Leden 2006

Mašín: V Česku je stále komunismus

Luděk Navara

Josef Mašín se v roce 1953 se svým bratrem Ctiradem a Milanem Paumerem probili do Západního Berlína. Zůstalo po nich šest mrtvých, a tak jejich příběh vyvolává dodnes rozporuplné reakce. Nyní přijel třiasedmdesátiletý Josef Mašín na konferenci do Bratislavy. „Možnost vrátit se do Česka zatím nevidím,“ říká. Přijel s dcerou Barbarou, která do Bratislavy přivezla svou novou knihu. Samozřejmě je o Mašínech.

Kdy se vrátíte do Česka?

Rád bych se vrátil, ale v dohledné době k tomu nevidím možnost. A to proto, že v Česku je stále existující komunismus a existující vládní struktury, které se od komunismu moc nezměnily. A také lidé, kteří jsou v těchto vládních strukturách. Je tu také kontinuita zákona. Zákony jsou tedy stejné jako za komunistů.

Co by se muselo stát, abyste tento názor změnil?

Nemám samozřejmě žádný plán. Musíme tu situaci sledovat, možná, že jak se komunismus zhroutil v tom roce 1989, možná se něco takového dalšího stane v Česku ještě znovu. Říkám mládeži v Česku, aby šla volit, aby volila ty správné lidi. A aby se předtím, než půjde volit, naučila něco o české historii. Nejen, že byl třetí odboj a že byli lidé, kteří něco proti komunismu dělali. Ale také, proč to ti lidé dělali. Tak aby začali číst.

Je co číst?

Myslím, že existuje v Česku dost materiálu. A nyní je tu i knížka, kterou napsala moje dcera - tím ji nechci propagovat, protože je to má dcera - ale ta její knížka Odkaz, Pravdivý příběh bratří Mašínů je založena na faktech. A tak než si lidé utvoří svůj názor, ať si tu knížku přečtou.

Váš přítel a bývalý člen vaší odbojové skupiny Milan Paumer se do Česka vrátil...

Milan se vrátil, ale můj bratr a já na to nepomýšlíme. Představte si, že v Česku existuje nejen komunistická strana, ale existují i soudci, kteří odsuzovali lidi za komunistů. Já žiji v USA, ani tam není vše ideální, ale je to moje země. Cestuji po světě, ale vím, že Amerika je nejvyspělejší. V Americe se cítím dobře. Je to jediný garant demokracie kdekoli na světě. Takže já chci, aby si lidé sami četli historické dokumenty a viděli Jáchymov a mluvili s pamětníky. Ať se toto téma nazývá kontroverzní, ale ať se o tom mluví a ať se pozná ta historie.

Ale spousta lidí v Česku téma Mašínů opravdu považuje za kontroverzní. Co tomu říkáte?

Jsem kontroverzní hlavně u těch lidí, kteří nevědí, co byla padesátá léta. Čtu, že jsme zavraždili pošťačku s dětmi, no prostě úplné blbosti. To byl také jeden z důvodů, proč Barbara napsala tu knihu. Tam jsou všechny doklady z komunistických archivů.

Ale mrtví tam byli...

Ano, hlavně lidé říkají, že jsme zabili dva policajty. Samozřejmě, zabili jsme je, ale to byli členové ozbrojené moci komunismu. Existuje přísaha, kterou každý esenbák musel složit. Každý si může přečíst, k čemu se zavázali. Já si pamatuji, jak jsem byl zavřený ve věznici v Praze a slyšel křik mučených lidí. Nevěděl jsem, na kterém poschodí jsem, slyšel jsme jen, jak vlečou zbité lidi. Nevím, jestli byli mrtví, ale každopádně se jim dobře nevedlo.

Zdá se, že toho už bylo napsáno hodně. Může vaše dcera přinést ještě něco nového?

Spisovatel Jan Novák chtěl téma zpracovat jako beletrii a některé důvody, proč jsme chtěli odejít, tam nebyly. Všechna nová fakta jsou ale v této knize. Když jsme plánovali naši akci, měli jsme spojení s důstojníky československé armády. Byl tam například generál Vaněk. Tehdy se čekala třetí světová válka a Vaněk myslel, že máme na Západě říct, že v československé armádě jsou lidé, kteří by mohli v případě třetí světové války být pro ně pomocí. To byl například jeden z důvodů. Řekli jsme to po útěku Američanům, ti nás chtěli poslat zpět za podmínek, které nesplnili. Ale chtěli jsme bojovat za svobodné Československo, můj kamarád Štefan Mazáč padl například ve Vietnamu. Takže otázky, jestli jsme vrazi, nebo hrdinové, už nemůžeme slyšet.

Jak jste informován o dění v Česku? Sledujete internet?

Čtu noviny, internet a moji známí mne informují.

Dění v Česku tedy znáte. Koho byste volil?

Já tam dnes nevidím nikoho, žádnou stranu, kterou bych tam volil. Všechny tyto strany jsou prolezlé komunisty. Charismatická osobnost skutečného vůdce chybí. Já tam žádného skutečného vůdce nevidím. Bohužel.

Váš bratr upozorňoval, že Američanů v boji proti komunismu padlo víc než Čechů, kteří byli komunistickým režimem ovládáni. Čím si to vysvětlujete?

Myslím, že to nebyl nedostatek lidí, kteří by chtěli bojovat proti komunismu, to byl nedostatek vůdců. Po Masarykovi a Štefánikovi už úroveň našich představitelů klesala. Beneš nebyl vůdce vůbec, zklamal náš národ dvakrát. V roce 1938 a v roce 1948. Vůdci přece neabdikují. Ať se člověk podívá na Churchilla, to je vůdce. My jsme tyto vůdce neměli. Ani Havel, ani Klaus nejsou vůdci.

Každý rok v říjnu se diskutuje o vyznamenání pro Mašíny a vaši skupinu. Jak vy se na to díváte?

Nám na žádných vyznamenáních nezáleží. Ale pokaždé, i po desátém navržení si toho vážíme. Vážíme si těch lidí, kteří nás navrhují, protože asi vědí něco o historii. A vědí, co se tehdy dělo. Jsme vděční těmto lidem. Doufáme, že tito lidé tyto znalosti rozšiřují.

Objevují se hlasy, že mladí lidé se na vás dívají jinak než starší generace. Cítíte to tak?

Ta starší generace, to jsou lidé, kteří si musí vytknout, že nic nedělali proti komunismu. Ta mladší generace, to jsou lidé ve školách, jsou zvídaví. Vzkázal bych jim, aby se vzdělali, naučili se historii a nevolili ty lidi, které tam dnes máte.

Litujete ze svého života něčeho z toho, co jste v jeho průběhu udělal?

Vůbec ničeho. Se svým životem jsem byl naprosto spokojen. Všechno, co bych měl udělat znovu, bych znovu udělal.

(MFDNES)