Únor 2006

Co se stalo v Beslanu? Stále mnohé nevíme

Jan Rybář

Vyšetřovací komise: Bezpečnostní složky nemohly udělat více. Pozůstalí však opakují: Musíme znát pravdu. Beslan změnil dějiny Ruska, přesto šestnáct měsíců poté rodiny obětí opakují: Stále přesně nevíme, jak se to vše mohlo stát.

Ruská prokuratura v těchto dnech zveřejnila výsledky svého šetření. Konstatovala, že bezpečnostní složky ve dnech krvavého teroristického útoku ani v nejmenším neselhaly. Závěry komise znovu rozvířily dlouhé debaty o tragédii, při níž zahynulo 331 osob, z nichž dětí bylo 186. Navzdory závěrům šetření je totiž většina pozůstalých přesvědčena, že úřady tají mnoho detailů o černých dnech, kdy teroristé obsadili beslanskou školu.

„Nic jiného jsme ani nečekali, prokuratura trvá na své verzi a ignoruje svědectví obětí,“ citovala agentura AP Sussanu Dudijevovou ze skupiny Matky Beslanu, která sdružuje příbuzné obětí.

Jiná komise přitom v listopadu dospěla k závěru, že bezpečnostní složky nesou svůj díl viny, neboť nedokázaly zabránit obsazení školy a jejich akce byly ve chvílích rozhodujících bitev špatně koordinované.

Nikdo samozřejmě nezpochybňuje, že jedinými viníky celé tragédie jsou teroristé. Lidé v Beslanu však opakují, že chtějí znát veškeré detaily, neboť příliš mnoho otázek zůstává nevyjasněných. A stále více z nich už také nahlas mluví o tom, o čem se v prvních dnech po krveprolitích zmiňovali západní experti na boj s terorismem: že lépe připravený a koordinovaný zásah mohl zachránit mnoho životů.

Co se tedy Beslanští především chtějí dozvědět? První otázkou je, jak se mohly tři desítky po zuby ozbrojených teroristů nepozorovaně dostat za bílého dne až ke škole. Místní opakují, že právě v tom bylo obrovské selhání policie, neboť nedokázala uchránit jejich děti. K záhadám patří i četné spekulace, že teroristé si do školy - například pod podlahu tělocvičny - ukryli zbraně a výbušniny předem, když do budovy vešli v přestrojení za dělníky provádějící opravy. Ač tyto dohady je i dnes možné zaslechnout velmi často, patrně nejsou pravdivé. Učitel tělocviku Alik Cagolov, který zajetí přežil, MF DNES krátce po útoku obšírně líčil, že žádná rekonstrukce neproběhla, a zbraně ve škole ukryty být nemohly.

Stejně tak jsou mnozí přesvědčeni, že útočníků bylo více než 32, o nichž hovoří ruští vyšetřovatelé, a že část z nich tedy musela uprchnout. Boris Arčinov, jenž byl ve škole zraněn, letos v září MF DNES řekl, že útočníků bylo „jistě více“. Jeho dcera Anžela uvedla, že zkoumala fotografie zabitých teroristů, ale nenašla mezi nimi některé z těch, které si pamatovala ze zajetí.

Nejvíce dohadů se ovšem týká třetího dne, kdy zajetí nečekaně přerostlo v masakr. Je jisté, že vše začalo výbuchem jedné z náloží umístěných v tělocvičně. Méně zřejmé je, proč explodovala - svědectví se různí, podle jedné verze detonovala v rukách jednoho z teroristů při neopatrné manipulaci, podle jiné spadla, neboť byla špatně připevněna.

Mnoho zajatců při tom zahynulo, ostatní začali zoufale prchat, nastal chaos a do všeho se vložili rodiče pološílení strachy. Po výbuchu začali objekt dobývat se zbraněmi v ruce a únosci nabyli dojmu, že nastává konečný úder ruských sil. Začali bojovat o život a vraždit.

Právě této fáze se týká nejvíce dohadů pozůstalých - opakují, že policie a armáda měly mít v tu chvíli situaci více pod kontrolou a zabránit nekoordinovanému útoku. Pokud by zasáhlo elitní komando, říkají, mohlo se zachránit více životů. Jenže to v tu chvíli podle tvrzení ruských médií nacvičovalo útok v jiné a poměrně vzdálené škole.

Dnes mají příbuzní obětí pocit, že na ně všichni zapomínají a že pravdu se již nikdy nedozvědí. „Nikoho jsme nezajímali, nikdo o nás nestál. Jinak by moje dcerka žila,“ řekl MF DNES v září Kaspulat Ramonov u žulového náhrobku dcery Marianny. „Věřte, stačilo málo a vše mohlo být jinak. O to více to tak strašlivě bolí.“

(MFDNES)