Leden 2006

Zaplatíme 10 miliard majitelům domů?

Jan Kovalík

Eva a Dalibor Kučerovi z Brna mají zvláštního koníčka: každý měsíc obcházejí partaje ve svém domě a rozdávají jim tisícikoruny. Během let tak sousedům roznesli jeden a půl milionu korun. Ne že by přímo chtěli. Ale patří jim činžák na jedné z nejlepších brněnských adres a oni na něj musí doplácet, protože z nízkých, vládou nařízených nájmů nemohou svůj majetek udržet v chodu. Podobně nedobrovolných dárců je v Česku spousta. A teď se schyluje k účtování. Sněmovna sice právě projednává nový zákon zvedající nájmy do budoucna o desítky procent, ale majitelům to nestačí. Jsou rozhodnuti donutit stát ke kapitulaci před Evropským soudem a vymoci pro sebe spravedlivou náhradu ve výši zhruba deseti miliard korun. Vládní stoupenci regulace možnou prohru glosují fatalisticky: Přinejhorším zaplatíme.

Vypni zvonek

„Je to deprimující pocit, potkávat každý den lidi, kteří hospodaří s vaším majetkem,“ říká paní Kučerová v kuchyni pod brněnským hradem Špilberk. Činžák, který v roce 1900 postavila její rodina, se dnes skládá z osmi bytů. „Donedávna se nás v našem vlastním domě mačkalo pět v dvoupokojovém bytě a sousedi se s námi odmítli vůbec bavit o výměně za jejich stometrový, za který nám někdy zapomněli zaplatit i to regulované nájemné,“ říká Dalibor Kučera, jinak ekonom České pošty. Opravy a další investice hradí s manželkou, zdravotní sestrou ze svých platů a půjček. Ale místo oprávněné role důstojných dědiců rodinné nemovitosti jim realita českého bytového postkomunismu přiřkla úplně jiné výstupy. Nájemníci s dekretem mají právo užívat byty v domě Kučerových do smrti. Přitom platí nízké regulované nájmy, takže atmosféra v domě by se dala krájet. Schválnost stíhá schválnost a každá ze stran v nich má svoji pravdu. „Je mi jasné, že platím málo a klidně bych i platila víc, nabízela jsem jim to. Ale s panem Kučerou se prostě nedá dohodnout,“ říká osamělá matka Martina Legebová, která se dvěma dětmi obývá velký být za 2 258 korun měsíčně. „Několikrát jsem ho v noci přistihla, jak mi vyhazuje pojistky.“ To pan Kučera odmítá: „Ale odpojil jsem jí zvonek.“

V naději na řešení neúnosné situace se zoufalí odpojovači zvonků obrátili na Ústavní soud a současně se připojili k hromadné žalobě majitelů domů k Evropskému soudu. Žalují český stát za to, že nedokáže chránit jejich vlastnická práva a advokát Jaroslav Brož, který manžele zastupuje, považuje situaci za velkou výzvu. „Ústavní soud nazval současný stav protiústavním a představitele státu to nezajímá. Je to možné?“ ptá se řečnicky Brož, podle něhož musí stát „složit účet za to, že dopustil situaci, ve které občanům není umožněno nakládat se svým majetkem a domoci se ochrany ve svém státě“.

Tajné analýzy

Otázka činží je jedna z mála věcí, která zůstala od dob komunismu prakticky beze změny. Málokdo si už dnes pamatuje, jak na počátku devadesátých let ovládal společenskou a politickou debatu strach, že po privatizaci obchodů zmizí z ulic pekárny a potraviny a všude budou „samé butiky“. Podobné obavy – tentokrát z horentního, nezaplatitelného zvýšení nájmů, po kterém skončí zástupy lidí pod mostem – panují dodnes v debatách o volném trhu s byty. Přestože již patnáct let známe tržní prostředí z ostatních sfér života a přestože u našich sousedů v EU nevyhnaly volné nájmy lidi pod most, ale daly jim bytovou svobodu, tady dál vládne strach. Podobně je na tom sousední Polsko, s jedním důležitým rozdílem: tamní majitelé domů letos vyhráli u Evropského soudu, který polské vládě přikázal, aby jim za své regulační choutky vyplatila miliardové odškodné. Kabinet se ale odvolal s tím, že se ceny regulovaného nájemného již tři roky zvyšují, a dnes se čeká na rozhodnutí nejvyššího senátu Evropského soudu, který má odvolání posoudit. Dá se předpokládat, že verdikt urychlí průběh české, v mnohém podobné stížnosti.

Jak se tedy vláda připravuje na riziko prohraného sporu? „Nechali jsme si zpracovat právní posudky situace a seznámili jsme s nimi vládu. Jsou ale tajné, protože nechceme naši stranu znevýhodňovat u soudu,“ říká ministr pro místní rozvoj Radko Martínek, jehož ministerstvo připravilo návrh zákona o nájemném, který jde v současnosti do druhého čtení. Návrh počítá s ročním zvyšováním regulovaného nájmu o 14,2 % po dobu čtyř let. Začít by se mělo v lednu 2007 a v roce 2010 by nájemné mělo tvořit pět procent tržní ceny bytu. Evropský průměr se pohybuje mezi šesti a sedmi procenty. „To procento není důležité a musí vzniknout trhem. U ceny bydlení dnes rozhoduje hlavně lokalita,“ říká Robert Axamit ze Sdružení majitelů domů, který již dnes návrh vlády považuje za prodlužování agonie. „My potřebujeme, abychom s nájemcem mohli uzavřít regulérní smlouvu, a když ji nebude plnit, potřebujeme možnost jej bez soudu vystěhovat. To navržená úprava nedovoluje,“ říká Axamit. V tomto duchu chtěla zákon vylepšit ODS, ale sociální demokracie je zatím proti.

Butik poslance Křečka

„Je to citlivá věc a odpor části našich poslanců je velký. Pro dlouhodobé nájemce je velké trauma odejít z bytu, kde jsou zvyklí,“ vysvětluje nechuť své strany ministr Martínek. Za tato traumata Česku ale hrozí miliardové pokuty, kdo tedy ponese odpovědnost za případnou prohru Česka u Evropského soudu? „Všichni,“ říká Martínek. „My jsme sněmovně navrhovali deregulační zákon, ale poslanci se nebyli schopni dohodnout, takže za to můžeme všichni.“ Návrh ministerstva z roku 2003, o kterém je řeč, ovšem počítal jen s desetiprocentním zvýšením činží, což nebylo přijatelné pro pravici a samotné majitele. „To nebyl žádný návrh deregulace,“ říká Axamit. „K čemu by nám bylo tři roky zvyšovat o deset procent, když někde jde rozdíl cen do stovek procent.“

Zájmy nájemníků zastupuje nejen v rámci ČSSD poslanec Stanislav Křeček. „Copak se dá v Praze najít byt, když vás vyhodí na ulici?“ vysvětluje své NE výpovědi bez soudu. To, že tahle bytová krize je právě důsledkem regulovaných činží, které drží při životě systém černého trhu, Křeček odmítá. „Regulaci prostě nelze najednou zrušit, bez určení cenových stropů. Majitelé domů by okamžitě neúměrně zvýšili cenu.“ Z čeho v téhle analýze vychází? „Z čeho? Ze zdravého rozumu,“ říká poslanec. „Byli by hloupí, kdyby to neudělali, kdyby mohli.“ Ale pak by přece v jejich bytech nikdo nebydlel. „Oni nemají zájem, aby v nich někdo bydlel, chtějí jen víc a víc peněz,“ končí poslanec rozhovor.

Vyjednávání o podobě zákona o nájemném pokračuje tento týden a zástupci ODS hodlají znovu navrhnout zavedení výpovědi bez soudu. O finální verzi zákona budou pak poslanci jednat v polovině prosince. Vzhledem k tomu, že Polsko u první instance Evropského soudu neuspělo, i když již tři roky dereguluje, jeví se šance na eventuální úspěch české vlády jako malá. Podle majitelů domů jim od roku 2002, kdy stát zmrazil ceny regulovaných nájmů, vznikla škoda přes deset miliard korun.

Pracujeme na změně

V Česku je dnes zhruba sedm set tisíc bytů s regulovaným nájemným. V praxi tedy jejich nájemníci platí třetinu, v Praze dokonce pětinu reálného tržního nájemného. Právo užívat tyto byty mají nájemníci na dobu neurčitou, toto privilegium je zakotveno v dekretech z dob komunismu. Mohou je po nich dědit příbuzní nebo lidé, kteří prokáží, že s nájemníkem žijí ve společné domácnosti. Polovinu z těchto bytů spravují obce. „Od roku 2000 stát ví, že musí zvýšit regulované nájemné. Tak zněl náš výrok,“ říká soudkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. Výše nájmů je totiž tak nízká, že majitelům domů nepokryje ani nutné náklady na provoz. A ti, protože nemají možnost jim zvýšit nájemné, musí jejich bydlení dotovat. Právě v roce 2000 Ústavní soud zrušil vyhlášku o regulovaném nájemném a vláda reagovala vytvořením cenového výměru, který určoval, o kolik procent se mohou zvýšit ceny nájemného. Tyto ceny však stejně nepokryly náklady. Ústavní soud tedy vyhlášku též zrušil a vláda novou nevydala s tím, že vytvoří nový zákon. Bez vyhlášky není od té doby možné zvyšovat regulované nájemné vůbec. Dodnes tak tyto nájmy zůstávají na stejné úrovni jako v roce 2002, protože v Česku neexistuje předpis, který by jejich ceny upravoval. Navíc vláda tím, že nebyla schopna situaci napravit, obchází rozhodnutí Ústavního soudu. „Je to strašný signál veřejnosti, když vláda nerespektuje soud,“ říká Eliška Wagnerová. Politici ale zůstávají klidní. „V Polsku ještě nikdo nevyhrál, a my pracujeme na změně, takže nepředbíhejme,“ říká Martínek na otázku, jestli se rozsudku ze Štrasburku neobává. I po deregulaci v roce 2010 budou ceny bytů s dekretem regulovány výší takzvaného místně příslušného nájemného, které bude určovat ministerstvo.

(Respekt, www.respekt.cz)