Leden 2006

Podmořské sopky objasňují vznik Země

O většině sopek na naší planetě jsme dlouho neměli ani tušení. Mnoho vulkánů totiž badatelé objevili až při studiu oceánského dna. Na některé narazili vojáci, kteří poslouchali podmořské signály ponorek.

Zveřejnění utajovaných dat

Sopky na dně moří jsou poměrně hlučné. Při jejich výbuchu a při zemětřesení, které může explozi doprovázet, vznikají kromě klasických zemětřesných vln ještě takzvané T-vlny, které se šíří pod vodou. Jde vlastně o zvukové vlny, ovšem s frekvencí nižší, než zachytí lidské ucho.

Vojáci vybavení hydrofony - mikrofony, které dovedou ve vodě na velkou vzdálenost zachytit zvukové vibrace, odposlouchávali ponorky. Zvuky, jež nepříslušely podvodním plavidlům, armáda ignorovala. Získaná data však zároveň pečlivě utajovala. Teprve v 90. letech se tyto údaje dostaly k badatelské veřejnosti. Pak se ukázalo, že vojáci v průběhu let zachytili mnoho výbuchů podmořských sopek.

Vědci studovali také vzorky materiálu odebrané z podmořských vulkánů. Fotografovali i sopky přímo na mořském dně. Ukázalo se, že vulkány tvoří všechny středooceánské hřbety, tedy pohoří, která se táhnou všemi oceány - Atlantským, Tichým, Indickým. Výzkumníci si také všimli, že vulkány na dně moří vyvrhují dokonce desetinásobné množství materiálu v porovnání se sopkami, které vidíme vybuchovat na kontinentech nebo na ostrovech.

A proč se vlastně vulkány soustřeďují na středooceánských hřbetech? Už v roce 1944 si britský geolog Arthur Holmes všiml, že je svrchní plášť naší planety plastický a pohybuje se. Právě v oblasti středooceánských hřbetů se přibližuje k povrchu Země. V těchto místech najdeme trhliny, a proto horké plášťové magma proniká do oceánu. Hmota chladne a šíří se ke kontinentům. Od středooceánského hřbetu tak vlastně oceánské dno "putuje" směrem k pevnině. Při srážce se pod ni ponoří.

Dnešní oceány nemají dno starší než 150 milionů let. Tvoří ho čedičové lávy, které reagovaly s vodou. Většina oceánského dna je rozpraskaná, utvořená z mladých hornin, které se podsouvají pod kontinenty.

Zrození mořského dna

Na souši najdeme "pohledné" sopky s krásně definovanými tvary. Podmořské vulkány jsou často jen obyčejné puklinové nebo trhlinové výlevy. Jejich svahy se zpravidla zvedají pouze mírně, třeba jen o pět až deset stupňů podobně jako u havajských sopek. Z podmořských vulkánů vytéká velké množství lávy. Vysoký vodní sloupec a tedy vysoký hydrostatický tlak však brání úniku plynů z magmatu. Činnost sopky se na hladině oceánu neprojeví.

Podmořské sopky, a zejména středooceánské hřbety, jsou důkazem pro teorii litosférických desek. Právě v těchto oblastech totiž vzniká oceánské dno a rodí se nová oceánská kůra. Svým složením by mohla připomínat kontinentální kůru, ale je to jen její zárodek - představuje první krok k diferenciaci zemských vrstev.

Popsaný proces se podobá destilování alkoholu. Původní nedobrá tekutina se musí předestilovat. Teprve pak z ní vznikne chutný alkohol. Zrod oceánské kůry je vlastně prvním stupněm "destilace" naší planety. Výsledkem celého procesu je pak krásná kůra s žulovými horninami a s půdou, po které chodíme.

(ved)

(Lidové noviny, www.lidovky.cz.)