Únor 2006

Česko odrazilo nájezd šťouralů

Tereza Nosálková

Díky nesouhlasnému dopisu prezidenta Klause jsme se dozvěděli překvapivou věc. Úředníci ministerstva spravedlnosti nedovolili protikorupčním expertům Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) přijet na dohodnutou kontrolu, jestli dostatečně bráníme našim podnikatelům uplácet v mezinárodním obchodě. Na Hradě a v zahraničí to vzbudilo úžas. Justice svůj podtrh na experty zatlouká, seč může, a objasňuje jen to, k čemu je donucena. Jako by potřebovala něco skrýt. Ale co?

Spiklenci citát nechtějí

Vzkaz „Nejezděte!“ dostali odborníci na odhalování úplatků z Česka na poslední chvíli – doslova pár hodin před odletem do Prahy. Ministerstvo spravedlnosti, které mělo misi organizačně zajistit, vysvětluje selhání „technickými důvody“. Lidi z OECD ale ministerské argumenty nepřesvědčily a organizace označila český postup za velmi znepokojivý. Mezinárodní kontrola, jejíž termín byl dohodnut s půlročním předstihem, měla totiž prověřit, nakolik Česká republika plní své závazky plynoucí z úmluvy OECD zaměřené na podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodním obchodě.

Kontroloři se v rámci své mise měli setkat se zástupci ministerstev a dalších státních úřadů i neziskových organizací, a Česko nakonec zůstalo jedinou členskou zemí OECD, která expertní prověrku překazila na poslední chvíli. To samozřejmě vyvolalo otázky, pochopitelné u státu, v němž je – jak ukázal i nedávný průzkum Transparency International – většina podnikatelů přesvědčena, že bez korupce a známostí s politiky nelze pořádně podnikat.

Otazníky vycítil i prezident Václav Klaus, který před několika dny k záležitosti napsal premiérovi Jiřímu Paroubkovi dopis, díky němuž se záležitost dostala do veřejné diskuse. „Jednostranný krok v podobě odložení příjezdu kontrolní mise mimo jiné navozuje otázky, proč zrovna téma ‚podplácení zahraničních veřejných činitelů‘ má být bez bližšího vysvětlení odsunuto,“ stojí v Klausově dopise. Předseda vlády sice hlavě státu obratem napsal své vysvětlení neúspěchu mise – v něm však spíš jen technické důvody přejmenoval na „naléhavé a organizační“.

Zjistit, co se pod těmito nálepkami skrývá a co vlastně způsobilo mezinárodně nemilý krach, není na pražských vládních úřadech vůbec snadné. Zvlášť když je koordinátor nezdařené mise Petr Habarta z mezinárodního odboru ministerstva ochoten o věci hovořit jen mimo úřad, v jakémsi spikleneckém duchu a pod zárukou, že nebude citován. Po nesouhlasu s takovými podmínkami odkazuje tazatele na tiskového mluvčího.

Ale i mluvčí zdejší spravedlnosti Petr Dimun se na téma zrušené mise nejdřív odmítá bavit – prý nemá v hlavě všechny potřebné informace. Otázky mu však v našem „vlastním zájmu“ můžeme poslat e-mailem. Na osobní setkání si Petr Dimun čas nenašel ani během několika dní.

Bez tlumočníka

Dimunova mailová odpověď sice dává technickým důvodům čitelnější jména, zároveň však vyvolává další otázky. Ministerstvu se totiž, jak tvrdí Dimun, nepodařilo sehnat dostatečný počet tlumočníků schopných během kontrolní mise překládat z anglického jazyka. Stejně tak se prý jako neřešitelný ukázal požadavek expertů na neomezený přístup k internetu. Podle Petra Dimuna mělo prostě OECD „výrazně nadstandardní požadavky“. To ale jednoznačně odmítá Patrick Moulette, šéf protikorupčního oddělení OECD: „Proces organizování misí je všeobecně platný a vztahuje se na všechny signatářské země.“

Tím padá i další argument ministerstva spravedlnosti, že OECD poslalo své požadavky „pozdě“, tedy měsíc před konáním akce samotné. Dvě náhodně oslovené pražské překladatelské agentury nám řekly, že s měsíčním předstihem lze zajistit dostatek tlumočníků, kteří by zvládli pokrýt týdenní zasedání, na němž by po celou dobu museli být přítomni alespoň dva překladatelé, odborně připravení na legislativní tematiku.

Podle ministerstva se však na soukromé profesionální agentury jeho úřad nemůže obrátit ani ve chvíli, kdy by takové řešení mohlo zachránit důležitou krachující misi. „Obvyklou nabídku tlumočnických a překladatelských služeb v ČR na základě dlouholetých zkušeností ministerstva spravedlnosti využít nelze, je nezbytné se spoléhat na služby poměrně malého počtu osvědčených tlumočníků,“ píše Petr Dimun.

Tuto výmluvu nelze brát vážně – a zástupci OECD nad ní také neskrývají shovívavé pousmání. Ostatně Dimunova slova ani nelze ověřit. Na podrobnější otázky týkající se těchto „osvědčených tlumočníků“ ministerstvo neodpovídá. Jde prý ale o lidi, s nimiž dlouhodobě spolupracuje a kteří zvládají víc než jen „překlad zdvořilostního rozhovoru a prostého textu“.

Organizátoři se také s těžkostmi se sháněním tlumočníků OECD nesvěřili. Do zahraničí jako hlavní důvod krachu mise čeští úředníci raději uvedli, že se jim nepodařilo sehnat zástupce „některých vnitrostátních institucí“, které prý byly pro prověrku klíčové. Ale ukázat prstem na ty instituce, které měly zmařit příjezd expertů, mluvčí Dimun odmítá – prý si nebudou navzájem sypat popel na hlavu.

Podle informací Jiřího Macešky z OECD měl ale zástupce organizátorů z justice označit krátce po zrušení mise za viníky ministerstvo financí a Nejvyšší státní zastupitelství. „Nemám jedinou vědomost, která by zpochybňovala, že bychom nebyli na jednání stoprocentně připraveni,“ říká mluvčí ministerstva financí Marek Zeman. Totožná zpráva přichází z Nejvyššího státního zastupitelství. Jeho mluvčí Kateřina Kalačová přidává další dílek skládanky: ministerstvo je oslovilo pět dní před zahájením mise. „I když tak pozdní výzva nevytvořila prostor pro řádnou přípravu mise, bylo Nejvyšší státní zastupitelství připraveno vyslat k jednání svého zástupce,“ říká Kalačová.

Nechci obtěžovat

Pod tlakem všech těchto faktů se nakonec ministerstvo spravedlnosti odhodlalo k přiznání chyby. Po dvoutýdenních výmluvách o nedostatku tlumočníků a nepřipravenosti jiných institucí mluvčí Dimun označil za viníka celého krachu úředníka Habartu. Za porušení subordinace byl prý potrestán srážkou z platu a jeho další kariéra na ministerstvu je prý nejistá. Nikdo jiný prý za nic nemůže. „Tento referent nikoho z nadřízených neinformoval a jen přímo na něj chodila veškerá dokumentace, veškerá pošta,“ tvrdí ve svém „vstřícném vysvětlení“ Dimun.

Jenže je tu problém: další lež. Jak vyplývá z faxové korespondence, OECD dva dny před zrušením mise kontaktovala přímo náměstka ministra spravedlnosti Romana Poláška a živě se do věci přes nejvyšší potentáty justice snažila vstoupit i česká diplomacie. „Faxovali jsme jim, psali e-maily a pak i náš náměstek Svoboda telefonoval náměstku Poláškovi. V tom posledním týdnu už to bylo hodně intenzivní,“ říká mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář. Roman Polášek v pátek neměl čas odpovědět ani na jedinou otázku. A Petr Dimun vzkázal, že by dalšími zbytečnými podrobnostmi nechtěl obtěžovat naše čtenáře.

(Respekt, www.respekt.cz)