Únor 2006

Izrael nemá na výběr, bude muset zaútočit na Írán

Jefim Fištejn

Příběh Ariela Šarona mluví jasně. Šanci na dosažení pevného míru má na Blízkém východě jen politik z rodu „jestřábů“. Právo na život má jen ten, kdo je odhodlán se ubránit. Na jednostranné izraelské stažení z pásma Gazy odpovídá Írán asymetricky: „Teď vás tedy zničíme.“ Nenávistná rétorika nenechává prostor pro alternativy. Je marné dokazovat fanatikům, že moderní Izrael vznikl ve stejné době jako většina arabských států regionu. Bude-li íránský prezident mít po ruce atomovou bombu, je rozhodnut vymazat Izrael z mapy. Proto klíčové objekty íránského jaderného průmyslu musí být zničeny dříve, než bude smontována první atomová hlavice.

Putinův návod

Izrael by se mohl odvolat na Putina, který v roce 2002 řekl: „Pokud se někdo pokusí použít proti naší zemi zbraň s účinkem hromadného ničení, odpovíme úderem adekvátním hrozbě. Teroristé, organizátoři zločinů, jejich ideologičtí nebo finanční sponzoři budou zničeni, ať už jsou kdekoli. Opakuji: ať jsou kdekoli.“ Nástupce Šarona bude muset mít odvahu a udělat jediné myslitelné.

Přetěžké rozhodnutí pro Izrael. Především proto, že operace zničení rozsáhlého íránského jaderného komplexu bude složitější než cílený zásah proti iráckému reaktoru v roce 1984. I když izraelské letectvo a výsadkáři úkol zvládnou, politické a vojenské důsledky budou negativní. Civilní oběti budou nevyhnutelné. Al-Džazíra, BBC, CNN s pobouřením zpraví o tom lidstvo. Zvednutá vlna nenávisti v islámském světě sotva překvapí a zarmoutí židovský stát, avšak spolu s ní lze očekávat bolestivé vojenské akce. Na Izrael se sesypou veškeré „obranné“ zbrojné systémy, které ruské vedení stihlo v posledních letech dodat syrským a íránským geopolitickým spojencům.

Avšak alternativou k preventivnímu úderu je atomová bomba v rukou člověka přesvědčeného o nutnosti definitivního řešení židovské otázky. Proto nezastaví-li Írán jaderný program, přijde úder. To se ví, že se Izrael snaží oddálit osudový rozkaz, dokud je naděje na diplomatické východisko. Ani Washington nemá chuť popohánět události, neboť chápe, že lavina teroru se na Izrael neomezí.

Po taktickém zdráhání Írán nakonec ruskou nabídku možná přijme, leč nic to nezmění. Íránský jaderný program bude pokračovat, jen pod menším diplomatickým tlakem. Zato jiný návrh Moskvy - že Íránu dodá ruské protiletadlové komplexy - spouští mechanismus regionální, možná i globální katastrofy.

Globální katastrofa

Dříve měl Izrael časovou rezervu, ta se dnes smrskla na několik měsíců. Protiletadlové baterie chránící íránské jaderné objekty budou dislokovány na místech nejpozději na podzim letošního roku. Od tohoto okamžiku se izraelský preventivní úder stane takřka neuskutečnitelným. Rusko se tímto rozhodnutím stává nejen spojencem, ale také vojenským poručníkem zběsilých mulláhů, prahnoucích po jaderných zbraních. Írán ke konci roku ztratí jakékoli stimuly k zastavení svého jaderného programu, a to znamená, že plán izraelské armády již nyní musí nutně z fáze operativního rozpracování dospět k realizaci.

Putin svým rozhodnutím stanovil vojenské vyústění krize na léto roku 2006. Může mít rozměry biblického Armageddonu. Proč to udělal? Kdysi prezident Bush vysvětloval ruskou politiku tím, že se podíval do Putinových očí a pochopil, že tomuto člověku může důvěřovat. Když se o silvestrovské noci ruský prezident obracel s projevem ke spoluobčanům, jeho křišťálově čisté oči nevyzařovaly nic než prázdnotu.

Izraelci mohou do aleluja poukazovat na to, že problém má globální povahu. Zbude to nakonec stejně na ně - a nebude to poprvé.

(MFDNES)