Leden 2006

Kdo se bojí Hučína

Jaroslav Spurný

Po pěti letech vyšetřování, soudních procesů a jedenácti měsících vazby byl soudem zbaven všech obvinění bývalý důstojník BIS Vladimír Hučín. Soud stvrdil to, co většina informovaných laiků tušila od počátku – obvinění bylo nesmyslné a „důkazy“ údajných zločinů neobstály.

Je tu ovšem otázka: Jak je možné, že slabiny případu nerozkryl za tu dobu nikdo z policie ani státního zastupitelství? Komu stálo za to dostat jej do vězení? Určitě nešlo o „mstivou okresní komunistickou kliku“, jak s ohledem na Hučínův lokálně zaměřený antikomunismus spekulují některé noviny.

Jeho případem se od počátku zabýval speciální policejní tým řízený z centra, inspekce BIS, vyjadřoval se k němu ministr vnitra, a ti všichni pořád na pochyby a kritické dotazy opakovali: „Hučín spáchal řadu trestných činů.“ To je pozoruhodná umanutost. Tím spíš, dáme-li ji dohromady s faktem, že Hučín je během vlády ČSSD už čtvrtým významným a vládní moci nepohodlným představitelem bezpečnostních složek, který byl za podezřelých okolností obviněn z nejtěžších zločinů. A který později, stejně jako jeho předchůdci Roman Hrubant, Zdeněk Macháček a Milan Mikeš, od soudu odešel jako očištěný člověk – nicméně odstavený od policejní funkce. Přitom pokud v ní tito muži byli, hrnula se na jejich práci jenom samá chvála.

Vladimír Hučín nastoupil do BIS v roce 1991 a jako předlistopadový bojovník proti komunistickému režimu začal pracovat na levicovém extremismu. „Jeho zprávy byly přesné, ověřitelné, byl velmi výkonný,“ vzpomíná Hučínův někdejší šéf Petr Částečka. V druhé půli devadesátých let vybuchlo v Přerově a blízké Olomouci sedm náloží. Hučín byl členem týmu, který atentáty vyšetřoval, nakonec jej ale začali z organizace výbuchů podezřívat. (Před listopadem totiž odpálil pomocí rozbušek a vyrobené výbušniny do vzduchu několik komunistických nástěnek a strávil za to tři roky ve vězení.) Počátkem roku 2001 byl pak vyhozen z BIS, zatčen a vzat do vazby. Spojení s výbuchy však nikdy nikdo nedokázal a stejně se rozplynulo všech šest dalších obvinění – od „účelového podněcování levicového extremismu“ až po falšování nemocenských dávek.

„Hučín spáchal řadu trestných činů, a ti, kteří se jej zastávají, se budou divit,“ řekl před kamerami v únoru 2002 ministr vnitra Stanislav Gross. Nyní dává od výroku ruce pryč. „Současný rozsudek akceptuji a opravdu netuším, proč jsem to tenkrát prohlásil,“ říká dnes Gross. Šéf vyšetřování Martin Hádek, který vedl vyšetřování a v současnosti se nechce nijak vyjadřovat, stejně jako šéf inspekce BIS Jan Panaš.

Kvůli „neobeznámenosti se spisy“ nemůže o tom hučínovském a vůbec o případech obvinění nepohodlných policistů mluvit ani nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká. Mimochodem, když byli osvobozeni Macháček, Mikeš a Hrubant, nepátral nikdo po vině a motivaci těch, kteří je falešně obvinili a vyhnali z policejních řad. Pokusí se o to státní zastupitelství aspoň v případě Hučína? Ani na tuto otázku prý nemůže paní Vesecká odpovědět.

(Respekt, www.respekt.cz)