Únor 2006

Veselé Chanoce a Vánuku!

Benjamin Kuras

Kdyby nebylo Chanuky, nebylo by Vánoc. A protože ne každý ví, co to je, stručně: Chanuka je židovský svátek oslavující události, bez nichž by možná nebyl přežil judaismus, takže by se z něho nemohlo zrodit křesťanství. Tyto události z 2. století před vánočním narozením Ježíšovým popsal kromě biblické knihy Apokryfů taky jediný moderní americký spisovatel, kterého jsme v 50. letech směli číst díky tomu, že byl členem americké komunistické strany. Napsal taky o něco slavnějšího Spartaka, jmenoval se Howard Fast a jeho pokroková kniha o Chanuce - přesně řečeno o revolucionářské rodině Makabejců - se jmenuje Moji slavní bratři. Je to tedy svátek pokrokový a slaví se na počest zdařeného makabejského povstání proti řeckým okupantům, kteří znesvětili chrám tím, že tam zabíjeli prasata a stavěli sochy bohům. Makabejci je vypráskali, chrám vygruntovali, a ač měli olej na svícení jen na jeden den, zázrakem jim vydržel hořet osm dní. Proto se Chanuka slaví osm dní a zapalují se každý večer svíčky na osmiramenném svícnu s devátým ramenem pro pilotní svíci, od níž se zapalují všechny ostatní. Svícen se jmenuje chanukia, nikoli menora. (Menora je sedmiramenný svícen a traduje se od Solomonova chrámu.)

Ve stejný den

Letošek je jeden z těch mála roků, kdy se Chanuka a Vánoce slaví ve stejné dny. Lunárně počítaný rok židovský tak tu a tam dožene solární rok křesťanský.

Kulinárně je Chanuka svátkem skromnějším a jedí se o ní bramborové placky s jablečným pyré a koblihy. Svátek trvá osm dní a smí se o něm pracovat. Protože se čeští Židé neradi od sousedů liší, oblíbili si i ty Vánoce, a to už od dob císaře pána. Ospravedlňují si to zhruba takto:

1. Rabínské zákony nezakazují postavit si stromek uvnitř obydlí, krášlit ho baňkami a cukrátky a klást pod něj dárky - pod podmínkou, že se při tom neuctívají žádní bohové.

2. Ježíšek byl přece taky Žid a slavit Židovy narozeniny nemůže být rouhání.

3. Ježíška si ani omylem nemůžeme splést s pánbíčkem, když v pánbíčka nevěříme.

A tak se okolo letošní Chanuky v české židovské pospolitosti vyvinul zábavný mešugas - hebrejské slovo pro blázinec. S vědomím, že o odpoledním soumraku Štědrého dne se málokdo dostaví, protože bude buď na horách, nebo se po tuně vánočního cukroví nebude moci hnout, různé skupiny českého Židovstva pořádají chanukové oslavy porůznu. Mnohé si je odbývají týden předem.

Předčasné oslavy svátku mají jeden malý problém: porušují rabínské zákony, podle nichž by tentýž svátek měli slavit ve stejný den všichni Židé na světě. A tak se oslavovatelé v nekonečné diskusi dohadují, co z něho vlastně budou smět slavit, kolik svící zapálit, zda vůbec některou, kolik řádek modliteb smějí či nesmějí odzpívat, kdo je odzpívat smí a kdo ne.

Instruktáž, nebo oslava

Vyřešil to za ně rabín anglický, který jim poradil, že proto, aby dodrželi všechny zákony a zároveň vykonali všechny rituální úkony, nesmějí předčasnou oslavu brát jako oslavu, nýbrž jako instruktáž, na níž se učí, jak tu oslavu provádět, kdyby ji náhodou provedli ve správný den. Na což další namítají, že bude-li to instruktáž a ne oslava, nesmí se některá slova vyslovovat tak, jak by se vyslovovala, kdyby to byla oslava opravdická.

Jak holt praví staré židovské přísloví, když dva Židé o něčem diskutují, mají tři názory.

(MFDNES)