Leden 2006

17. listopad a totalita

Emanuel Mandler

V těchto dnech a týdnech vzpomínáme již 16. výročí událostí, které zcela změnily směr vývoje v naší zemi. Nebyly černobílé; přispěly rovněž k neduhům naší současnosti. Ale právě teď je aktuálnější okolnost, že listopad 1989 otevřel cestu k vytváření svobodného, demokratického režimu. Vědomí této okolnosti je důležité tím spíš, že se množí hlasy vyjadřující obavu z návratu hegemonie komunistické strany.

Něco takového by opravdu přicházelo v úvahu, kdyby ve volbách obě levicové strany získaly takový počet hlasů, aby sociální demokraté, vedeni Jiřím Paroubkem, mohli utvořit menšinovou vládu podporovanou komunisty.

Je však návrat totality pravděpodobný nebo vůbec uskutečnitelný?. Všeobecně se totiž předpokládá, že návrat ve smyslu opakování režimu let 1948 - 1989 je nemožný (jsme členy NATO a EU, sovětské socialistické dominium se rozpadlo atd.). Nicméně, komunisté – i když jiní než ve 40. letech – tu jsou, sociální demokracie se s nimi sbližuje a vzniká otázka, zda by se radikálně levicový způsob vládnutí nemohl uplatnit „částečně“, to znamená v některých oblastech života společnosti.

Silné náznaky k tomu tu jsou už dnes. Začalo to svévolným a brutálním zásahem policie proti CzechTeku, který vláda vlastně schválila, pokračovalo příslibem premiéra, že připraví tiskový zákon, který zřejmě omezí svobodu médií. Justice nepracuje objektivně. Několik zbylých příslušníků české aristokracie se stalo zvláště postiženou „vrstvou“, dá-li se to tak říci, český ústavní soud jim prakticky odňal možnost ucházet se o majetky, které jim po roce 1945 velmi problematicky vzal stát. Silný muž levice Jiří Paroubek už zašel tak daleko, že (zatím jen verbálně) sám rozhoduje o tom, kdo z dnešních poslanců sociálně demokratické strany nebude zařazen na stranickou kandidátku. Tak se nám tu představuje ukázka autoritativního způsobu vládnutí.

Jeho nejúplnější obraz poskytuje široká oblast zdravotnictví. Jiří Paroubek si vybral Dr. Davida Ratha, až dosud předsedu České lékařské komory, muže bez skrupulí, který měl ovládnout jak ministerstvo zdravotnictví, tak lékařskou komoru a Všeobecnou zdravotnickou pojišťovnu – celý důležitý obor. Dnes se mu to podařilo zčásti, zítra pravděpodobně zcela dosáhne svého.

A tak nejde o plané obavy: nebezpečí návratu dosti důležitých stránek „totality“ tu opravdu je. Model zdravotnictví, jak se nyní vytváří, lze po (úspěšných) volbách s většími i menšími obtížemi různým způsobem přenést na ostatní obory a odvětví. Samozřejmě, že sociální demokracii by musela podpořit KSČM a ta by takovou podporu neposkytla zadarmo. Takže je možné, že se s komunisty opět brzy setkáme jako se stranou, která má do činnosti vlády hodně co mluvit.

Dnes je už také patrné, jakým způsobem lze (nebo nelze) uvedeným nebezpečím čelit. Jediný, kdo se proti dr. Rathovi postavil, byl prezident republiky. Šel až na samý kraj pravomocí, které mu dává ústava, ale ukázalo se, že tyto pravomoci jsou omezené. V takové situaci snadno může uvažovat o tom, že je zapotřebí, aby se vměšoval do stranické politiky (podobně to dělal jeho předchůdce), anebo aby podstatněji překračoval své pravomoci. Doufejme, že prezident neustane ve snaze zabránit rozvíjení autoritativní politiky a že tak bude činit v rámci hranic, které mu předpisuje ústava. Jinak by vznikl další obtížný problém. A jeho řešení by navíc usnadnilo snahy silných mužů sociální demokracie a pozici komunistů.

Co zbývá prostým občanům? Málo, ale to neznamená nic. Občan jako volič rozhoduje o budoucnosti země. Bude-li pozorně sledovat, koho má volit, získá šanci přispět svým dílem k obraně idejí, které vyzdvihl do popředí listopad 1989.