Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Únor 2006


Vina ruského imperialismu

Vladimír Bystrov

Když na prahu týdne zástupce hlavního státního žalobce Ruské federace oznámil, že experti nenalezli žádné pochybení v činnosti policejních a dalších zvláštních jednotek zasahujících před šestnácti měsíci proti teroristům v severoosetinském Beslanu, nevyvolalo to žádné překvapení.

Pouze pozůstalí po 318 obětech, především dětech, a rukojmí, kterým se podařilo přežít, se stále domáhají potrestání těch, kdo zásah proměnili v chaotický masakr, při němž ruská bezpečnost neváhala použít ani těžké zbraně. Organizace Hlas Beslanu klade v otevřeném dopise prezidentovi a Kongresu Spojených států, prezidentům členských států Evropské unie, Evropskému parlamentu, redakcím všech světových televizních společností, informačních agentur a médií a „všem, kdo cítí s oběťmi beslanského teroristického činu“, prostou otázku: Na čí zakázku byl proveden beslanský zločin a proč mohl dosáhnout takového rozměru.

Odpověď není obtížné najít, ale v celém světě bychom marně hledali politickou vůli dohlédnout pravdu, v níž se odrážejí důsledky po staletí udržovaného imperiálního charakteru Ruska.

Jen málokdo ve světě a tím méně v Rusku je ochoten připustit, že Kavkaz se ani po čtyřech staletích nesmířil s ruskou kolonizací a Kavkazané přes usilovnou rusifikaci nemají rádi Rusko a Rusy a nechtějí s nimi mít nic společného, že jako všichni kolonizátoři snažila se napřed ruská správa a potom bolševici vměstnat desítky národů severního Kavkazu do uměle vytvořených celků, což po rozpadu Sovětského svazu způsobilo mezi jednotlivými národy četné územní a majetkové spory, které jen eskalovaly společnou nenávist k původci pokoření - Rusku. To však reagovalo postaru a brutální potlačování odporu pouze ještě víc destabilizovalo region a vytvořilo nepřehlednou situaci, která se stala živnou půdou pro nejrůznější klany či skupiny, spatřující příležitost pro prosazení vlastních partikulárních zájmů.

Tady byly pravé kořeny obsazení beslanské školy ozbrojenci s nepříliš jasnými požadavky a výhrůžkami. A tady byla také příčina neschopnosti policejních sil proti únoscům úspěšně zakročit.

Neboť místní obyvatelstvo viditelně nemělo žádnou důvěru k federálním jednotkám, i u nás jsme viděli na televizních obrazovkách, jak beslanští otcové sami vzali do rukou právo děti osvobodit. A chaos způsobený různými zájmy vyústil v tragický masakr. Přitom beslanští otcové vůbec nebyli domobranou, jak to eufemisticky obešly ruské sdělovací prostředky, to jen každý muž na severním Kavkazu, ať již islámském či pravoslavném, má od nepaměti až po dnešek doma zbraň, aby byl vždy připraven nehledě na vlastní bolest hájit svůj život a jeho důstojnost v souladu s tradicemi a rodovými přikázáními, jimiž se zdejší národní společenství po staletí řídí. A vůbec není rozhodující, zda se tento životní postoj a z toho vyplývající myšlení udržuje výchovou či vírou, nebo zda jde o důsledek frustrace a zoufalství či nějaké patologické deformace. Od zástupce hlavního státního žalobce Ruské federace, ale ani od většiny Rusů nelze čekat přiznání, že násilné obsazení beslanské školy před šestnácti měsíci a následnou tragédii je třeba připsat na účet jen a jen ruské přetrvávající politice imperiálního ovládání Kavkazu. Ani svět nechce tuto pravdu dohlédnout a nechápe, že zastavit spirálu konfliktu a násilí na Kavkaze a předejít dalším obdobným tragédiím může jen ústup ruské společnosti ze zdejšího regionu se zachováním pouze vazeb výhodných stejně pro Rusko i kavkazské národy nebo úplná genocida těchto národů.

Jen každý Kavkazan to ví a čeká s puškou ukrytou kdesi v domě, co tedy Rusko udělá.

(MFDNES)



Zpátky