Únor 2006

Sudetští Němci ve Štrasburku neuspěli

Devadesát sudetských Němců neuspělo u Evropského soudu pro lidská práva. Ten odmítl stížnost na konfiskaci jejich majetku nebo majetku předků na základě dekretů československého prezidenta Edvarda Beneše. Němci navíc žádali náhradu.

Televize Nova uvedla, že podle ministerstva spravedlnosti a některých právníků jde o průlomový verdikt. "Jestli je to tak, dokáži si představit, že je to pro stranu sudetských Němců nemilé překvapení," řekl rakouský právník a obhájce stěžovatelů Thomas Gertner.

Podle Novy existuje pro stěžovatele ještě jedna cesta, a to přes americké soudy. Právníci jsou ale skeptičtí. "Další stěžovatelé pochopí, že nemá smysl domáhat se náhrady svého majetku tímto způsobem," řekl Nově k rozhodnutí soudu pro lidská práva Vladimír Balaš z Ústavu státu a práva Akademie věd.

Sudetští Němci napadli především to, že ČR neuznala bezpráví způsobené konfiskacemi a neposkytla náhradu za zabavený majetek. Podle mluvčího ministerstva spravedlnosti Petra Dimuna se Evropský soud pro lidská práva zabýval zejména tím, zda autoři stížnosti vyčerpali prostředky, jež měli k dispozici v Česku, a zda je stížnost slučitelná s Evropskou úmluvou o lidských právech.

"Soud ve Štrasburku poznamenal, že žádný ze stěžovatelů nevznesl restituční nároky a neobrátil se na Ústavní soud v případě neúspěchu v řízení před správními orgány a obecnými soudy," uvedl Dimun. Soud pro lidská práva tak nemohl předjímat výsledek případných vnitrostátních žalob a ústavních stížností. Soud podle Dimuna také konstatoval, že námitky autorů stížnosti nejsou slučitelné s úmluvou o lidských právech. "O majetek přišli konfiskací po druhé světové válce, tedy dlouho před tím, než úmluva začala v Česku platit. Úmluva sama nezaručuje právo znovu nabýt vlastnictví," dodal Dimun.

V prosinci 1945 odhadli českoslovenští představitelé hodnotu vyvlastněného německého majetku na 300 miliard korun. Historik Ján Mlynárik ale tvrdí, že sudetští Němci nechali v Československu majetek za 800 miliard československých korun.

Pojem Benešovy dekrety se užívá pro soubor právních norem z let 1940 až 1945. Němců a Maďarů se týkaly mimo jiné dekrety o konfiskaci majetku a půdy. Podle kritiků jsou dekrety nepřijatelné, neboť jejich uplatnění vycházelo z principu kolektivní viny. Česká strana chápání dekretů jako kolektivní odplaty odmítá. Z odsunu a vyvlastnění byli vyjmuti antifašisté i německé a maďarské oběti nacismu.

(Český a slovenský svet, www.czsk.net/svet)