Únor 2006

Nestejnost států pod jednou střechou

Ota Ulč

Myslí vandruji do svých amerických začátků: zajisté jsem nebyl jediný přistěhovalec, který vnímal „Ameriku“ jako homogenní pojem a nikoliv jako společenství mnoha útvarů, které se liší velikostí (Aljaška je pět set krát větší než stát Rhode Island), počtem obyvatelstva (Rhode Island jich má dvojnásobek, než Aljaška), jeho úrovní a mentalitou, a také klimatem, svou přírodou a historií. Věděl jsem ovšem, že sníh a ledovce jsou na Aljašce, kdežto pouštní žár převládá v Arizoně, že polární medvěd mě může pozřít hodně na severu, kdežto na jihu na Floridě by to mohl uskutečnit aligátor, jehož si stále pletu s krokodýlem. Ale netušil jsem, jak rozdílné je zákonodárství od státu ke státu.

Americký kontinent jsem za volantem různými cestami přejel několikrát, mnohokrát. Dálnice k nerozlišení, dlouhé mosty. Ten úplně nejdelší, do vzdálenosti téměř čtyřicet kilometrů, zrovna vedl zde kritizovanou Louisianou, přes jezero Pontchartrain až k vjezdu do Nového Orleánsu, mekky jazzu. Přetrvává ve mně zážitek z onoho tehdy zcela prázdného mostu, jak se přede mnou a také za mnou ztrácel v mlhách pozdního odpoledne, nikde nic jakýmkoliv směrem. Pocity pádícího ztracence, obklopeného mnohými vodami. A za jezerem mokřiny, bažiny, výlučně jen nížiny se subtropickým klimatem, horkým, vlhkým, jemuž zejména v letních měsících je radno se vyhnout. Na polích se tam daří sojovým bobům, cukrové třtině, rýži a bavlně. Tuhle Louisianu si koncem sedmnáctého století přisvojili Francouzové, aby ji začátkem devatenáctého století, v době s jinými závažnými starostmi, za pakatel prodali Američanům. Britové ze své severní kolonie Nova Scotia uspořádali jižním směrem násilný odsun tisíců francouzských usedlíků, tzv.Acadians. Jejich potomci, pojmenovaní jako Cajuns, mluví druhem obtížně srozumitelné franštiny. Zásluhou píle francouzských a španělských usedlíků se tam zrodila kreolská rasa. Přivlečení afričtí otroci se plahočili na plantážích, plantážníci bohatli, za občanské války Jihu proti Severu Louisiana jako součást otroctví přející konfederace se ovšem ocitla na té nesprávné straně, na což nedobře doplatila. Jejím patrně nejslavnějším rodákem je legendární Louis Armstrong. Po něm je i pojmenováno novoorleánské mezinárodní letiště.

Louisiana, o polovinu větší než Česká republika, ale s méně než polovinou počtu jejího obyvatelstva, sousedí s gigantem Texasem: druhý ten nejlidnatější stát Unie (první je Kalifornie) a též druhý nejrozsáhlejší (první je Aljaška). Evropští přivandrovalci tam dorazili v sedmnáctém století, Španělsko si přisvojilo značnou oblast, do níž patřilo i Mexiko a jeho součástí byl Texas. Mexiko se zbavilo španělské nadvlády v roce 1821 a získalo domácí diktátory. Proti krutovládci jménem Santa Anna se Texasané vzbouřili, po historické porážce v Los Alamos, kde obránci pevnosti padli do posledního muže, se dostavilo neméně důkladné vítězství, Sam Houston Santa Annu rozprášil, Texas vyhlásil svou nezávislost v roce 1845 a rok poté se stal jako 28. stát členem Unie. Čili značně později než Louisiana, která se stala 18. státem Unie v roce 1812. Texas je nejen rozlehlý, ale i bohatý, se zásobami ropy pod povrchem, s farmami většími než Lichtenštejnsko a možná i Lucembursko. Moderní průmysl, elektronika, aerospace výtečné univerzity. V hlavním městě, jímž není ani obrovský Houston či Dallas, ale daleko menší Austin, žije údajně rekordní počet lidí s doktoráty. Za kovboji, honáky, olejáři pak nutno dále na západ, z plání do vlnitého až kopcovitého terénu. Běloši tam stále mají početní většinu, ale primát jim ohrožuje rapidně se množící latinský živel zejména mexického původu.

Tvrdívám, že cestovatel – pozorovatel se pohybuje v trojúhelníku s třemi písmeny: P (příroda), Č (člověk), D (dějiny). Čím je písmen na tom kterém místě víc, tím ovšem bohatší je zážitek. Západním směrem za řekou Mississippi ubývá vláhy jakož i lidí. Fotografuji silniční ukazatel s jménem usedlosti a počtem obyvatel: je jich všeho všudy sedm. Nebýt dalšího nápisu, nevěděl bych, že právě přejíždím z Kansasu do Nebrasky. Někde je víc kontrastů vnitrostátních než mezistátních. Napřed prázdné rovné plochy Colorada a pak tamtéž majestátní vrcholy Skalistých hor. Nemenší kontrast poskytují jihovýchodní část Oregonu a pohoří Cascades a za ním rozeklaté pobřeží pacifického oceánu. Rovněž si nelze splést Kalifornii jižní se severní.

Míjí se města, městyse, vesnice téměř k nerozlišení. Jedna Main Street, žádný ruch v ulicích, ani noha na chodníku, mnohdy ani chodník, pár obchodů a parkujících vozidel, vesměs pick-up trucks. Sem tam Diner, servírující totožnou stravu.

I když McDonald´s velkovýkrmny jsou všude stejné, jiní jsou lidé skandidávského původu v severské Minnesotě, k snadnému odlišení od jižanů ve státech bývalé konfederace, jejichž angličtině lze rozumět jen částečně. S ní se pak vůbec nepořídí v některých končinách, od Floridy až po Kalifornii, tam pouze habla espaňol.

Od tradičního ideálu a cíle onoho „tavícího hrnce“ (melting pot), s důrazem na univerzalitě anglického jazyka jako efektivního jednotitele národa, se jménem multikulturalismu přešlo k dvoujazyčné výuce, k bilingualismu (čímž se vykoledoval nákladný problém, jímž je obtěžkána sousední Kanada). Kdo nedovede španělsky, ať raději neleze například do Kalifornie, kde obyvatelstvo evropského původu se již stalo menšinou.

Kdo se zajímá o Indiány – původní obyvatele kontinentu, příležitost k seznámení poskytuje snad každý stát. Nejvhodnějším bude nahlédnout do Nového Mexika, Arizony či Jižní Dakoty, do kraje národa Navajo, v rozsahu porovnatelném s celou českou zemí. Na rezervacích, kde Indián může ale nemusí žít, neplatí mnohé federální a státní zákony. Fungují tam kasina, na většině neindiánského území nedovolená, neplatí se tam spotřební daň při nákupu zboží, od cigaret po benzin.

A nejen na rezervacích se návštěvník seznamuje s americkou realitou, že i když se chuť hamburgerů neliší od jednoho konce kontinentu k druhému, zákony se liší a to někdy dost podstatně. Při vjezdu do dalšího státu nás zpravidla čeká nápis s obligátním VÍTÁME VÁS a údaji o povolené maximální rychlosti a rovněž o výši pokut příliš pílícím řidičům. Trest smrti za takový prohřešek sice nehrozí, v některých státech byl zrušen už před dlouhou řadou let i v případě nejstrašnějších mordýřů. Ve většině států se nepopravuje, pilným v tomto ohledu zůstává Florida a zejména Texas, s oním rekordním počtem univerzitních vzdělanců.

Nejsnazší rozvody umožňuje neřestná Nevada, legálním provozovatelka hazardních her a na některých okresech i nevěstinců. Odtud se přejede do neméně pouštního Utahu s tradicí pobožných Mormonů. Tam mi před časem číšník rozmlouval i objednávku piva. Kuřba marihuany je legální na Aljašce. V Alabamě, aspoň donedávna, za tento požitek udíleli trest doživotního pobytu za mřížemi. Značný je rozdíl i v jiném druhu štědrosti - v poskytované výši sociální podpory. V Kalifornii či New Yorku je značně vyšší než třeba v chudičkém státu Mississippi. V některých státech se smí a v jiných nesmí prodávat víno v supermarketech. Výše spotřební daně (sales tax) se liší od státu ke státu. Břemeno federální daně je jednotné v celé zemi, ale značně odlišná je výše lakoty, vykazovaná jednotlivými státy, pěchujícími si svou kapsu. Někde, jako například v našem New Yorku, chtějí hodně, jinde značně míň nebo vůbec nic. Na ropu bohatá Aljaška dokonce svému nepočetnému obyvatelstvu každoročně pošle pár tisíc dolarů. Florida láká penzisty na dožití svou neexistující dědickou daní. Rovněž poskytuje útulek bankrotářům, jejich majetek je tam vesměs nedotknutelný, mimo dosah právem zfrustrovaných věřitelů. Mezi známějšími, takto se uchýlivšími dlužníky je například Burt Reynolds, hollywoodská celebrita.

Kdokoliv se může přestěhovat kamkoliv, ale osoby, které k výkonu svého povolání potřebují licenci (lékaři, právníci, leckdo další), s tím mívají potíž - jejich oprávnění je omezeno na stát, v němž absolvovali příslušné, nezřídka obtížné zkoušky. Většina, ale ne všechny státy uznávají reciprocitu. Leckde aby zájemce podstoupil dodatečné zkoušky, a v každém případě vyplňoval spoustu papírů a zaplatil značný poplatek. Tomu všemu se ale mohou vyhnout dobrovolníci, ochotní odjet do prázdných prérií, například v Severní Dakotě, odkud poslední léčitel uprchl a nelze za něj nalézt náhradu.

Za studií v New Yorku jsem oknem svého pokojíku pohlížel na řeku Hudson a opačný břeh státu New Jersey. V dohledu byl náramný most (George Washington Bridge), přes který převézt slečnu za účelem milování by bylo znamenalo spáchání zločinu federální povahy. Třeba tenhle nesmysl je stále v platnosti.

Novým českým příchozím, zápolícím s angličtinou, doporučuji doplňkovou výuku posedem před televizorem, sledovat opakující se vábničky imbecilních reklam. Ti pokročilejší aby se též dívali

zejména na staré filmy a tak via Hollywood se seznamovali s americkou realitou. Bonnie and Clyde, duo bankovních lupičů, pronásleduje je policie, ale jen k hranici svého státu naprosto bez závor a pohraniční stráže. Tam jim jurisdikce končí, vracejí se s prázdnou domů. Nebo jindy sledovat méně dramatický únik před alimenty. Časté to konflikty jurisdikce federální s tou místní. Na emisary Washingtonu se nezřídka hledí jako na vetřelce z nepřátelské ciziny. Herec Rod Steiger tak získal Oscara za vynikající výkon v roli bigotního jižanského šerifa (ve filmu In the Heat of Night).