Leden 2006

Vnitro tají spisy lidí z StB

Petr Zídek

Poznání komunistické minulosti narazilo na další překážku. Úředníci ministerstva vnitra našli způsob, jak před historiky i veřejností utajit všechny materiály, které se týkají důstojníků bývalé státní bezpečnosti (StB). Vzniká tím paradoxní situace. O obětech StB se můžeme dozvědět vše včetně důvěrných informací, zatímco údaje o jejich pronásledovatelích zůstávají utajeny. Jak je to možné?

Podle nového archivního zákona by měly být volně přístupné všechny dokumenty StB. Úředníci ale došli k závěru, že na personální spisy pracovníků StB se zákon nevztahuje, protože prý nejde o „archiválie“. Tímto pojmem jsou označeny dokumenty, které byly vybrány k „trvalému uchování“. Podle zástupce ředitele odboru archivní a spisové služby ministerstva vnitra Pavla Brunnhofra nejsou personální spisy archiváliemi, protože „nebyly vzaty do evidence archiválií“. LN ale mají k dispozici dopis ředitele tohoto odboru Jana Frolíka šéfovi archivní správy ministerstva Vácslavu Babičkovi z prosince 2000, v němž se píše, že „personální spisy, uložené v archivu MV, jsou archiváliemi“.

Zainteresovaní úředníci nejsou schopni rozpor uspokojivě objasnit. „Tehdy byla úplně jiná situace,“ říká Jan Frolík. Jeho zástupce Brunnhofer doplňuje, že šlo o účelovou konstrukci reagující na tehdy přijatý zákon o ochraně osobních údajů. „Abychom se zbavili rizika, že ty spisy budeme muset zlikvidovat, tak jsme udělali tento dopis Babičkovi. Kdybychom to neudělali, tak jsme také ty spisy již nemuseli mít,“ říká Brunnhofer. Vácslav Babička, který před pěti lety souhlasil s tím, že personální spisy jsou archiválie, dnes tvrdí něco jiného.

„Personální spisy archiválie nejsou, ale mohou být. Až projdou skartačním řízením a budou vzaty do evidence archiválií, pak se stanou archiváliemi,“ říká Babička. Komunistická Státní bezpečnost byla zrušena na počátku roku 1990. Proč za více než 15 let, které mezi tím uplynuly, nebyl archiv ministerstva vnitra schopen vytvořit evidenci personálních spisů důstojníků StB, není jasné. „Nebyli jsme schopní stvořit kritéria, která by byla tak jednoduchá, aby se to dalo udělat. Teď na tom pracujeme znovu, protože se s tím nějak vyrovnat musíme,“ říká Pavel Brunnhofer.

Někteří badatelé považují celou věc za zlovůli úředníků. „Jde o zcela účelovou konstrukci, která je v rozporu s archivním zákonem. Navíc ve skartačním řádu ministerstva vnitra z roku 2002, který je stále platný, jsou personální spisy uváděny jako archiválie,“ říká expert na problematiku Státní bezpečnosti Radek Schovánek. Přístup ministerstva vnitra vedl k paradoxnímu důsledku. Volně a bez ochrany osobních údajů jsou k dispozici všechny dokumenty, které StB vyprodukovala, s výjimkou dokumentů o ní samé.

Údaje o důstojnících stále tabu

„Každý může dostat kompromitující fotografie nebo třeba záznamy odposlechů někdejších disidentů,“ říká Radek Schovánek. Citlivé osobní údaje bývalých odpůrců režimu včetně třeba lékařských zpráv si může kdokoli studovat, zatímco základní údaje o lidech, kteří uváděli represivní mašinérii do chodu, jsou tabu.

„Je to naprosto nepochopitelný a nemravný stav,“ tvrdí expert na StB Radek Schovánek. Historik a bývalý disident Jan Křen říká, že ve svazku, který na něj StB vedla, jsou třeba údaje o zdravotních problémech jeho rodiny. „Očekával bych, že nejprve otevřou spisy zločinců a pak teprve obětí, ale u nás je to přesně naopak,“ míní Křen.

Kromě toho, že úředníci ministerstva vnitra nepovažují personální spisy pracovníků StB za archiválie, také tvrdí, že vlastně nejde o dokumenty vzniklé z činnosti státní bezpečnosti. „Původce spisu je na něm uveden. V případě personálních spisů jde o útvar ministerstva vnitra, nikoli StB,“ říká Vácslav Babička. To by znamenalo, že až v budoucnosti budou tyto dokumenty uznány za archiválie a zpřístupněny, bude se na ně vztahovat ochrana osobních údajů.

Podle Schovánka jde však jen o další schválnost úředníků. „Většinu dokumentů, které jsou v těch spisech, vytvořili pracovníci StB,“ říká Schovánek. „Když spojíme dohromady několik dokumentů StB a dáme je do obálky, tak to přece nepřestanou být materiály StB.“ Vácslav Babička má však na věc jiný názor. Bývalí pracovníci StB jsou podle něj „občané jako všichni ostatní. takže by se i na ně měla vztahovat ochrana osobních údajů“.

„Každý může dostat kompromitující fotografie nebo třeba záznamy odposlechů někdejších disidentů“

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)