Leden 2006

Žena s pověstí jestřába

Michal Sedláček

Teď ji naplno poznala Evropa. Černá padesátnice z Alabamy, svobodná a bezdětná, tudíž vymykající se republikánským ideálům, dokáže "prodávat Irák" lépe než třeba Donald Rumsfeld nebo Dick Cheney. A nyní na starém kontinentu pomohla překlenout vzájemná transatlantická podezření. Bushova ministryně zahraničí Condoleezza Riceová na otázku po eventuálním využívání evropských věznic pro zadržené teroristy jasně řekla, že mučení odporuje americkým zákonům i mezinárodním konvencím, a Evropa její slova přijala. Ve Washingtonu ji dokonce označují za nejvlivnějšího zahraničněpolitického poradce prezidenta od dob Henryho Kissingera. Jak to ta dáma dělá?

George Bush se rád obklopuje lidmi, s nimiž ho spojuje dlouholeté přátelství či pracovní zkušenost. Patří k nim jeho hlavní politický poradce Karl Rove, ministr spravedlnosti Alberto Gonzales či mediální specialistka Karen Hughesová působící na State Departmentu s cílem zlepšit obraz USA v zahraničí. Právě k nim lze zařadit Riceovou, která se stala hlavní zahraničněpolitickou poradkyní George Bushe poté, co se v létě 1998 rozhodl kandidovat na úřad prezidenta. Vždy představovala určitý most mezi zkušenými republikánskými harcovníky, jako jsou Dick Cheney, Donald Rumsfeld či Paul Wolfowitz, a nejbližšími Bushovými spolupracovníky, kteří s politikařením ve Washingtonu neměli přímé osobní zkušenosti (zmíněný Gonzales, právní poradkyně Henriette Miersová a dokonce i sám Rove.)

Být lepší než většina

Afroameričanka Riceová je rodačka z Jihu, z Birminghamu ve státě Alabama. Byla jedinou dcerou černošského reverenda Johna Wesley Rice z protestantského kostela Westminister Presbyterian Church a její matka Angelana byla učitelkou hudby. Její křestní jméno je odvozeno z italského hudebního výrazu con dolcezza, což znamená "se sladkostí".

Osud černošského dítěte na americkém Jihu nebyl v 50. a 60. letech vůbec jednoduchý, rasová segregace bujela a boj za občanská práva se rozhořel. Riceové bylo osm, když 15. září 1963 její spolužačka Denise McNairová uhořela v baptistickém kostele po bombovém útoku skupiny bílých fanatiků. Dodnes přiznává, že tato událost a rasové nepokoje v 60. letech ji ovlivnily a utvrdily v ní přesvědčení, že jako příslušnice menšiny musí být dvakrát lepší, aby prorazila ve většinově bělošské populaci.

Budoucí ministryně zahraničí se chtěla původně věnovat hudbě, od tří let hrála na piano a ráda se účastnila tábora pro nadané děti v coloradském Aspenu. Učila se i na flétnu a housle, mluvila francouzsky, ve škole prospívala na výbornou a dokonale ovládala společenské vystupování. V 15 letech začala intenzivně studovat hudbu s cílem stát se klavírní virtuozkou. Její hudební dráha však nečekaně vzala za své a klíčovou roli ve změně životních plánů sehrál Josef Korbel, bývalý československý diplomat a otec Madeleine Albrightové. Po absolvování jeho kurzu zahraniční politiky se Riceová začala zajímat o Sovětský svaz a mezinárodní vztahy a dodnes považuje Korbela za jednu z klíčových osob svého života. Již v 19 letech získala titul bakaláře se zaměřením na politologii na domovské University of Denver a v roce 1975 dokončila magisterské studium na prestižní katolické univerzitě Notre Dame.

Co chcete vědět o SSSR

Svoji politickou a diplomatickou kariéru zahájila Riceová nenápadně, když v roce 1977 začala pracovat jako stážistka na ministerstvu zahraničí. Zároveň pokračovala ve studiu cizích jazyků, dnes kromě angličtiny hovoří rusky, španělsky a francouzsky. Pak ale dala přednost akademické dráze a stala se profesorkou na Stanfordské univerzitě v Kalifornii. Specializovala se na problematiku SSSR, nesmírně ráda četla romány Dostojevského a Tolstého a přednášela i na blízké prestižní univerzitě v Berkeley. Napsala několik politologických knih a na dalších se podílela, včetně zajímavých publikací Nejisté spojenectví: Sovětský svaz a československá armáda (1984) či Gorbačovova éra (1986).

Výrazný vliv na formování jejího politického názoru měla vazba na Hooverův institut, který sídlí v kampusu Stanfordské univerzity. Patří mezi nejkonzervativnější think tanky v USA a dodnes na něm působí i George Schultz, Reaganův ministr zahraničí. Riceová se stala v roce 1982 republikánkou, ale přesto byla neformální konzultantkou demokratického uchazeče o Bílý dům Garyho Harta. V roce 1984 na jednom z místních seminářů o problematice odzbrojovacích vyjednávání zaujala svými názory Brenta Scowcrofta, který ji začal nenápadně připravovat na místo v diplomacii.

Riceová se sice nikdy veřejně nepřidala ke skupině neokonzervativců, kteří se na východním pobřeží formovali okolo Paula Wolfowitze, přesto se její pohled na mezinárodní politiku s neokonzervativci velmi shoduje. I ona vidí demokracii, svobodu a jejich šíření jako největší záruky stability a míru ve světě. Zároveň patří mezi představitele internacionálního křídla republikánů, podporuje angažovanost USA v otázkách mezinárodní bezpečnosti a po 11. září 2001 si velmi dobře uvědomuje potřebu přátelských vztahů s americkými spojenci ve světě.

Do diplomacie se vrátila v roce 1989, když se v administrativě Bushe staršího stala šéfkou odboru východní Evropy a SSSR v Radě národní bezpečnosti a zvláštní poradkyní prezidenta pro tuto oblast. Bush senior byl natolik ohromen jejími znalostmi Sovětského svazu, že ji osobně představil Michailu Gorbačovovi slovy, že právě ona je ta, kdo mu řekne všechno, co potřebuje o SSSR vědět. Riceová se pak s tehdejším ministrem zahraničí Jamesem Bakerem podílela na vytvoření koncepce sjednocení Německa.

Po nástupu Clintonovy administrativy se Riceová vrátila do akademického prostředí a stala se profesorkou politologie na Stanfordské univerzitě a záhy i vicerektorkou s plnou odpovědností za vzdělávací programy i rozpočet.

Stále za Bushem

Zásadní zlom pro ni však představuje chvíle, kdy si ji vybral George Bush mladší do své prezidentské kampaně. I když s Bushovými měla vždy vřelé osobní vztahy, dokonce je navštěvovala v Texasu i v Kennebunkportu, teprve při setkání zahraničněpolitických expertů Hooverova institutu zaujala Riceová budoucího šéfa Bílého domu svými znalostmi i názory. Poté se 17. prosince 2000 stala první ženou v čele Rady národní bezpečnosti a poradkyní prezidenta pro otázky národní bezpečnosti. Po teroristických útocích z 11. září 2001 se zařadila mezi nejhlasitější stoupence vojenského zásahu proti Saddámu Husajnovi. Při poradách v Bílém domě vždy důsledně zastávala prezidentovy postoje a často působila jako nárazník v konfliktech mezi ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem a ministrem zahraničí Colinem Powellem, který stále pochyboval o nutnosti celé operace.

Její výrazná role při získávání podpory u americké veřejnosti pro zásah v Iráku před invazí i v jejím průběhu však měla i svůj negativní dopad. Jako první poradkyně prezidenta v historii vypovídala před vyšetřovací komisí Kongresu, která zkoumala okolnosti útoků z 11. září. Šlo zejména o obvinění jednoho z jejích podřízených, Richarda Clarka, že Bílý dům chtěl za každou cenu najít spojitost mezi al-Káidou a režimem Saddáma Husajna. Slyšení v přímém přenosu vysílaly všechny americké televize a s Riceovou se mohla seznámit skutečně nejširší veřejnost.

Po loňských volbách jí Bush nabídl úřad ministryně zahraničí. Po Powellovi je Riceová druhým zástupcem Afroameričanů v této významné funkci a po Madeleine Albrightové teprve druhou ženou v čele State Departmentu. V nové roli ovšem pokračuje v podobném duchu jako za svého působení v čele Rady národní bezpečnosti. Patří mezi nejloajálnější obhájce prezidentovy irácké politiky, kterou často propaguje v médiích, na osobních mítincích po celých USA, ale i ve světě. Příkladem byla právě skončená cesta po Evropě.

Do Bílého domu?

V USA se někdy spekuluje o její možné kandidatuře na úřad prezidenta a média se předhánějí v úvahách, jak by mohl dopadnout souboj Clintonová versus Riceová. Bývalý poradce prezidenta Clintona Dick Morris dokonce na toto téma vydal knihu a byla založena webová stránka Rice For President, která má propagovat její kandidaturu. Riceová se však opakovaně vyjádřila, že se o Bílý dům nyní ucházet nebude. Dobře si uvědomuje, že v prezidentských volbách jde především o vnitropolitické znalosti a témata. Navíc nemá silnou podporu mezi konzervativními skupinami, které nevědí nic o jejím postoji v otázce umělého ukončení těhotenství či manželství homosexuálů - a bez jejich podpory nelze v republikánských primárkách uspět. A právě proto může světová veřejnost na souboj Riceová - Clintonová zapomenout.

Condoleezza Riceová

Narozena 14. listopadu 1954 v Birminghamu v Alabamě;

1981 - získala doktorát v oboru mezinárodních vztahů na University of Denver;

1981-89 a 1993-2000 - profesorkou Stanfordské univerzity;

1986 - zvláštní poradkyní ředitele generálního štábu americké armády;

1989-93 - ředitelkou odboru SSSR a východní Evropy Rady národní bezpečnosti;

17. prosinec 2000 - poradkyní prezidenta Bushe Jr. pro otázky národní bezpečnosti;

26. leden 2005 - ministryní zahraničí USA.

(Respekt, www.respekt.cz)