Leden 2006

Proč neandertálci prohráli svůj boj?

Michal Mocek

Lidem se podobali více, než nám může být milé - nejen svou tváří a postavou, ale i hlasy, které prý byly docela melodické. Mozky měli dokonce větší než dnešní člověk. Přesto zanikli - téměř beze stopy a jakoby bez důvodu.

Záhadnost neandertálců a jejich konce dráždí. Proč vymřeli? Jak moc se v jejich zániku zrcadlí i náš příští konec? Zdá se, že pro něj není důvod - ale ani pro vyhynutí neandertálců nebyl. "Byla to velmi úspěšná populace lidských předků," řekl stanici Discovery News americký antropolog Gary Schwartz.

Neandertálci neodešli s mamuty či se srstnatými nosorožci, kteří byli hlavním zdrojem jejich potravy a kteří zmizeli z Evropy někdy před deseti tisíci lety. Ani jen tak nevyklidili pole před lidmi, kteří přišli do Evropy před čtyřiceti tisíci lety.

Britský antropolog Antony Mellars se dokonce domnívá, že neandertálci dokázali odrazit první pokus lidí o únik z Afriky.

Je to už dávno, před více než 100 000 lety, kdy první lidé dnešního typu pronikli do dnešní Palestiny. Tam však narazili na neandertálce a záhy se stáhli. Čas pro jejich cestu do světa nastal o 50 000 let později.

Tak podobní...

Staří ani tělesně postižení neandertálci se asi nemuseli bát, že budou snadnou obětí lvů či dotěrných hyen. Ostatní se o ně uměli postarat. V jeskyni u francouzského Le Rochers de Villeneuve se sice našla stehenní kost ohryzaná hyenami, ale ta mohla pocházet od mrtvého, či dokonce vyhrabaného neandertálce -už pralidé totiž mrtvé pohřbívali. Právě se smrtí jsou u neandertálců spojovány nejstarší doklady o "kultuře", tvořené velmi zvláštními rituály. Něco z nich možná přežilo na neandertálských kostech nalezených v chorvatské jeskyni Krapina. Ty bývají často považovány za doklad kanibalismu. S tím však nesouhlasí britská paleontoložka Jill Cooková, která kosti zkoumala.

Zaráží ji množství zářezů na kostech a lebkách. Ty nepocházejí od jednoduchého ořezávání masa při hostině kanibalů. Spíše je někdo udělal záměrně, jak naznačuje příklad jedné z lebek, na níž se nachází řada rovnoběžných zářezů. "V Krapině se mohly odehrávat nějaké neznámé pohřební rituály se symbolickým významem," domnívá se proto Cooková. K našim zvykům to má hodně daleko - stejně jako neandertálská strava k dnešnímu jídelníčku. Z devadesáti procent ji totiž tvořilo maso.

U Eskymáků však byla podobná "dieta" ještě nedávno zcela běžná. Běžný byl i hlad - u neandertálců stejně jako u lidí. "Důkazy ukazují, že neandertálci na tom nebyli o nic hůře než Eskymáci, kteří žili ve srovnatelně drsných podmínkách, a to i navzdory pokročilejší technologii Inuitů. Je poněkud překvapující, že v porovnání s dnešní lidskou skupinou neandertálci netrpěli tolik, jak by člověk očekával," tvrdí americká antropoložka Debbie GuatelliSteinbergová.

Americká expertka studovala růst zubní skloviny, z nějž lze délku hladových období vyčíst. Tvrdí, že časy hladu (průměrně tři měsíce ročně) byly u neandertálců dokonce kratší než u předků dnešních Eskymáků! Ještě zajímavější bude, pokud se zjistí, že i naši předkové před 30 či 40 tisíci lety hladověli stejně jako neandertálci. Pak se asi budeme muset znovu ptát, v čem jsme vlastně měli náskok před těmito pralidmi a díky čemu jsme přežili.

V muzeích jsou už stovky neandertálských kostí, ale teprve nedávno vědce napadlo, že by z nich mohli poskládat "typického" příslušníka tohoto lidského druhu. Tvor, který jim vznikl pod rukama, nebyl žádný brutální primitiv - vlastně se ani moc nelišil od dnešních lidí.

"To, co postupně vystupuje do popředí, je obraz inteligentního a citově složitého stvoření," říká proto o neandertálcích britský archeolog Stephen Mithen. Někteří jdou tak daleko, že přirovnávají neandertálce přímo k člověku. Samozřejmě ne ke stavitelům kosmických lodí, ale k Tasmáncům, kteří byli jedním z nejprimitivnějších lidských společenství. Srovnání naznačuje, že hmotně na tom byli neandertálci stejně či lépe než Tasmánci.

...a tak rozdílní!

Byli tedy neandertálci "skorolidé", kteří zanikli jen nějakou nešťastnou náhodou? Možná. Ale podobnost není stejnost - u neandertálců lze najít slabiny, které je mohly tváří v tvář člověku znevýhodňovat.

Začínalo to již u znaku, jímž se člověk nejdříve odlišil od opic, totiž u chůze či spíše u běhu. Zatímco lidé zvládnou i maratonské trati, neandertálci běhali velmi špatně. Pro pralidi, jejichž přežití záviselo na lovu, to nebyla právě výhoda.

Znamená to, že neandertálci buď museli nebezpečně riskovat a stavět se přímo do cesty mamutům, velkým jelenům a srstnatým nosorožcům, které lovili, nebo museli každý lov velmi důkladně organizovat. To druhé už však vyžaduje určitou úroveň komunikace, domluvy.

Podle Mithena, který studoval hlasový aparát neandertálců, to nebyl problém. "Museli být schopni sdělovat si složité ideje, a dokonce duchovno. Jejich anatomie naznačuje, že klíčovou roli hrála výška hlasu a melodie," tvrdí britský vědec, podle nějž byla řeč neandertálců "částečně jazykem, částečně písní". Je však nemožné říci, zda úroveň jejich řeči byla srovnatelná s našimi jazyky, pro něž je typická složitá gramatika. Ta existuje jak u češtiny či angličtiny, tak v jazycích nejprimitivnějších populací této planety. Přesto jsou úvahy o zpěvavé řeči, které Mithen publikuje v knize Zpívající neandertálec, zajímavé. Právě řeč bývá často považována za základ převahy lidí nad neandertálci.

Zima, nebo hlad?

Pouze řeč asi zánik neandertálců nevysvětlí. Nové nálezy z francouzské Grotte aux Fées však naznačují, jak se předpokládaný jazykový či kulturní náskok mohl změnit ve výhodu při boji o přežití. Nálezy totiž ukazují, že neandertálci nedokázali čelit velké zimě. Vědci si přitom dlouho mysleli, že pokud měli tito pralidé na své straně nějakou výhodu, byla to jejich schopnost odolávat chladu. V Grotte aux Fées se však ukázalo, že když před 38 tisíci lety začala být skutečně zima, neandertálci odsud odešli. Jeskyně nezůstala prázdná - "nastěhovali" se do ní kromaňonci, předkové dnešních lidí.

"Moderní lidé se dokázali vyrovnat se zimou lépe než neandertálci díky kultuře a technologii - díky lepšímu ošacení, lepší kontrole ohně a snad i lepším obydlím," soudí profesor prehistorie Paul Mellars, který výzkumy v Grotte aux Fées vedl.

Mohla by tedy zima vysvětlit zánik neandertálců? Ti během 220 tisíc let své existence přežili několik dob ledových. Byly snad doby jejich zániku nějak drsnější?

Příběh Grotte aux Fées však odchodem neandertálců nekončí. Oni se po 1 000 či 1 500 letech své nepřítomnosti znovu vrátili a zůstali v jeskyni dalších patnáct století, než úplně zmizeli. Snad odsud lidé odešli sami už před jejich návratem. Možná však museli odejít - a pak by to byla úplná záhada.

V té době byla již úplně jiná situace než za časů, kdy se soupeřilo o Palestinu. Člověk už několik tisíciletí vítězně táhl světem. Ještě než opustil Afriku, vznikla lidská kultura. Jedním z jejích projevů byla i schopnost rozvíjet a pružně měnit používané nástroje. To neandertálci neuměli - používali totéž, co nesčíslné generace jejich předků.

Soubor podobných větších či menších výhod, které si lidé vytvořili, může podle profesora Mellarse vysvětlit zánik neandertálců: "Byl způsoben částečně klimatickým zvratem a podle mého především soupeřením o území, dřevo na topení a lovnou zvěř v dobách největší zimy, když byly zdroje omezené."

Neandertálci nemuseli umírat pod lidskými zbraněmi - úplně klidně mohli vymřít hladem a zimou v prostředí, kde si většinu potravy i topiva dokázal přivlastnit člověk.

(MFDNES)