Únor 2006

Střílet nebo nestřílet

Ota Ulč

V mládí za pražských studií jsem byl přesvědčen o existenci zákona schválnosti: když dlouho nejela tramvaj, dala se přivolat zapálením cigarety. Teď když v Americe zasednu k jídlu, téměř nevyhnutelně zazvoní telefon a kdosi mi cosi nabízí, požaduje, škemrá o peníze nebo chce zkoumat mé mínění o tom kterém tématu. Vždy to začne oním bezobsažným How are you, na něž zareaguji zmatením rušitele mého domácího klidu buď s dotazem „Proč to chcete vědět, vždyť mě přece neznáte“ nebo s ujištěním „Děkuji za optání. Dnes se mám hůř než včera a mám se líp, než jak na tom budu zítra.“

Před pár dny během oběda se ozval hlas hodně z dálky, s žádostí o závažný průzkum mého mínění, o pouhou jednu minutu mého času. Minut však bylo víc, o to se postaral projev vysokého funkcionáře organizace NRA – National Rifle Association, té politicky hodně konzervativní, jejímž jménem občas promlouvá Charlton Heston, někdejší sympatická hollywoodská hvězda.

Čestnou vojenskou povinnosti ochraňovat socialistickou vlast jsem vykonával u černých baronů beze zbraně a ani teď na opačné straně třídně rozděleného světa, jak se dřív tvrdívalo, tady u imperialistů jsem dosud nepocítil potřebu pořídit si bambitku. Nemíním se ale tvářit blazeovaně či dokonce se pošklebovat, však jedno střetnutí se zločinem, první pocit vlastního ohrožení zpravidla postačí k radikálnímu ideologickému posunu, změně názoru na tak zásadní věc. Znám řadu našinců zde v Americe, příslušníků velmi pracující třídy, kteří se ozbrojili, vstoupili do příslušných klubů, chodí trénovat na střelnice a na NRA nedají dopustit. Zbraň nikoliv jako symptom krvelačných sklonů, ale jako záruka vlastní jistoty a svobody. Dočetl jsem se o dětství Condoleezzy Riceové, jak zbraň v rukách jejího otce tehdy v chudičké jižanské Alabamě nebyla hrozbou, ale ochranou, ať už před bělošskými rasisty či černošskými soukmenovci.

Funkcionář NRA v telefonu vznesl otázku: „Jste doma, lupič vám vnikne do bytu. Na Floridě došlo k přijetí zákona, že před zločincem nemusíte utíkat, ale smíte se bránit, vystřelit. A je naší snahou prosadit přijetí tohoto floridského zákona v celé zemi…“ Hlas v telefonu se začal ztrácet a tak jsem odložil sluchátko dřív, než jsem musel vyslechnout hlavní důvod, proč k zavolání a přerušení oběda vůbec došlo – přece žádost o zaslání pokud možno co největší sumy peněz, aby se tak dobrá věc podařila.

Po tomto zážitku jsem se začal věnovat novinám – The New York Times. A právě toho dne (4. října 2005) v článku s titulkem „Tourists to Florida Get Warning as Greetings“ jsem se dozvěděl o iniciativě organizace, prosazující zákaz střelných zbraní (Brady Campaign to Prevent Gun Violence). Zatímco NRA usiluje o celonárodní přijetí floridského zákona, tato organizace s jménem Bradyho (doživotně handicapovaného kulí, kterou vypálil milionářský spratek při pokusu zabít Ronalda Reagana, aby tak zaimponoval teprve rozkvétající filmové herečce Jodie Fosterové) se snaží onen zákon zvrátit. Nelze ovšem vyhlásit Floridě válku, ale zasáhnout ji ekonomicky, bojkotem. Přece tento Sunshine State velice potřebuje přízeň turistů, jichž tam ročně přijede na 80 milionů a utratí odhadovaných 57 miliard dolarů.

Odpůrci zákona spustili značnou mediální kampaň, s varováním v předních novinách v Bostonu, Chicagu a Detroitu, s mapou Floridy ve tvaru zlověstně namířené pistole. Totéž se objevilo v londýnském The Guardian. Přijíždí hodně Evropanů, zejména z Velké Británie. Tamější Association of British Travel Agents informuje své klienty o onom novém sporném opatření.

Od pondělka do pátku, od 9 do 17 hodin (o víkendu pauza), na mezinárodním letišti v Miami, pracovníci Bradyho organizace vítají hosty domácí a zámořské s varujícími letáky: „Nepouštěte se do sporů s místními lidmi! Jestliže na vás někdo udělá dojem, že je rozzloben, snažte se zachovat co nejpozitivnější postoj, nekřičte, vyvarujte se výhrůžných gest.“ Návštěvníkům Floridy se důrazně doporučují „sensible precautions“ (rozumná opatření, opatrnost), aby nerudný popuzený domorodec do neinformovaného nenapumpoval pár kulí. S toutéž iniciativou se započne i na letišti v Orlandu, kde vystupují návštěvníci Disneyho pavilonů. Takto se protestuje proti novému zákonu, který údajně opravňuje použít zbraň na veřejnosti. Což mě zmátlo. Hlas v telefonu mě jménem NRA ujišťoval o výhodách nového zákona, mě opravňujícího takto se bránit v privátě, pod vlastní střechou, kdežto Bradyho organizace se zmiňuje o veřejných prostorách (public places), přístupných a tedy ohrožení vystavených každému. Jedna strana se nepochybně snaží nás mást.

K věci se vyjádřil i Jeb Bush (bratr prezidenta G.W.Bushe), guvernér státu Florida. Odsoudil takovou „zastrašující taktiku“ a zdůraznil, že v současné době kriminalita na Floridě je ta nejnižší za posledních 34 roků. Z 16 milionů obyvatel Floridy, pouze 350.000 má oprávnění použít oprávnění tohoto zákona na veřejnosti. Mluvčí NRA ujistila: „Turisté nemají vůbec žádný důvod se na Floridě něčeho obávat, pokud nepřišli vloupat se do našich domů, násilím se zmocnit našich automobilů či na nás zaútočit v ulicích.“

Dosud není známo, zda kampaň ohrozila turistický ruch. Návštěvníci reagují různě. Někdo je šokován, jiný, jako například Steven Stoller, dostavivší se ze státu New Jersey, prohlásil, že je rád být takto informován a rovněž je rád, že takový zákon existuje.

Jak by po přijetí takového zákona asi vypadala reakce v Čechách? Bez pistolnické tradice, bez hurikánů, prozatím jen s jednou povodňovou pohromou.