Březen 2006

Nebýt nás, deregulace není

Irena Buřívalová

Advokátka Klára Veselá-Samková hájí klienty u štrasburského soudu pro lidská práva ve sporu s českým státem už 10 let. Brzy ji čeká zásadní případ kariéry - bude hájit zhruba tři tisíce majitelů domů ve sporu se státem.

V jaké fázi jsou nyní české stížnosti ve Štrasburku?

Jsme v napětí a čekáme na dvě události. Na rozhodnutí v kauze majitelky Hutten-Czapské versus Polsko ve Štrasburku a rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení části občanského zákoníku o nájmu bytu. Kdyby se vypustila ze zákoníku tato pasáž, všechny smlouvy na dobu neurčitou by šlo vypovědět do tří měsíců. Už by se nemusel držet regulovaný nájem. To by ovšem také znamenalo, že Štrasburk by nemusel být nakloněn odškodnění majitelů. Přesto je to podle mě nejlepší možné řešení.

Jaký bude pravděpodobný postup štrasburského soudu při vyřizování českých stížností?

Až se asi koncem března rozhodne v případu polské majitelky Hutten-Czapské, česká sekce soudu vezme všechny stížnosti majitelů a porovná, jestli jsou ty případy stejné. Někdy v červnu by mohlo dojít k rozhodnutí o přijatelnosti stížnosti a v září nebo říjnu by Malý senát mohl rozhodnout v české věci. Ale očekávám, že vláda by se odvolala k Velkému senátu.

Jaké odškodnění vlastně čeští majitelé od státu požadují?

Odškodnění morální újmy - to je 10 000 eur pro každého - plus soudní náklady. Stěžovatelů je za Občanské sdružení majitelů domů asi 2 800. Pak by se mohly rozjet individuální žaloby na odškodnění, to už by byly miliony. V tomto případě by asi štrasburský soud uložil Česku, aby náklady mohly být vymáhány u českých soudů.

Jaká je pravděpodobnost, že Česko bude majitele muset odškodnit?

Štrasburský soud funguje trochu jako politické těleso, dvakrát se rozmyslí, než dá státu výrazně za uši, tedy vyměří pokutu. Takže Česku pokuty hrozí, ale spíše teoreticky. Polská vláda si svou obhajobou vyloženě naběhla na vidle, ta obhajoba byla až komická.

Co říkáte koaličnímu deregulačnímu zákonu?

Z pohledu Štrasburku je úplně bezcenný, nepřináší změnu poměrů. Nemá sílu přinutit nájemníky se zamyslet a přimět je přijmout kompromisní stanovisko. Není to skutečná deregulační páka, navíc je tam roční odklad. Jsem přesvědčena, že kdyby majitelé stížnosti nepodali, nebyl by ani tento zákon.

Majitelé prohrávají v Česku jeden případ za druhým, není problém i v soudcích?

Čeští soudci se chovají jako vykladači zákonů, kdyby tu věc pojali z hlediska ústavnosti, mohli by soudit i ve prospěch majitelů, ale bylo by to odvážné a nestandardní.

Bude to ostuda, když Česko ve Štrasburku prohraje?

Je to spíše důkaz slabosti systému. Každý evropský stát má problémy s dodržováním některých lidských práv. Ale problém je, že na vlastnictví nemovitostí je vybudován celý evropský právní řád, což může být pro Česko ve Štrasburku nebezpečné.

(MFDNES)