Leden 2006

Skandál v archivu

Petr Zídek

Svévole nesmí ohrožovat poznání naší totalitní minulosti. Archivní zákon, který platí od počátku roku, měl znamenat přelom v bádání o období komunistického režimu. Pod drobnohled se měla dostat zejména obávaná Státní bezpečnost: její spisy mají být podle zákona zcela volně přístupné, nevztahuje se na ně dokonce ani ochrana osobních údajů.

Nyní se ukazuje, že několik úředníků dokáže naplnění zákona efektivně mařit. Personální spisy příslušníků StB byly úskokem odsunuty mimo dosah badatelů. Zatímco v roce 2000 psal v interním dokumentu ředitel odboru archivní a spisové služby ministerstva vnitra Jan Frolík, že personální spisy jsou archiválie, dnes tvrdí, že nikoli, a proto prý se na ně archivní zákon nevztahuje.

Svévole archivářů ministerstva vnitra má neblahý důsledek: zpřístupněny jsou všechny dochované dokumenty, které StB vyprodukovala, s výjimkou dokumentů o ní samé. Takže kdokoliv si dnes může číst třeba přepisy odposlechů disidentů, prohlížet si fotografie odpůrců režimu pořízené z cílem jejich diskreditace či záznamy o sledování a prověřování lidí, kteří se tajné policii dostali do spárů. Dozvědět se ale něco o kariéře těch, kteří všechny tyto činnosti vymýšleli, plánovali a prováděli, možné není.

Na otřepanou latinskou otázku cui bono, existuje jediná racionální odpověď. Za postojem archivářů stojí tlak těch příslušníků StB, kteří na vnitru a u policie zůstali. Po roce 1989 nějak propluli prověrkami a za patnáct let se vyšplhali nahoru. V odboru archivní a spisové služby, která dokumenty StB spravuje a zpřístupňuje, zaujímají bývalí pracovníci tajné policie desetinu pracovních míst.

Skandální obcházení archivního zákona úředníky ministerstva vnitra je dalším argumentem pro zřízení nezávislé instituce, která by spisy po bývalé Státní bezpečnosti spravovala. Její vznik ovšem závisí na parlamentu, takže s výsledkem se nedá počítat v dohledné době. V době co nejbližší by ovšem měl ministr vnitra vyvodit z celé kauzy personální důsledky.

Svévole několika osob přece nemůže ohrožovat poznání naší totalitní minulosti. Nebo snad chce František Bublan vstoupit do dějin jako disident, který bránil výzkumu Státní bezpečnosti? Či jako slaboch, který se nechal zmanipulovat šikovnými úředníky?

(Lidovky, www.lidovky.cz)