Únor 2006

Tajnou protipolskou akci Sever schválil Husák

Luděk Navara

Historik Petr Blažek se zaměřuje na česko-polské moderní dějiny. V archivech v nedávných měsících objevil řadu dosud neznámých dokladů o tom, jak komunistická tajná policie v Československu plánovala akce na podporu chystané invaze do Polska. V rámci tajné akce Sever se dokonce chystalo vyslání desítek dobrovolníků z řad příslušníků StB, kteří měli plnit v Polsku tajné operativní úkoly v případě ozbrojené intervence.

O co šlo v akci Sever?

Šlo o velmi rozsáhlou akci, kterou ministerstvo vnitra uskutečnilo od června 1981 do června 1984. Akce Sever byla zejména namířena proti polské Solidaritě. V Polsku samém se v jejím rámci vytipovalo například 17 000 nepřátelsky naladěných osob a současně přibližně stejný počet osob, které byly vytipovány naopak jako spolehlivé. Uvedený seznam „nepřátel“ byl předán sovětské a polské straně pro jejich využití. Do Polska jezdilo v rámci akce Sever velké množství spolupracovníků StB, jen X. správa SNB vykázala přibližně sto pravidelných „výjezdářů“, kteří většinou monitorovali reakci polského obyvatelstva a navazovali kontakty. Významnou roli v akci Sever sehrála rovněž rozvědka, která například rozšiřovala dezinformační tiskoviny přímo na území Polska. Rozsáhlá byla také činnost varšavské rezidentury kontrarozvědky, jejíž pracovníci pracovali na československém velvyslanectví. Na podzim 1981 dokonce vedení ministerstva vnitra přikázalo všem zainteresovaným složkám vypracovat rozsáhlé Poučení z krize v Polsku, po vzoru proslulého československého normalizačního pamfletu.

Jak jste se k uvedeným informacím dostal?

O dokumenty k polské krizi jsem požádal v archivu ministerstva vnitra asi před třemi lety. Přibližně po roce čekání jsem dostal sbírku dokumentů ke zmíněné akci, dokumenty však byly tehdy z velké části anonymizované. Teprve letos díky novému archivnímu zákonu jsem o ně mohl požádat znovu a dostat je tentokrát již bez začernění. Konečně jsem mohl prameny studovat, aniž jsem musel domýšlet, co se pod černou barvou skrývá. Těch dokumentů je asi 3 200 stran. Zdaleka jsem ovšem nedostal vše, například z archivu současné civilní rozvědky mi napsali, že se údajně k akci Sever nic nezachovalo. Řada dokumentů někdejší vojenské kontrarozvědky také bude zřejmě v archivu vojenské tajné služby.

Jsou to nové informace?

Ano. O akci Sever se doposud psalo pouze v krátkém slovníkovém hesle, jinak prakticky vůbec. Konkrétní kroky československé tajné policie v Polsku zatím takřka nikdo nepopsal.

V rámci této akce měli jít do Polska dobrovolníci v civilu. Proč?

Jejich úloha byla vymezena na poradě vedení X. správy SNB v září 1981. Měli plnit operativní úkoly buď přímo v Polsku, nebo v příhraničních oblastech. Mezi operativní úkoly mělo zejména patřit mapování nálad obyvatelstva včetně přijetí intervence u různých sociálních vrstev. Měli také navazovat kontakty s osobami, které byly již v předchozích měsících vytipovány v rámci akce Sever jako spolehlivé osoby, které by mohly pomoci intervenčním jednotkám. Patrně by také plnily dezinformační úkoly. Například rozšiřovat tiskoviny, které by intervenci ukazovaly v „přijatelném“ světle.

Kolik mohl být celkový počet dobrovolníků?

Těžko se dá odhadnout skutečný počet. Ve fondu politické kontrarozvědky (X. správa SNB) jsou zachovány pouze seznamy dobrovolníků z pěti odborů této složky StB, celkem šlo přibližně o sto osob.

O čem nábor dobrovolníků v září 1981 svědčí?

Seznamy jsou zajímavé již tím, že vznikaly právě v září 1981. O intervenci se podle dosavadních výzkumů totiž uvažovalo hlavně v prosinci 1980 a na počátku jara 1981. U seznamů je ovšem zmínka, že nábor dobrovolníků souvisí se zhoršující se situací v Polsku - je tedy vidět, že myšlenka na okupaci Polska byla velmi živá ještě tři měsíce před vyhlášením válečného stavu v prosinci 1981.

Všichni dobrovolníci skutečně chtěli jít do Polska bránit socialismus?

Podle seznamů je možné předpokládat, že se na intervenci byli ochotni podílet takřka všichni oslovení pracovníci zmíněných odborů X. správy. To je docela zajímavé, když si uvědomíme, že od srpna 1968 neuběhla zase tak velká doba. Všichni příslušníci StB osobně zažili okupaci Československa a věděli, že by do Polska jistě nejeli na dovolenou.

Byla by ta „mise“ nebezpečná?

Určitě. Byla by součástí plánované okupace cizího státu, významná pro úspěch intervence. Potenciální okupanti se jistě báli právě nálad obyvatel, které bylo ve své většině nepřátelsky naladěné proti sovětským okupantům. Tyto skupiny by podle všeho nepůsobily v uniformách, ale v civilu.

Riskovaly by život?

Těžko říci, mluvíme o hypotetické okupaci. V případě odhalení jejích identity by skupiny jistě mohly být v nebezpečí života. Někteří si tuto možnost patrně uvědomovali. Už to, že se měli hlásit jako dobrovolníci, jim dávalo možnost nabídku odmítnout. I když asi víme, co se pod „dobrovolností“ v osmdesátých letech skrývalo, je z archivních dokumentů vidět, že někteří jednotlivci váhali či měnili své rozhodnutí.

Kdo z našich představitelů byl za akci Sever odpovědný?

Akci Sever podle zápisu ze závěrečného jednání štábu schválil přímo Gustáv Husák. Věděl o ní asi omezený okruh lidí z aparátu ÚV KSČ. Odpovědnost za její provedení měl federální ministr vnitra, Jaromír Obzina a později Vratislav Vajnar. Jejím řízením byl pověřen první náměstek ministra vnitra genmjr. Vladimír Hrušecký, který stál v čele hlavního štábu. Jeho zasedání se také pravidelně zúčastňovali náčelníci jednotlivých správ.

Bylo by možné někoho ještě dnes stíhat za přípravu intervence?

Pokud nejsou odsuzováni lidé za okupaci Československa v roce 1968, tak je těžké si představit, že by někdo měl být souzen za přípravu okupace Polska.

Proč nedošlo vlastně k invazi do Polska, podobně jako byla ta do Československa?

Samozřejmě existovala řada důvodů, například mezinárodní okolnosti. Ale hlavní příčina je z dochovaných dokumentů poměrně zřejmá - strach z reakce většiny Poláků, kteří byli velmi silně protisovětsky naladěni.

(MFDNES)