Leden 2006

Ochromit, připálit, omámit, ale hlavně nezabít

Luděk Zadražil

Během vteřiny mi úplně odešla půlka těla. Svaly mě zradily a já se složil na zem, popisuje svůj zážitek s elektrickým šokem po zásahu taserem Richard Tannehill z Los Angeles. Za deset sekund stál zase na nohou. Mohl mluvit o štěstí. Policie proti němu použila takzvanou nesmrtící zbraň (z anglického non-lethal), a nikoli klasickou pistoli, po jejímž zásahu by se zřejmě tak rychle nesebral. Dívka, které dřevěný projektil vypálený při protiválečné demonstraci v Oaklandu zlomil čelist a pohmoždil krk, podobné štěstí neměla; stala se obětí stále rozšířenější „bezpečné střelby“ do davu.

Armády a policejní sbory se o zbraně, jež nemají lidské tělo trhat na kusy, nýbrž pouze zneškodnit, zajímají více než kdy dříve. Důvodů je hodně: civilista zastřelený v londýnském metru při nepovedeném honu na teroristu, italský agent zabitý americkou hlídkou u bagdádského letiště, hrozivě narůstající ztráty mezi iráckými civilisty...

Talířem proti nepřátelům

Výzkum v oblasti „nesmrtících zbraní“ ženou kupředu všechny složky americké armády. Při „mírových“ misích v Afghánistánu a Iráku potřebují bojovat s teroristy a partyzány tak, aby při tom nezabíjely civilisty a v ideálním případě ani útočníky; jinak totiž rozdmýchávají nenávist obyvatel a ztrácejí politický kredit. V Iráku začali Američané používat k odehnání méně nebezpečných nepřátel metrové parabolické talíře, které vysílají vysoké tóny o intenzitě kolem 150 decibelů, což je hlasitost, při níž už člověk cítí bolest. „Zařízení (Long Range Acoustic Device - LRAD) umožní mariňákovi zpomalit útočníka a dá mu více času rozhodnout, jak na nebezpečí reagovat,“ shrnuje důvody pro objednávku nových zbraní za milion dolarů podplukovnice Susan Noelová z námořní pěchoty.

Směrovaný „paprsek“ hluku je na vzdálenost sta metrů nesnesitelný, tři sta metrů od zdroje je stále velmi nepříjemný. Podobně jako v jiných případech také tentokrát armádní výzkum rádi využijí i policisté proti vlastním občanům: newyorský policejní okrsek si již dva přístroje LRAD pořídil.

Mikrovlnka místo pušky

Již v roce 2006 by do Iráku měl odcestovat systém Active Denial System (ADS), který pomocí mikrovlnného záření zahřívá pokožku a způsobuje palčivou bolest. Určen je především k rozhánění davu: lidé, na nichž armáda ADS testovala, se shodují, že člověk rychle zatouží dostat se z dosahu zbraně.

Organizace Sunshine Project, která kriticky sleduje vývoj nesmrtících zbraní, upozornila, že při testech si všichni museli sundat brýle a kovové součástky oděvu, jež by jim údajně mohly způsobit vážnější spáleninu. Armáda odmítá odpovídat na otázky, co mohou mikrovlny z ADS udělat s tělem za několik dní, měsíců nebo dokonce let, co se stane člověku, který například upadne do bezvědomí a nebude schopen utéci. Před riziky používání „nesmrtících zbraní“ varují mnohé nevládní organizace na ochranu lidských práv již několik let. Kromě smutných statistik poukazují též na to, že lze jen těžko předpovídat, zda „ohleduplné zbraně“ pomohou především šetřit životy nebo budou spíše povzbuzovat k většímu množství násilných zásahů policie a armády.

Naopak vojáci mívají nezřídka pochybnosti o možnostech nesmrtících zbraní a raději by stříleli. Major D. B. Hall cituje ve své zprávě několik případů, kdy vojáci v misích v Libanonu nebo Somálsku upřednostnili omezenou obranu pomocí spreje či gumového projektilu, což je stálo zdraví a v jednom případě i život. Lidé z NATO i nevládních organizací se shodují, že mezinárodní právo a pravidla vedení války musejí nově zahrnovat také možnosti „ne až tak úplně smrtícího“ boje.

Elektrické dilema

V Británii nosí někteří policisté nejrozšířenější civilní nesmrtící zbraň, elektrický taser, už dva roky. Zatím jej však využívají minimálně, také proto, že mezi veřejností trvají pochybnosti o jeho bezpečnosti; nepřátelství vůči taserům před rokem posílila zpráva organizace Amnesty International, podle níž zemřelo v USA a Kanadě za tři roky sedmdesát lidí na následky zásahu elektrickým šokem z této zbraně.

Po teroristických útocích ze sedmého července zavedla policie v Londýně zvláštní režim, umožňující střílet na podezřelé atentátníky s úmyslem rychle zabít. Hned první oběť zpřísněných pravidel však byla nevinná. K taserům se tak náhle začínají přiklánět i ti, kdo je dříve považovali za nelidské. Nejistí jsou teď pro změnu někteří policisté, kteří se obávají, že by elektrický výboj mohl způsobit výbuch trhaviny nesené zasaženým teroristou.

Ve Spojených státech nosí policisté tasery (elektrický šok skolí útočníka na vzdálenost pěti metrů) nebo jim podobné zbraně již více než dvacet let; losangeleský sbor použije tuto zbraň každý rok více než šestsetkrát. Rozšířené jsou také u speciálních armádních a policejních jednotek v Evropě. Po únosech letadel z 11. září 2001 se mnoho těchto zbraní dostalo na palubu letadel: nehrozí totiž, že by výstřel poškodil trup letounu, a způsobil tak katastrofu. Čeští policisté i městští strážníci jsou vzhledem k současným zákonným normám odkázáni na dráždivé spreje a obušky; elektrické výbojové zbraně používat nesmějí. Větší výbavu v podobě vodních děl, slzných granátů a gumových projektilů používají jen těžkooděnci, běžný pochůzkář je u sebe nenosí.

Rozežeňte ten dav

Kromě zneškodnění nebezpečného útočníka je hlavním úkolem nesmrtících zbraní zvládnutí rozvášněného davu. Při takových příležitostech používají policisté či vojáci mezinárodních mírových kontingentů dobře známé granáty se slzným plynem nebo gumové projektily, způsobující většinou při zásahu z několika desítek metrů „pouze“ velké modřiny.

Nové zbraně, jako třeba stlačeným vzduchem poháněná puška FN303, nabízejí široký výběr nábojů: počínaje pěnovým válcem přes hrst centimetrových gumových „broků“ až po speciální nesmytelnou a páchnoucí barvu, jež později umožní identifikovat zasažené podezřelé. Tyto paintballovým zbraním podobné pušky používají dozorci v americké „válečné“ věznici na Guantánamu, kde jsou drženi podezřelí teroristé. Bohužel žádná zbraň není zcela „nesmrtící“, jak dokazuje případ z loňského října: v Bostonu byla při výtržnostech po baseballovém zápase zabita jedenadvacetiletá Victoria Snelgrovová, když ji do oka zasáhl náboj se slzným plynem vystřelený z FN303.

NATO vymezuje nesmrtící zbraně tak, že při jejich použití umírá pouze jeden člověk ze sta. Právě proto, že vážné zranění nelze nikdy vyloučit, prosazují některé organizace nové označení: ne zcela smrtící (less-than-lethal).

(Týden)