Leden 2006

Policie stíhá 6 pohraničníků

Luděk Navara

Kauza únosu autobusu z roku 1978, kdy zemřel řidič, se znovu otevírá. Šest důstojníků bývalé pohraniční stráže, která střežila hranice komunistického Československa, čelí obžalobě. V roce 1978 porušili vlastní směrnici a dopustili krvavý incident, na jehož konci byli dva mrtví. Obžalován je i tehdejší šéf pohraničního vojska František Šádek.

Drama s tragickým koncem odstartoval únos autobusu se školáky mířícími na výlet. 23. května 1978 jeli gymnazisté z Říčan do východoněmeckého Výmaru. Nedaleko Chebu autobus unesli tři ozbrojenci - bratranci Barešové. Drama začalo.

Bratranci chtěli do západního Německa, zbraně si opatřili již předtím, vykradli hájovnu. Když se přiblížili k hranici, začalo vyjednávání. Chtěli průjezd přes přechod v Pomezí nad Ohří. Studenti se museli poskládat k oknům a do čela autobusu, aby kryli únosce před případnou palbou. Jedna z dívek byla Barešovými zraněna, další byly v šoku.

Rukojmí pod palbou

Ale vypadalo to, že hra s ohněm Barešovým vyjde. Pohraničníci autobus po mnohahodinovém nočním vyjednávání pustili přes hraniční závoru, Barešovi zase propustili gymnazisty na svobodu. Nechali si jen posledního rukojmího - řidiče. Byla to chyba. Řidič je měl dovézt až do Německa, jenže ještě před hranicí silnici zatarasil československý obrněný transportér a strhla se přestřelka. Krvavé drama nepřežil jeden z únosců - Milan Bareš, zastřelen byl však i řidič Jan Novák. Kdo šoféra autobusu zastřelil, dodnes není jasné. Po řidiči přitom zůstala manželka a dvouletý syn.

Se zajatými únosci účtují komunisté tvrdě: Robert Bareš je odsouzen k smrti a popraven, Václav Bareš jde do vězení na pětadvacet let.

„Bez ohledu na to, že se jednalo o teroristický akt, při kterém byli vzati rukojmí, nebyl respektován interní pokyn, který určoval, jak se má v takovém případě postupovat,“ říká náměstek ředitele Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Pavel Bret. Pohraničníci měli přesné předpisy, jak mají řešit pokusy o útěk na Západ. Interní předpis z roku 1977 říkal: „Pokud byly vyčerpány všechny ostatní možnosti a střelbou by byly ohroženy životy rukojmích, musí být vozidlo propuštěno do zahraničí.“ O vydání únosců či rukojmích se pak mělo vyjednávat diplomatickou cestou.

Pohraničníci se však rozhodli únosce zadržet za každou cenu. Podle pozdějších líčení svědků byl prý autobus rozstřílen jako řešeto. Nejvyšším velitelem, který za akci zodpovídal, byl samotný velitel pohraniční stráže František Šádek. Ten byl současně na postu náměstka ministra vnitra.

„Většinou stíháme pohraničníky, kteří v určité situaci jednali z vlastní iniciativy. Ale tento zásah měl velitele,“ říká pracovník ÚDV Adolf Rázek. Šádek byl nakonec nejvyšším funkcionářem, který se do případu zapojil, i když byl zalarmován kdekdo včetně ministra vnitra. Nakonec černý Petr zůstal pohraničníkům. Je to prý jejich záležitost.

Vedle Šádka je obžalováno dalších pět pohraničníků včetně velitele brigády a praporu. „Nevěřím, že se to podaří dotáhnout do konce, justice najde cestu, jak to zazdít,“ odhaduje však Rázek.

Všichni, kteří na případu pracovali, však upozorňují, že se nejedná o klasický případ zločinů komunismu. „Nejde o žádný odboj, Barešovi vzali rukojmí, pro mne jsou teroristé,“ říká Rázek.

Trik na hranicích

Přitom chybělo málo a případ Barešových mohl skončit úplně jinak. Pohraničníci totiž vymysleli pozoruhodný trik. Požádali východoněmeckou tajnou policii o zapůjčení německých uniforem a s jejich pomocí chtěli Barešovým namluvit, že už jsou v Německu, odzbrojit je a zatknout. Léčku však nestihli připravit.

(MFDNES)