Únor 2006

Chorvatsko: nedrážděte tálibány

Jiří Hrabal

Zatímco veškerá česká média věnují pozornost zatčení generála Ante Gotoviny, nepovšimnuta zůstává zdánlivě méně významná kauza z dnešního Chorvatska, která příznačně poodkrývá rozpory a napětí panující uvnitř chorvatské společnosti. Predrag Matvejevič, profesor slavistiky na římské univerzitě a v současnosti patrně nejproslulejší chorvatský intelektuál, si v listopadu u obvodního soudu v Záhřebu vyslechl rozsudek: byl shledán vinným z pomluvy a urážky a odsouzen k pětiměsíčnímu vězení. Přestože se jedná o rozsudek nepravomocný, vyvolal v chorvatském i zahraničním tisku četné reakce. „Je to opravdu skandální urážka každého aspoň trochu myslícího člověka v této zemi,“ komentoval výnos soudu známý bosensko-chorvatský spisovatel Miljenko Jergovič.

Predraga Matvejeviče zažaloval bosenský básník Mile Pešorda kvůli eseji Naši tálibáni, který Matvejevič sepsal jako „nostalgický cestopis“ na základě dvou svých cest po Bosně a Hercegovině v roce 2001 a zveřejnil v jednom z největších chorvatských deníků. V eseji vyslovuje přesvědčení, že za válku v bývalé Jugoslávii jsou odpovědni i někteří spisovatelé a novináři, kteří svými texty podněcovali nenávist vůči druhým. Mezi nimi jmenuje i Mile Pešordu. Tomu se zařazení mezi „naše tálibány“ nelíbilo a podal na svého věhlasnějšího kolegu žalobu.

Oba literáti se setkali v březnu 2003 před záhřebským soudem, kde Matvejevič zopakoval, že měl k nařčení pádný důvod. Mile Pešorda psal totiž ve válečných letech 1992 a 1993 ze záhřebského bezpečí do chorvatského deníku Večernji list sloupky, v nichž nenávistně štval proti Bosňanům a Srbům a současně vyvracel, že by se Chorvaté mohli dopustit jakýchkoli špatností. V jednom z textů, nazvaném Posrbštěnec horší Srba tehdy Pešorda zaútočil též na Matvejeviče a významného bosenského básníka Abdulaha Sidrana. Žalovaný intelektuál před soudem vypověděl, že „cítil potřebu zastat se největšího básníka Bosny, který byl napaden právě v době, kdy se pokoušel zachránit z obléhaného Sarajeva svou starou matku“.

Soudce, který vynesl rozsudek, sice uznal, že Pešordův text tehdy přispíval k nesnášenlivosti válčících stran, ale i tak si prý měl Matvejevič dát pozor, aby se nedotkl cti druhého. Spisovatel se hájil, že pojmu „tálibán“ použil jako metafory: „Výraz ,tálibán‘ nemusíme používat jen v souvislosti s muslimy, všechny vášnivé přívržence jedné ideologie či víry lze označit za tálibány.“ Soudce vysvětlení nepřijal, prohlásil, že označení „tálibán“ zde jasně nabývá negativního smyslu, a shledal Matvejeviče vinným, jelikož jeho záměrem prý bylo urazit a pomluvit Pešordu.

„Nebudu se odvolávat, protože bych tím dal tomuto absurdnímu rozhodnutí soudu váhu,“ komentoval rozhodnutí obžalovaný. „Stále si myslím to, co jsem napsal, takže mě mohou ihned strčit do vězení.“

Za Predraga Matvejeviče se okamžitě postavil jak chorvatský, tak i bosenský a srbský PEN klub. Předseda chorvatského PEN klubu Zvonko Makovič prohlásil: „Mezi těmi, kteří nenávistnými slovy podněcovali zlo, byl i bosenskohercegovský spisovatel Mile Pešorda. Ten, který pomlouval, který urážel, který šířil slovo nenávisti, odchází od soudu v Záhřebu jako oběť. Soudy neodsuzují ty, kteří šířili a ještě šíří etnickou nenávist, ale ty, kteří na tento jev upozorňují.“

Není sám, kdo vyslovuje pochybnosti o nezávislosti chorvatského soudnictví, a to právě v době, kdy Chorvatsko zahájilo přístupové rozhovory s EU. Většina soudců byla totiž jmenována za nacionalistické vlády Franjo Tudjmana. „Matvejevič vlastně není odsouzen proto, že urazil nějakého Pešordu, je odsouzen jako nepřítel Chorvatska,“ myslí si výše zmíněný spisovatel Miljenko Jergovič, „soudce a soud se nemohli dočkat, až ho potrestají. Myslím, že je to pozůstatek temných dob.“ Za spisovatele se nicméně svým způsobem postavil i chorvatský premiér a předseda posttudjmanovské HDZ Ivo Sanader, který řekl, že se „jako premiér nemůže a nechce plést do rozhodování soudu, ale jako člen Společnosti chorvatských spisovatelů považuje za nepřijatelné, aby byly vynášeny takové rozsudky“.

Premiérovo vyjádření komentoval filozof Milan Kangrga, který je mimochodem za hanobení chorvatského národa (ač sám Chorvat!) též ve střetu se zákonem: „Sanader je pragmatický politik, což je velmi užitečné, a chce viditelně dostat Chorvatsko do Evropské unie. Proto se distancuje od extremismu, kvůli čemuž bude mít ještě mnoho problémů ve vlastní straně.“

Tato kauza naznačuje, že Chorvatsko nestojí v době přístupových rozhovorů jen před ekonomickou transformací, ale hlavně před nutností sebekritické interpretace svých nedávných dějin.

(Respekt, www.respekt.cz)