Únor 2006

Rozhovor s Josefem Jařabem o Íránu

Erik Tabery

Nad fotkou íránského prezidenta vyzývajícího minulý týden zfanatizovaný dav k vyhnání Izraelců „na Aljašku“ nemohlo pozornému čtenáři novin nezatrnout. Takhle nějak vypadá cesta vedoucí k válce. Analytici i politologové ty obavy vzápětí potvrdili: podle nich čelíme „mimořádně nebezpečné situaci“ a hrozbě, která může přerůst ve výbuch globálních rozměrů. Pro Čechy má přitom tato zvěst ještě o stupeň temnější tón. Přichází totiž krátce poté, co vysocí představitelé této země včetně premiéra tajně jednali s íránskými emisary o možné spolupráci na jejich atomovém programu. Jednání proběhla, přestože jaderná zbraň v rukou Teheránu přímo ohrožuje život milionů lidí v Izraeli a přestože snaha atomově spolupracovat s Íránem už dovedla Česko k vážné kolizi se spojenci v letech 1993 a 1999.

Jeden z hlavních organizátorů nedávné schůzky, poslanec a předseda zahraničního výboru sněmovny Vladimír Laštůvka (ČSSD) ale na spolupráci s teheránskými fundamentalisty ani dnes po „aljašské“ výzvě jejich prezidenta nevidí nic špatného. „Obchodování s Íránem tamní režim ohrozí mnohem víc než embarga či výhrůžky,“ říká Laštůvka. „A navíc vím, že z Íránu nebezpečí nehrozí, tamní režim je před kolapsem.“ Z čeho, z jakých analýz a konzultací tak poslanec Laštůvka usuzuje? „Stačila mi moje vlastní zjištění, když jsem byl na místě,“ říká zahraničněpolitický expert ČSSD. Jeho protějšek v horní komoře parlamentu Josef Jařab (zvolen za čtyřkoalici) ovšem zastává postoj poněkud odlišný.

I vám bylo nabídnuto, abyste se sešel s íránskou delegací, proč jste odmítl?

Dal jsem si podmínku, že chci nejdříve slyšet jejich postoj k prohlášení íránského prezidenta k Izraeli, abych se podle toho mohl rozhodnout. Toho jsem se nedočkal, tak jsem se s nimi zatím setkat odmítl. Nemohu jednat s někým, kdo hlásá zničení státu Izrael. Až uslyším, že parlament názor prezidentův nesdílí, můžeme zasednout k jednacímu stolu.

Je podle vás vývoj v Íránu nebezpečný?

Podle mne je to jedna z nejnebezpečnějších hrozeb pro současný svět. A to zejména proto, že na rozdíl třeba od Severní Koreje íránští extrémní a fanatičtí fundamentalisté kolem současného prezidenta mohou na svou stranu získat i válečné spojence u dalších islámských radikálů.

A co jste říkal tomu, že se v takové situaci s iránskou delegací sešel i premiér a jednal o obchodech? Nestáváme se tak součástí mezinárodní hrozby?

Musím přiznat, že mě zpráva o Paroubkově jednání s Íránci zaskočila. Původně to totiž vypadalo jen jako parlamentní návštěva parlamentu. Myslím, že bychom jim neměli dávat takovou diplomatickou vážnost. Podivné je i to, že i když jako šéf zahraničního výboru dostávám komuniké o všech zahraničních jednáních, o setkání delegace s premiérem se nehovořilo.

Zkoušel jste zjistit, proč vás neinformovali?

Ano a dostal jsem odpověď, že šlo o setkání parlamentní skupiny česko-íránského přátelství, jehož se účastnil také premiér.

Nemohl to být trik, aby se tak utajilo setkání Paroubka s delegací? Když tam byl jako „soukromník“, tak se to nedostalo do oficiálních dokumentů.

Tak by se to dalo zajisté vysvětlit. Na druhé straně to můžete také brát pozitivněji, že s nimi chtěl jednat, ale nedat jednání takovou diplomatickou vážnost. I když by s nimi za dané situace podle mě neměl jednat vůbec. Ale ekonomická lobby je u nás velmi silná, snaží se ovlivňovat i zahraniční politiku a Jiří Paroubek má evidentně podobnou strategii, jako měl Miloš Zeman – totiž že lidská práva a hrozby, zvlášť když se týkají jiných, do trhu a obchodu nemají co mluvit. Proto považuji ministrování Cyrila Svobody za pozitivní a úspěšné, protože této lobby tolik nepodléhá. Bylo to ideálně vidět na postoji vůči Kubě či nyní, kdy íránskou delegaci odmítl přijmout.

Co se dá vůči íránskému nebezpečí dělat?

Chci svolat schůzi našeho výboru a právě o tom jednat. Prvním a jasným úkolem je sjednotit názory celé Unie a rychle najít společnou a rezolutní řeč. Pokusit se přenést projednávání hrozby i do Rady bezpečnosti OSN. V Německu zazněl i zajímavý názor, že by se Írán měl vyloučit z mistrovství světa ve fotbale, aby i obyčejní lidé v Íránu zaznamenali, že mají mezinárodní problém. Objevují se i hlasy, že by mělo dojít i k vojenskému zásahu. To by ale podle mne v tuto chvíli nebylo dobré ani dost dobře možné. Spojené státy mají co dělat s Irákem a na jiné aktivity podle mě nemají energii, ani není jasné, jestli by to něčemu pomohlo.

Co tedy?

Nějaké důsledné embargo, které by bylo promyšlené, aby opravdu postihlo režim. Zároveň je však třeba najít cesty, jak s tamními lidmi komunikovat. Ne všichni jsou na straně fundamentalistů, třeba umírněnější klerici se cítí v ohrožení, a tak by možná byli nakloněni nějaké pomoci ze Západu.

Ještě k vašemu plánovanému jednání v zahraničním výboru. Budete chtít vědět, jestli se během pobytu íránských emisarů jednalo o atomové spolupráci, jak tvrdí íránská strana?

Určitě. Nedovedu si představit, že bychom se na něčem takovém podíleli. Budeme chtít znát detaily všech jednání a také obsah uzavřených obchodních dohod, pokud k nim došlo či se o nich uvažuje.

(Respekt, www.respekt.cz)