Leden 2006

Třetí světová válka mohla začít již 16. července 1969

Karel Pacner

Třebaže studená válka skončila před půldruhým desetiletím, stále vycházejí najevo různá tajemství, byť často ještě v útržkovité podobě. To je i případ z roku 1969, kdy se Kreml snažil zabránit Američanům vyslat a vysadit první lidi na Měsíci. Naštěstí se toho nakonec Rusové neodvážili. Třetí světová válka tehdy byla na dosah.

Když Sověti v průběhu roku 1968 poznali, že závod o vysazení prvního člověka na Měsíci prohrají, chtěli Američanům jejich vítězství aspoň trochu ztížit. Dostaly to za úkol výzvědné služby.

V březnu 1969 nařídila centrála KGB nelegálu Daliboru Valouškovi, který žil poblíž městečka Hartsdale 25 km severně od New Yorku pod jménem Rudolf Hermann, aby napsal a z Atlanty odeslal anonymní dopis. Jako „vlastenec“ má varovat Kennedyho kosmické středisko NASA na Floridě, že před příštím letem Apolla s lidmi hrozí sabotáž. (Nelegálové byli vyzvědači, kteří pronikali do cizích zemí pod jinými jmény a životopisy.)

Hermann, který byl původem Čech, koupil psací stroj, napsal dopis, stroj rozřezal na kousky a zahodil. Potom odjel svým autem do Charlotte v Severní Karolíně, přestoupil do autobusu do Atlanty, tam vhodil dopis do poštovní schránky a stejnou cestou se vrátil domů.

Avšak NASA se nenechala tímto varováním vzrušit - a nic se nestalo. Apollo 10 bez obtíží odstartovalo, několikrát obletělo Měsíc a zase se vrátilo zpátky.

Hra na ostří nože

V mezinárodních vodách poblíž mysu Canaveral na Floridě i v blízkosti Vandenbergu v Kalifornii se neustále pohybovaly sovětské rybářské bárky, vybavené mnoha anténami - odposlouchávací plavidla vojenské výzvědné služby GRU. Hlídaly starty všech amerických družic, automatických sond a pilotovaných strojů - podobně jako Američané pomocí pozemních stanic v blízkosti sovětských hranic.

Rovněž tak se Sověti vyskytovali poblíž přistávacích oblastí amerických kosmonautů, dokonce i při nácviku jejich záchranných operací. Americké vojenské námořnictvo zase vysílalo svá plavidla do Tichého oceánu, když agentura TASS ohlásila zkoušky nových raket a upozornila na místo v moři, kam mají dopadat jejich hlavice. Byla to hra, která se občas dostávala na ostří nože. Stávalo se, že se sovětská plavidla přiblížila až nebezpečně blízko k lodím americkým anebo že letadla s bílou hvězdou přelétávala pouhých několik málo metrů nad stěžněm s vlajkou s rudou hvězdou. Nicméně námořníci obou kosmických supervelmocí se vzájemně respektovali.

Nebezpečné „rybářské bárky“?

Na jaře 1969 poslal centrále CIA její agent z Moskvy vážné varování: „Sovětská rozvědka se rozhodla nepřipustit, aby se američtí kosmonauti vylodili na Měsíci. A je ochotna kvůli tomu udělat všechno včetně zničení jejich kosmické lodi.“

„Nevím, z jakého zdroje přišla tahle zpráva,“ napsal Alexandr Železňakov v létě 2005 do moskevského časopisu Sekretnyje matěrialy. „Není vyloučeno, že to byl výmysl jednoho z amerických agentů, který se snažil tímto způsobem zvýšit svůj význam u vedení CIA. A také je možné, že to byla vědomá dezinformace sovětských tajných služeb, které chtěly způsobit Američanům obtíž. V té době už byl určen termín startu první lunární expedice, a proto zpráva z Moskvy vypadala velmi věrohodně.“ Jenže co Sověti konkrétně chystají, to nevěděl nikdo.

Americké tajné služby vytvořily krizový štáb, který měl pod krycím označením Crossroad (Křižovatka) této hrozbě čelit. Patrně nejnebezpečnější mohly být lodě sovětské radiolokační rozvědky plující v Atlantiku poblíž mysu Canaveral. Členové štábu Crossroad se shodli na tom, že vojenské námořnictvo a námořní letectvo i výzvědné služby musí těmto plavidlům jejich přítomnost poblíž amerických břehů zkomplikovat. Na jaře 1969 Američané věděli o dvou lodích pod sovětskou vlajkou, jejichž posádky se tvářily, že chytají ryby. Před startem Apolla 10 v květnu tam připluly další dvě. Potom dvě oblast opustily. Začátkem července se tam pohybovalo sedm sovětských plavidel.

Velitelství americké atlantické flotily poslalo ke břehům Floridy 15 hladinových lodí a 7 ponorek. Jejich kapitány upozornilo, že v případě potřeby mohou dostat rozkaz k použití zbraní. Radiokontrašpionáž se chystala elektroniku sovětských plavidel oslepit, vytvořila několik možných scénářů událostí a nanečisto je cvičila.

Apollo 11, jehož dva členové posádky vstoupí na Měsíc, mělo startovat ve středu 16. července ráno východoamerického letního času. „V Bílém domě byl dokonce připraven rozkaz prezidenta USA ozbrojeným silám, aby zahájily odvetný úder na Sovětský svaz,“ tvrdil Železňakov. „Prezident Richard Nixon ho měl podepsat v okamžiku, kdy by byla kosmická loď zničena.“

Co kdyby však Saturn 5 s Apollem 11 havaroval kvůli technické poruše, na níž se Sověti nepodíleli? Nevíme.

Ve středu ráno panovalo na Floridě tropické parno. Pracovníci NASA žili v napětí, jestli se historická expedice zdaří. Americký prezident a krizový štáb Crossroad ve Washingtonu čekali, jestli nevznikne nějaká nečekaná situace. Radiokontrašpionáž dokončila poslední bojovou hru. Posádky amerických válečných lodí poblíž kosmodromu měly bojovou pohotovost. Dřív američtí námořníci monitorovali Sověty pomocí radarů a odposlouchávacích prostředků, aniž je vůbec spatřili. Nyní se k nim přiblížili na dohled.

Půl hodiny před plánovaným vypuštěním, v 9 hodin východoamerického letního času, tedy v 16 hodin moskevského, zaregistrovali Američané, že na sovětských radiolokačních lodích zapnuli sledovací aparatury. V 9.05 dostali kapitáni amerických plavidel rozkaz z Washingtonu: „Vyhlaste nejvyšší bojovou pohotovost! A přibližte se k jejich bárkám!“ V 9.10 se nad sovětskými loděmi objevila letadla typu Orion, vybavená přístroji pro elektronické rušení.

Rušení sovětské elektroniky

V 9.20 začaly pobřežní stanice, letadla Orion a hladinová plavidla rušit na nejvyšší míru na všech frekvencích elektronické signály sovětských lodí. V 9.32 hodin Saturn 5 s Apollem 11 odstartovaly a o 9 minut později se dostala kosmická loď na oběžnou dráhu. V 9.45 zaznamenali Američané, že Sověti vypnuli většinu aparatur na svých lodích. V 9.50 dostali kapitáni vojenského námořnictva rozkaz, aby ukončili pohotovost. Ve stejné chvíli odletěly Oriony. V 10 hodin nařídil Pentagon ozbrojeným složkám, aby se vrátily na mírovou úroveň činnosti.

„Američanům se nepodařilo zaregistrovat jediný signál, který by se mohl vysvětlovat jako nebezpečí pro Apollo 11,“ uvedl Železňakov. „Oficiálně nebyla existence operace Crossroad nikdy potvrzena.“ Nicméně v dalším roce narazil senátní výbor pro zpravodajské služby na částku 230 milionů dolarů (dnes asi dvě miliardy), která byla v minulém létě utracena na sledování plavidel sovětské rádiové rozvědky. Senátoři se prý podivili nad mírou věrohodnosti původního varování agenta z Moskvy, ale připustili, že uskutečněná akce mohla být pro domácí tajné služby užitečná. Železňakov se domnívá, že v Moskvě žádnou hrozbu proti první lunární expedici nechystali, ale dodává: „I když to určitě lákalo. Naštěstí zdravý rozum tehdy i potom zvítězil.“

Opožděné informace

Uprostřed srpna 1969 uspořádalo Národní fotointerpretační středisko americké výzvědné služby CIA přehlídku záběrů oblasti J na sovětském kosmodromu Bajkonur-Ťuratam, jak je v posledních letech zachytily kamery špionážních družic Corona a Gambit. Pod označením J vedli Američané jak startovací komplex, tak novou silnou raketu, kterou chtěli Sověti použít k vyslání svých kosmonautů na Měsíc.

U světelné tabule objasňoval kolegům význam různých detailů velkých 3-8 metrů - takové detaily totiž byly vidět z výšky 300-400 kilometrů - na desítkách snímků specialista Jack Rooney. „Objekt J se podobá startovacímu komplexu NASA číslo 39, odkud létají naše lodi na Měsíc,“ upozornil. Mají tam dvě startovací rampy, od každé vedou tři kanály pro odvod plamenů po zapálení motorů. Když přešel k čerstvě pořízeným záběrům, najednou i jemu vyrazily dech. Východní rampa chyběla, místo ní spatřili černý flek. „Něco obrovského tam vybuchlo,“ konstatoval. „Rampu to naprosto zničilo.“ Analýzou údajů z odposlouchávacích a seizmických stanic určili Američané po několika dnech datum výbuchu: 3. července. Tedy víc než před měsícem. Gambit tam přelétával týden po katastrofě.

Náměstek ředitele CIA Carl Duckett ohlásil tuhle novinku prezidentu Nixonovi a ministru obrany Malvinu R. Lairdovi. Sověti, kteří nedávno prohráli závod o Měsíc, narazili na vážné překážky.

Oficiální přísně tajnou zprávu rozeslali z Langley 26. srpna. „Rampa J-1 je rozbitá. Rampa J-2 může být pravděpodobně použita ke startu, jakmile se problémy (s raketou) vyřeší,“ uváděla CIA a předpovídala: „Vzhledem k tomu, že pro lunární pilotovanou výpravu budou zapotřebí obě rampy, zdá se nyní, že Sověti ji budou schopni uskutečnit až koncem roku 1972, nebo spíše v roce 1973.“

Někteří američtí novináři se zřejmě doslechli o katastrofě přímo v SSSR. Už 6. července otiskl washingtonský nedělník Sunday Telegraph zprávu svého moskevského zpravodaje Anthonyho Michaelise o dvou explozích na Ťuratamu 4. července. Týdeník US News & World Report o tom psal poměrně podrobně 1. prosince. Nejspíš k tomu použil informace od CIA, protože opakoval chybnou domněnku zpravodajců, že sovětská superraketa má dvakrát větší kapacitu než Saturn 5.

Nicméně Sovětský svaz závod o Měsíc definitivně prohrál.

(MFDNES)