Leden 2006

Škoda spisovatele Lásky

Marek Pokorný

Bývalý špičkový policista líčí, jak se v Česku (ne)vyšetřuje hospodářská kriminalita.

Víte, komu se v policejním žargonu říká "pašík" či "žluté aktovky" a co je "zateplení místnosti"? Nebo jak se policie potýká s miliardovými zlodějnami? Odpověď můžete nalézt v knize Jak se zavírají tuneláři, kterou minulý měsíc vydalo nakladatelství Jota. Autor Knihy Václav Láska nemá zrovna malou kvalifikaci: několik let pracoval jako elitní vyšetřovatel Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality. Velel například týmu rozplétajícímu krach Investiční a poštovní banky nebo poklesky Viktora Koženého. Po bouřlivých reorganizacích protikorupčních policejních složek v roce 2003 odešel od policie a živí se jako advokát. Po přečtení jeho knihy ovšem musí každý čtenář dojít k závěru, že název knihy měl znít spíš opačně: Jak se tuneláři nezavírají.

Můžu na internet, veliteli?

Pokud čtenář, nalákán názvem knihy, očekává příběhy médii ostře sledovaných kauz končících spravedlivým potrestáním viníků, má smůlu. Láskův spisek se průběh trestních řízení i jejich aktéry snaží přiblížit značně odlehčeným způsobem. Čtenář sice pochopí principy vyšetřování hospodářské kriminality - od taktiky výslechu, kdy se stále používá hra na hodného a zlého policajta, přes popis práce obhájců a státních zástupců až po kličky, které mohou přinést využívání novinářů a správné dávkování informací veřejnosti. Samozřejmě se dozví také řadu veselých historek z "natáčení", především na něj ale po přečtení musí padnout beznaděj ze stavu zdejší policie.

Mnozí kriminalisté si do práce stále nosí počítače z domova, a pokud mají náhodou služební, jsou u nich pro jistotu zalepené všechny vstupy, aby něco nezavirovali nebo si nestáhli data na disketu a neobchodovali s nimi. (Sám autor těchto řádků zažil nářky Láskových kolegů, jak musí speciálnímu oddělení psát žádanky, které stránky potřebují na internetu vyhledat, protože na něj nemají sami přístup.)

Když pak kniha stručně na konkrétních případech popisuje způsoby tunelování od primitivního používání stamilionových pokut za pozdní dodání akcií (případ Trend), zneužívání neveřejných informací (fondy První Investiční ze skupiny IPB), prodej akcií z portfolia fondů pod cenou (prakticky všechny fondy), drahé poradenské služby (Koženého Harvardské fondy) či obyčejná výměna peněz fondu za zcela bezcenné akcie (CS fondy), musí na čtenáře padnout beznaděj úplně. Prakticky ani v jednom ze zmiňovaných případů - až na výjimky, jako jsou naivní krádeže v některých kampeličkách - nebyl nikdo potrestán.

Politické tlaky

Proč se to nedaří a proč je uzavírání případů tak zdlouhavé? To se čtenář z knihy nedozví a musí dovozovat z pouhých náznaků.

Někdy jsou důvody racionální: když jsou třeba do transakcí zapojeny firmy sídlící na exotických adresách, může čekání na právní pomoc trvat měsíce až roky. Jindy stejně dlouhou dobu trvají znalecké posudky účetnictví. Často ovšem bývá důvodem zájem "mocných" na nevyřešení případů. "Tlak mocných je vyvíjen mnohem důmyslnějšími metodami. Prakticky nikdy se nesetká řadový policista přímo s tlačitelem, vždy jde vše přes nadřízeného," píše Láska s tím, že se to děje například zahlcením vyšetřovatele dalšími složitými kauzami, udělováním protichůdných pokynů či různými byrokratickými překážkami. Konkrétní příklady zmíněny nejsou. Policista podle zkušeností Lásky "sice vytuší, komu vyvolaná situace hraje do karet", ale to je tak vše. To také měl být (kromě přemíry byrokracie a neustálých reorganizací) důvod odchodu autora od policie. Zní to zajímavě, Láskovu výpověď ale devalvuje fakt, že po odchodu od policie skončil ve značně kontroverzní advokátní kanceláři Jiřího Teryngela, který se mimo jiné proslavil zastupováním ruských mafiánů.

Láska také okrajově popisuje vztah policistů včetně jeho samého k někdejšímu ministrovi vnitra a posléze premiérovi Stanislavu Grossovi. "Zpočátku byl na vrcholu oblíbenosti, protože se za policisty postavil a zasadil se o zlepšení jejich výbavy. I já ho tehdy obdivoval. Až postupem času jsme poznávali, že Gross policii zneužívá jako výtah k moci a popularitě. Ke konci na policii úplně kašlal a odřízl ji jako nepotřebné závaží. Když odcházel z pozice ministra, většina policistů ho nenáviděla."

Podobné knihy bývalých vyšetřovatelů často inspirují a nadchnou mladé čtenáře pro vstup mezi strážce zákona. Tato kniha však pravděpodobně vyvolá zcela opačný pocit: mladí entuziasté se službě u policie zdaleka vyhnou.

(Respekt, www.respekt.cz)