, kdo by chtěl začít dělat pořádek.

Jaký recept ODS na Paroubka poradíte?

Považuji ho za velmi nebezpečného člověka, nejen politicky, ale i lidsky. On je klasický funkcionář z doby před rokem 1989. V Restauracích a jídelnách se naučil všechny kšeftíčky, výhodičky, umět se domluvit s každým, všude se nacpat. V tom je jako ryba ve vodě a jsem přesvědčen, že to samé dělal i na pražské radnici a konečně teď i na nejvyšší úrovni. ODS bych opravdu nedoporučoval nasadit stejný styl, jaký má on. Jediná možnost je říkat dál svoje pravdy, recepty, názory, a to elegantněji a srozumitelněji než on. Nic jiného nevymyslíte.

Co by čekalo ODS, kdyby potřetí za sebou prohrála volby? Nehrozil by jí totální rozklad?

Struktura ODS je už dost silná, aby to strana přežila. Ale určitě by část lidí odešla a muselo by nastat personální zemětřesení. Velmi mi vadí, že v ODS nevidím žádné krizové scénáře pro tuto variantu, aby se případně předešlo totálnímu chaosu, až bude moc ve straně ležet na ulici. ODS musí být připravena i na prohru, protože by nebylo nic horšího, než aby krach působil ještě navíc chaoticky a trapně.

Jako v roce 2002, kdy Václav Klaus mluvil o „nevýhře“ ODS?

Svým způsobem ano.

Vždy jste zásoboval ODS analýzami s názvy jako Krize důvěry či Co dělat?; jak byste dnes pojmenoval hlavní problém ODS?

Bylo by to asi Hledání tmelu. Tedy jak oslovit lidi, kteří nechtějí dnešní míru přerozdělování, kteří dávají, a systém jim to nevrací. A jak vysvětlit těm, jimž systém dává, že kdyby jim nechal víc v kapse, že by na tom ještě vydělali. Tedy jak stmelit tuto skupinu lidí, kteří o sobě navzájem moc nevědí.

A co problém jménem Mirek Topolánek?

Tak bych to neformuloval. Mně vadily některé jeho slovní úlety, které jemu i ODS ublížily. On není můj šálek čaje, není typem člověka, s nímž bych chodil na pivo. Ale to je spíš můj problém. Jistě jsou v ODS lidé, kteří ho považují za dobrého předsedu, jiní si myslí opak. I kdybychom ale připustili, že neumí příliš dobře hrát proti Paroubkovi, tak jistě není nutné měnit předsedu. Bylo by jen třeba povolat další zbrojnoše do boje, kteří pro tu chvíli budou umět s Paroubkem hrát lépe.

Co byste okamžitě změnil, kdybyste byl předsedou ODS vy?

Určitě sídlo ODS. Musí to být živé středisko, kam lze přijít pro informace, kde se pořádají přednášky. Na Jánský vršek, kam se ODS přestěhovala, může zabloudit jen opilý japonský turista. A musí být hodně namazaný, aby šel dobrovolně do takového kopce. Že to nikomu nevadí, je pro mě dost příznačná informace o dnešní ODS. Také mě trápí, že v ODS pořád nevidím týmy lidí, které po volbách nastoupí na ministerstva a budou schopny klasického úřadování.

Vyčetl jste ODS i její nulovou toleranci. Copak není normální, když opozice systematicky torpéduje vládu?

Když Ivan Langer v televizi po stopadesáté opakuje, že má ministr Bublan rezignovat, má to asi stejný efekt, jako když Čína vydá 656. vážné varování USA před atomovým výbuchem. Nikdo to nevnímá, už je to jen folklor. Nulová tolerance je špatná z principu, protože soupeři odkrýváte karty. Zatímco když s vládou komunikujete, máte mnohem větší prostor na vysvětlování vlastních receptů. Toho se ODS trochu zřekla.

Věříte ODS, že když vyhraje volby, najde odvahu splnit své úsporné, a tedy značně nepopulární sliby?

Mám obavu, že stejně jako se lidé naučili žít z přerozdělovaných peněz, tak i politici, jakmile přijdou z opozice do vlády, spíš hledají výmluvy, proč něco nejde. Rozdělovat peníze je přece hrozně příjemné a lidé vám za to líbají ruce, ačkoli by vás měli spíš nakopnout, protože rozdělujete peníze, které jste jim předtím ukradl.

Vy sám věříte receptům ODS, třeba že si lidé mají dobrovolně spořit na penzi, a kdo to neudělá, skončí na stará kolena pod mostem?

V tomto jsem velmi asociální. Když je někdo nezodpovědný blbec a nebude si šetřit, nebude kupovat akcie, nepořídí si dům, ani nevychová děti tak, aby mu na stáří přispívaly, dobře mu tak, ať po zbytek života živoří. To je přece vysoce spravedlivé!

Jde spíš o to, že „nezodpovědní blbci“ stejně vytvoří vlivnou lobby, která každou vládu, i pravicovou, přitlačí ke zdi.

To je otázka, jestli by těch lemplů bylo tolik. Já věřím, že jich tolik nebude, když nad nimi začne viset Damoklův meč.

Dnes jste Klausovým poradcem. Po volbách v roce 2002 jste ho přitom vyzýval k odchodu z čela ODS. Jaké jsou vaše vztahy?

My se známe strašně dlouho, absolutně známe svoje názory a mnohdy jsme se dokázali velmi tvrdě pohádat. I když jsem tehdy něco takového řekl, určitě to naše vztahy nijak nezkalilo.

Není funkce poradce ještě poděkováním za takzvané Sarajevo, kdy jste Klause podržel - a tím ho zřejmě zachránil v politice?

Určitě jsem tehdy nečekal, že mě Klaus bude poplácávat po ramenou. Mou motivací nebyla jeho záchrana, ale neskutečná naštvanost na to, co tehdy Pilip s Rumlem udělali. Ale funkci poradce musím uvést na pravou míru. Nejsem placen, nedostávám pravidelně práci, neúčastním se žádných porad. Někdo to nazval „přítel na telefonu“, což je asi nejvýstižnější. Sem tam Klausovi napíši esemesku, někdy dopis, co si myslím, že je dobře a špatně. Teď jsem ho tři měsíce vůbec neviděl.

Pro lobbistu ale asi není zrovna špatnou referencí, že dělá bokem i poradce prezidenta.

Troufám si tvrdit, že pro mé podnikání je to spíš špatné. Spousta firem se radši obrátí na někoho jiného než na poradce prezidenta, aby jim někdo neotloukl o hlavu, že tam pro ně lobbuje. Já se tím proto také nikde nechlubím, na vizitku si to určitě nepíši.

Můžete říci, v čem třeba Klausovi radíte?

Obvykle je to v zásadnějších věcech. Asi nejčilejší komunikace mezi námi byla v okamžiku Grossovy krize.

Tipoval bych, že jste Klausovi poradil ono grilování Grosse ve vlastní šťávě, tedy bojkotování demisí lidoveckých ministrů.

(Směje se) To nepotvrzuji, ani nevyvracím. Byl bych špatný poradce, kdybych prozrazoval, co jsem doporučoval. Některými radami se tehdy Klaus řídil, některými ne.

Vás samého by už nelákalo přestat v politice jen radit a znovu se do ní pustit?

Nechci použít klišé nikdy neříkej nikdy, ale absolutně o tom neuvažuji a není dnes v politice nic, co by mě na ní ještě lákalo. Já jsem dneska v podstatě spokojený zahradník.

Miroslav Macek (60). Asi nejznámější český zubař, který se však proslavil až jako jeden z nejkontroverznějších polistopadových politiků. Rok 1989 ho zastihl na obvodním zdravotním středisku v Postřelmově na Šumpersku, ale okamžitě se vrhl do politiky. Byl poslancem, ministrem práce, místopředsedou vlády, spoluzakládal ODS a byl dlouhá léta jejím místopředsedou. Jeho politickou kariéru přerušila kauza s privatizací Knižního velkoobchodu. V prosinci 1992 odešel ze všech funkcí a do vedení ODS se vrátil až o čtyři roky později. V té době se už živil ekonomickým poradenstvím a spoluvlastnil porodnici v Zábřehu. Podruhé skončil s politikou v září roku 2001, když vyšlo najevo, že za rady při privatizaci České spořitelny dostal deset milionů korun. Dnes žije v Zábřehu a je poradcem a lobbistou. S první manželkou má dvě dospělé děti, s druhou, Čechošvýcarkou Janou Blochovou, napsal kuchařku s názvem Jak se stát labužníkem aneb Kuchařka pro snoby (napsaná dvěma z nich).

(Týden)