Únor 2006

Gotovina pro jásot i zármutek

Matyáš Zrno

Chorvatsko prožívá dilema. Na jednu stranu mu zatčení nepohodlného generála na útěku definitivně uvolnilo cestu do EU. Zároveň si ale odmítá připustit, že „naši hoši“ páchali zločiny.

Generál Ante Gotovina je už více než týden za mřížemi. Ve věznici haagského tribunálu obývá novou celu. Hned vedle Slobodana Miloševiče. Na patře je s ním ještě bosensko-chorvatský velitel Paško Ljubičič a jugoslávský generál Pavle Strugar, který proslul bombardováním Dubrovníku. Gotovina bere podle všech zpráv svůj osud stoicky a na nové adrese si zvykl. Dokonce si pochvaloval kuchařské umění dalšího obžalovaného – bývalého makedonského ministra vnitra Ljubo Boškovského. Jenže zatímco sám Gotovina jako by zatčení po čtyřech letech skrývání bral skoro jako úlevu, v Chorvatsku je jeho osud stále politickým tématem č. 1.

Konec předstírání

Chorvatská vláda se pokouší o eskamotérský kousek. Před Západem vypadat jako ten, kdo konečně splnil podmínku zahájení vstupních rozhovorů s EU. A před domácí veřejností jako ten, kdo se zatčením Gotoviny nemá vůbec nic společného. Většina Chorvatů totiž zatčení generála neschvaluje. A jde navíc o velmi hlasitou většinu, jak ukázaly desetitisícové demonstrace ve Splitu i dalších městech.

Jak to tedy se zatčením ve skutečnosti bylo? O detailech běžní smrtelníci neví, ale několik věcí je překvapivých. Jak to, že člověk, který prožil značnou část života v Cizinecké legii a jako bodyguard, vypadal v momentě zatčení úplně stejně jako na fotografii ze zatykače? Jak to, že používal falešný pas na jméno, o kterém se už měsíce spekulovalo v chorvatských médiích? Vypadá to zkrátka, že si generál byl svou bezpečností jist. Ostatně celou dobu skrývání byl v kontaktu s chorvatskými úřady a jeho čtyřletý podzemní pobyt by nebyl možný bez spolupráce tajných služeb.

Jenže když už se kvůli rozhovorům s EU nedalo pátrání déle předstírat, musel chorvatský premiér Sanader přijít s činy a Gotovinu zatknout. Šel ovšem cestou nejmenšího odporu. Podařilo se generála vylákat do Španělska, takže televizní diváci byli ušetřeni potupných záběrů chorvatského „hrdiny“, zatýkaného chorvatskými policisty.

Kabinetu se celkem snadno podařilo přežít i demonstrace. Vládní Chorvatské demokratické společenství totiž tvoří polepšení nacionalisté ze strany někdejšího prezidenta Tudjmana. Zbavili se sice největších extremistů, trochu proměnili svůj slovník, ale stále mají velký vliv na organizace veteránů a ostatní složky národně cítící veřejnosti. Mohli tak poměrně snadno zmírňovat její rozhořčení.

To předchozí středolevá vláda takové štěstí neměla. Ta, když si troufla na některého generála, tak jí nacionalistická pravice a penzionovaní generálové Gotovinova ražení vyhrožovali pučem. Mimochodem, tehdy (v roce 2001) se nynější premiér Ivo Sanader před davy demonstrantů ve Splitu dušoval svou podporou Gotoviny. Teď se ovšem skrývá za kouřové clony. Například že Gotovinovi bude určitě povoleno bránit se na svobodě nebo že bude určitě osvobozen. A hlavně se v tom už moc nerýpat. Když prezident Stepan Mesič žádal o vyšetření, kdo Gotovinovi po celé roky pomáhal, Sanader to odmítl.

Srbové se neradují

V celém příběhu nejde ani tak o Gotovinu jako takového. Ten je jen jedním z mnoha. Jenže chlapsky vyhlížející bývalý výsadkář se stal symbolem války, kterou Chorvaté berou pouze jako obranu před srbskou agresí. Pro většinu z nich je velmi obtížné přiznat si, že „naši hoši“ mohli páchat zločiny. Útok na Gotovinu berou jako útok na „vlasteneckou“ válku (oficiální název éry 1991 – 95). A každý, kdo se chce rýpat ve vlastních zločinech, to má v Chorvatsku stále ještě hodně těžké. Už sice nehrozí šikana ze strany tajné policie jako v 90. letech, ale jednoduché to také není.

Novinář Denis Latin, který se minulý týden ve své show v chorvatské televizi vyrovnával s dědictvím Franja Tudjmana, dostal už několik set výhrůžek smrtí. Vražda Milana Levara, vojáka, který svědčil o zabíjení civilistů v Gospiči, je stále v živé paměti. Stejně jako výbuchy u památníků těch, kteří se nacionalistům nezdají: obětí exploze se zhruba před rokem stala i slavná socha Josipa Broze Tita v rodné vsi Kumrovec.

Poněkud mírněji protestovaly proti Latinovi a dalším novinářům, kteří připravovali jeho show, oficiální organizace veteránů: „V tomto programu se dobře zaplacení agenti světových mocností pokusili ukázat prvního prezidenta dr. Franja Tudjmana jako zločince a pokálet obraz chorvatského junáka Ante Gotoviny.“ Ostrá slova ale zněla i v parlamentu, který byl kvůli pořadu o bývalém prezidentovi mimořádně svolán.

Zatčení Gotoviny kupodivu nevyvolalo žádné velké nadšení v Srbsku, byť se provinil utrpením desetitisíců Srbů, které jeho vojáci z Chorvatska vyhnali. Teď, když je Gotovina za mřížemi, už totiž zbývají jen dvě velké ryby. Bývalý válečný vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžič a velitel jeho armády Ratko Mladič.

(Respekt, www.respekt.cz)