Únor 2006

Co budeme dělat do voleb?

Emanuel Mandler

Jako obvykle před volbami uvažujeme, které straně máme dát hlas. Tentokrát víme, že naše volba je obtížná a odpovědná. S nástupem Jiřího Paroubka se už nyní začalo proměňovat řízení a uskutečňování výkonné moci. Je mnohem energičtější a rezolutnější; to, co dříve trvalo dlouhé měsíce, se dnes řeší během pár týdnů. Premiér povýšil dříve proskribovanou komunistickou stran na spojence vlastní ČSSD a s poměrně pohodlnou většinou prosazuje ve Sněmovně i kontroverzní zákony. To vše je všeobecně známé; ani snad není třeba zdůrazňovat, jak vše jde snadno.

Ale pozor… Snadnost je až příliš často nepřítelkyní demokracie. Stačí připomenout léta 1945 - 1948, jak tehdy šlo vše snadno: stát řídily strany Národní fronty, které zakázaly opozici, vláda si k monopolu na rozhlas přidělila i monopol na film, nařídilo se zestátnění velkých majetků, bez potíží se zkonfiskovalo jmění příslušníků třímilionové německé menšiny, kteří byli – bez potíží – vyhnáni z domova. A komunisté v únoru 1948 získali moc rovněž bez potíží.

Musíme si dát dobrý pozor. Vždyť náš nynější premiér rovněž usiluje o co největší snadnost. Jeho strana předložila zákon, který, bude-li schválen, umožní vyvlastňovat majetek občanů i institucí (kdokoli by pak mohl být „ve veřejném zájmu“ vyhnán z domova). Premiér ponížil prezidenta republiky, kontroluje vlastní stranu, prakticky ovládl celý resort zdravotnictví; ČT zrušila dva publicistické pořady, které se mu nelíbily (a přitom on nic nepřikazoval!), dal hrubě rozehnat CzechTek a chystá mediální zákon, který takřka nepochybně má omezit svobodu projevu.

V této době začali lidé uvažovat jak a koho volit. A přitom dopadnou-li za půl roku volby alespoň přibližně podle nynějších průzkumů, máme dnes vlastně situaci jako po volbách: sociální demokracie má spolu s KSČM většinu ve Sněmovně a využívá této možnosti k tomu, aby se pokusila nastolit autoritativní způsob vlády. Nadvláda těchto dvou stran, která se nebude ohlížet na občanské svobody a bude je ve vlastním zájmu omezovat, představuje opravdové nebezpečí pro naši společnost. Je to nebezpečí, na které nesmíme čekat, protože jeho značná část se již materializovala a je tu. I když návrat k předlistopadovým poměrům v současné době nehrozí, přece jen spolupráce sociální demokracie a komunistů umožňuje opakování některých důležitých prvků starého systému, a už dnes prosadila počátky autoritativního způsobu vlády.

Takže – vrátíme-li se na počátek tohoto textu – na „obyčejných“ lidech bude ve volbách neobyčejně záležet. Na tom, zda se neutěšená situace v oblasti práv a svobod změní. Bylo by smutné, kdybychom si začali zvykat na to, že média a nezávislé spolky budou fungovat podle toho, jak se to důležitým politikům líbí.